Stále častěji je slyšet hlasy, že "není koho volit", že to či ono "by se nemohlo za komunistů stát"... Další růst nedůvěry může snadno vést k všeobecnému přesvědčení, že chyba spočívá v demokracii a nikoliv v nás samých...
Tak jsem se tázal, co bych dělal já, kdybych byl tribunem lidu. Rozhodně bych vyloučil revoluční a jiné násilnické metody a pak bych si vzal pod lupu vše to, co provokuje tuto všeobecnou malaise...
Jsem si dobře vědom, že k uzdravení naši společnosti je zapotřebí mnohem více než si kdokoliv může představit. Je také jisté, že k nápravě vede dlouhá cesta. A jak říká čínské
mudrosloví, dosáhnout konce i sebedelší cesty, vyžaduje první krůček (zde):
Zde navrhuji druhý krůček
Fronty na poštovních úřadech se bezmála staly součástí celonárodního folklóru, jak slyším ze všech stran (naše Ostrava také není výjimkou). Jde-li o jeden dopis nebo dopisů dvacet, slečna za okýnkem každý pečlivě převáží, na každý nalepí známku, případně ještě gestem podkováře každou známku znehodnotí. Občan před okýnkem má v této době dost času přemýšlet o technickém pokroku 21. století (já jsem si z Nového světa přinesl tamní zvyk nalepit si známky sám, a když není po ruce nic jiného, tedy olíznutím).
Netrpělivý občan před okýnkem má také dosti času uvažovat třeba o tom, proč se česká pošta zabývá věcmi, které patří do kompetence spořitelen!
Nedávno bylo oznámeno zvýšení poštovních poplatků. Poslat normální dopis v tuzemsku nyní stojí 6,40 Kč. Nemohu přijít na důvod proč to není rovných 6 nebo 7 korun. Je to proto, že to bylo předtím 5,40!? Nebo prostě proto, aby se podpořilo používání hliníkových mincí, které politici všech stran svorně nenávidí a také svorně ignorují?
České pošty ovšem nemají monopol na fronty čekajících občanů. Jednou jsem stál plných šest hodin před dopravním inspektorátem pro obnovení technického dokladu pro auto. Nezapomenutelné bylo, že se mi nepodařilo pohnout spolutrpící k nějaké akci. Jejich reakce byla: "To bylo vždycky tak..."
