A pak, základní kriminalistické pravidlo se ptá : kdo má z činu (zločinu) hlavní prospěch? Když ovšem navíc na smrti Kellyho by mohly mít zájem nejvyšší vládní kruhy, tak i přes všechnu úctu k nezávislému britskému soudnictví lze si taky dobře představit, co státní aparát v dnešní vybičované době je ve stavu vyprodukovat -- nakonec Warren Report je dost dobrým příkladem, že je třeba pochybovat o všem, co "shora" přichází. Nedávno (25.7.) napsal jsem tento text a nebude na závadu si jej připomenout : ...Když už jsme u toho Kellyho - dej mu bože věčné nebe - nepřipadl i Vám trochu divný ten až příliš rychle ze všech medií dunící sborový zpěv, že se jednalo o sebevraždu?A žádné vážné diskuse a pochybnosti nad okolnostmi? I když ty okolnosti byly více než podivné - ono to sice je těžko transponovatelné na naše spořádané a především malé poměry, v nichž se my malí blábolilové BL formátu pohybujeme, ale přesto, jen se pokuste vžít do kůže takového seriozního pána, kterého protahují prozatím jen kanálem, ale kterému zřejmě hrozili navíc vším možným - no a za takových okolností je sice klidně možné, že si řekl, že už to nemá dále zapotřebí a opravdu se rozhodl, že vhodí ručník do ringu - nemyslíte, že to byl pro něj spíše okamžik úlevy, nikoliv pocit, že jej bodla včela, tedy aby se ani pořádně do toho deště neoblíknul, když už tedy si na tu "procházku" tak náhle vyšel? Když už by se tedy do takového duševního rozpoložení Kelly dostal, jde mi jen těžko si představiti, že bych na jeho místě vyšel, tak říkajíc na poslední cestu, jen tak v košili do mocného deště a pižlal si pak kdesi v úvozu jako jakýsi študent s rudýma ušima tepny na zápěstích. Ausgerechnet, když mám doma revolver.

Vždyť on to přece byl vzdělaný člověk a jako takový by měl vědět, že když si prořízne krční tepnu, že to je podstatně lehčí a taky jaksi estetičtější, protože se na tu řezničinu aspoň nemusí koukat, dá se to udělat poslepu a hlavní výhoda je, že takový opravdový suicidist je pak za pár vteřin v pánu, tedy aspoň v bezvědomí a může si být jist, že už se z něho neprobere a doopravdy umře. Do zápěstí se řežou většinou lidi z neznalosti nebo z dobře promyšleného kalkulu -- kteří chtějí jen "vyslat signál" - ti to ale mají většinou dobře spočítáno a s tím umíráním to vážně nemyslí - jak říkám mladík z neopětované či zrazené lásky, ale ne doktor přírodních věd v nejlepších letech.

Kdesi jsem kdysi četl jakési "odborné" pojednání (asi to byl Der Spiegel, kde jinde) -- bylo to napsáno v souvislosti s aférou schleswig-holsteinským ministerským předsedou Uwe Barschelem, který na sebe úspěšně sáhl tehdy v Genfu - já jsem to taky do té doby nevěděl, především proto, že jsem dosud neměl k suicidu nutkání -- že totiž, ani když se otevřou žíly na obou zápěstích, tak nelze umřít, protože to sice dělá maras, a ti lidi posléze upadnou třeba i do bezvědomí ztrátou krve, ale té se neztratí zase tolik a vlivem přirozené srážlivosti krve se krvácení spontánně zastaví.

Proto se doporučuje všem, kteří to myslí s umíráním vážně, aby si lehli do vany naplněné moc teplou vodou - ne jakýchsi 37-39°C, jak doporučuje blábol na každé pěně do koupele, to je tak dobré na nachlazení - ta teplá voda totiž trochu lépe rozpumperlíkuje krevní oběh a krev vytéká rychleji a stačí ji tedy vytéci dost, dříve než se začne srážet. Kromě toho ten člověk upadne do sladkého bezvědomí, povolí svalstvo, kterým se nešťastník udržuje v původní poloze ve vaně, tělo sklouzne více do vody, hlava padne na prsa, čili pod vodu a v té vaně se tedy ten člověk v podstatě utopí

. Když jsem pak ještě diskutoval o technikách suicidu prováděných řezáním rukou, opravil mne jeden kolega, že údajně opravdoví suicidisté se řezají na rukou podélně, nebo aspoň v úhlu, aby otevřená rána byla větší.

Obávám se však, že velká mainstreamová media ve své většině již opustila to, co se od nich dodnes ze setrvačnosti očekává -- investigativní žurnalistiku. Místo kladení otázek, jakkoli třeba spektakulárních, se věnují spíše šíření a podpoře oficiálních versí událostí, ne-li přímo legend.

Hezký příklad této tendence poskytuje poslední Der Spiegel(32/2003), který se pokouší udělat z bývalého ministra ve Schmidtově vládě Andrease von Bülow svým způsobem blázna, když si utahuje z jeho publikovaných knih, kde AvB vyslovuje své pochybnosti nad oficiálními versemi causy 11.9. Samozřejmě může Der Spiegel tak psát a třeba má i svůj díl pravdy na řazení von Bülowa mezi lidi, kteří propadají až příliš spikleneckým theoriím, ale tím se do žádné diskuse o různých "nesrovnalostech" v oficiálním výkladu nezapojuje.

Smyslem magazinu tohoto formátu by spíše prospělo, kdyby se pokusil o jakési opravdové rozuzlování dobře zamotaných smyček, než dělat si blázna z člověka, který má odvahu ke kladení otázek. Ale to se přece od dnešních medií nežádá, spíše protiklad -- vypouštění mlhy a omamných plynů do krajiny za účelem blbnutí a pacifikování veřejnosti.