Zastavil bych se u některých mediálních stereotypů, které se stále při těchto příležitostech vynořují. Nejčastěji se vyskytující stereotyp je vybroušen k dokonalosti v posledním odstavci článku Štěpána Kotrby (BL 4.8. 2003). Kotrba píše: "...stejnému měšťákovi jsou dnes odporní pankáči, anarchisti a technaři... Protože ho jednou za rok obtěžují - demonstrací své existence a svého práva na svobodu projevu. On je obtěžuje celý rok, ale bohužel to neví. Protože měšťáků je ve společnosti většina". V těchto několika řádcích je úplně vše čeho bychom se měli v hodnocení současné společnosti vyvarovat.

Neustálá zloba směrem k "rozhořčeným měšťákům" je scestná. "Měšťáci" a další živlové jsou dnes a denně vláčeni různými médii jenom proto, že jsou považováni za "mainstream" či "většinu" (zároveň, ale např. Štěpán Kotrba požaduje, aby zajistili vhodné hygienické podmínky pro "nekonformní" mládež -- trochu paradoxní, ale velmi častá situace). Tito lidé ovšem nijak neomezují pořadatele různých párty, mejdanů, srazů atd., protože jakmile by se ozvali, budou osočeni z netolerance a z "měšťáctví". Každý komu je libo si může ukázat na virtuální masu vymytých měšťáckých mozků. Je to, ale skutečně reálná situace a je vůbec možné v dnešní době používat formulace jako "měšťáků je ve společnosti většina". Kdo je měšťák? Existuje relevantní definice "měšťáka" nebo je to pouze mediální formulka, která se hodí jako pěkné úderné heslo, jak si zaútočit na tu "netolerantní většinu" společnosti.

V příspěvcích o technoparty se rovněž objevuje tvrzení, že se tam vyskytuje "nekonformní" mládež. A jsme zpátky u nefungujících pojmů. Co ono slůvko "nekonformní" znamená v kontextu společnosti ve které dnes existujeme, se již nedozvíme. Stačí pokud se pojem vhodně a zejména často používá v nějakém spojení. Jsem označen za nekonformního, čili skutečně jsem nekonformní a ostatní jsou konformní "stádo".

Údajná nekonformita k "většinové" společnosti je mýtus. Postmoderní (či pozdně moderní) realita zcela rozbila jakékoli možnosti nekonformního chování, protože i sebevíce šokující chování je předem přijato a bez problémů rozvíjeno. Společnost, vzhledem k tomu, že nemá žádný jednotící kulturní směr, neatakuje příznivce jakéhokoli proudu (což bylo zcela jasně vidět u Czechteku a je to vidět i u stovek jiných akcí). Neexistuje žádný "mainstream" a proto mluvit o nějakých alternativách, kontrakultuře či dalších oblíbených pojmech "avantgardy", je zjevně nedostačující a nevystihující celou situaci.

Vratké je i Kotrbovo tvrzení, že "měšťákovi" jsou odporní pankeři, technaři a anarchisti. Zároveň, ale zamlčuje, že ani mezi těmito skupinami neexistuje příliš idyla co se týče vzájemného soužití. Těch skupinek fungujících ve společnosti je nepočítaně a tak není možné stavět konflikt tak, že proti "měšťákovi" stojí všichni ostatní. Konflikt je mnohorozměrný a mnohovrstevnatý. Stejně jako celá současná společnost. Jednoduché odsudky tak nejsou v žádném případě na místě. I když jich je v médiích jako much a pravděpodobně jich nebude ubývat dokud se budou pěstovat "měšťácké" stereotypy.