22. 10. 2003
Svoboda je pěkná věc, ale pokud ji nelze nastolit, nedá se nic dělatVážený pane Čulíku,
ještě bych Vám chtěl napsat pár slov k Vašemu článku "Jsou myšlenky, za které stojí trpět?". (Další reakce na tento článek. Neuvádíme jméno autora, protože si nepřál zveřejnění svého dopisu. Myslíme si, že je publikace tohoto druhu argumentace důležitá ve veřejném zájmu.) |
Pár poznámek: Milan Kundera svého času upřímně věřil v komunismus, a s tím zřejmě i v oprávněnost toho, co k němu patřilo. Komumismus byl ve své době strašlivou a velmi silnou mašinérií. Chtít proti němu bojovat svůj soukromý boj zevnitř mohl jenom opravdu veliký hrdina tak trochu desperátského typu. Boj proti Hitlerovi byl něco jiného, ten byl všude v plném proudu a v bývalém SSSR byl taky životní nutností, to nebyla otázka ochoty zemřít pro ideu! Takový boj (třeba u partyzánů) nebyl vůbec tak zoufalecký počin jednotlivce. Tady byly vidět výsledky, to už se sice dostáváme do ryze praktické roviny, ale ta většinou (aspoň v Evropě posledních 150ti let) ovlivňuje jednání lidí víc než směřování k něčemu transcendentnímu. Boj proti Hitlerovi byl jistě taky o pocitu hrdinství, který jistě mnohé hřál a poháněl. To nebylo (většinou) o žádné pravdě z jiného světa. Odpověď studentky nebyla podle mně vůbec nemorální. V dané historické situaci opravdu nemohl jedinec za současné lhostejnosti drtivé většiny ostatních lidí nic prosadit. Vypadalo to tak, že komunistická mašinérie je tady "na věčné časy". Náboženští fanatici-teroristé jsou sice poháněni svou pravdou z jiného světa, ale vůbec si nemyslím, že pragmatici musí ve střetu s nimi podlehnout, protože idea nepravdivá, nesprávná, nemá podle mně naději na úspěch právě díky existenci Pravdy z jiného světa, která je skutečně transcendentní a vždy vítězí, a proto podle mně není vůbec důvod k obavám. K nutnosti boje za svobodu: Svoboda je věc pěkná, ale pokud ji prostě není možné nastolit, tak se nedá nic dělat. Člověk má vždycky prostor rozvíjet svobodu v sobě. Vnitřní svobodu. K té je možné se transcendovat. I v podmínkách formální svobody může být člověk otrokem, otrokem vlastních špatností, otrokem manipulace atd. A že nejsou mladí Češi hrdinové? A z čeho by jejich hrdinství vyrůstalo? Z dnešního způsobu života? Ze zkušeností dnešních dní? Z dnešního převádajícího bezvěrectví? Co se týče důsledků "nehrdinství": nehrdinství většinou probíhá málo pozorovaně, a pak už jen nese hořké plody. Člověk by se měl dnes a denně stavět proti šlendriánství a lumpárnám všeho druhu, proti tunelování, politickým trafikám, relativizování špatnosti atd. atd., ale kdo to dělá? Tady je potřeba mít ideu: vždycky obhajovat slušnost a čestnost, dnes a denně. BTW Švejk je skvělá odpověď na totalitní mašinérii. Zesměšnit ji, rozložit ji zevnitř jejími vlatními metodami, nesloužit ji. To je přece dobré ne? |