Jaroslav Bureš předvedl, že je připraven (ne)odpovídat na nejrůznější otázky - a to třeba opakovaně stále stejně - roli má naučenou dobře. Petr Pithart reagoval tradičně rozšafně, nepostrádal noblesu, ale tím neodstranil dojem jisté váhavosti, který jeho vystoupení vyvolává téměř vždy. Pochybnosti zkušeného jsou ovšem přípustné.

Vedle prezidentských kandidátů měl snadnější pozici osobně nezaujatý Vlastimil Tlustý, který tak "jenom kopal v triku" svého (ještě) stranického šéfa. Dozvěděli jsme se mnohé a nic.

Tlustý prohlásil, že pro přímou volbu prezidenta byl už dávno, zatímco Pithart vyslovil domněnku, že tento princip bude uplatněn ve druhém kole. Zároveň Tlustému "poděkoval" za to, že ODS ve svých předvolebních materiálech hezky hájí Senát jako ostrůvek stability, který jindy odmítá jako zbytečnou instituci.

Ani Nova se v nedělní Sedmičce neopomenula volby prezidenta, všímala si ale i voleb komunálních, státního rozpočtu, rozmařilosti politiků a dokonce věnovala pozornost frontám při nákupu laciné elektroniky. To v souvislosti s ideou Alexandra Vondry vylidnit Prahu v době sumitu NATO zlevněním komodit v příměstských hypermarketech.

Dávno pryč jsou doby suverénních až arogantních vystoupení dnešního neposlance Pilipa (US-DEU) a stále ještě poslance Zahradila (ODS). Moderátorka je "školila" jako malé chlapce. Nedalo jí to moc práce a oni měli málo šancí, aby jí to ztížili, protože dávno prokázaná fakta se těžko vyvracejí. Role snaživých žáčků za zády velkého učitele pro ně byla evidentně přijatelnější, než když mají obhajovat sebe i stranu sami a jít, řečeno s Jiřím Šotolou, do vichřic a skřípotu železa o železo.

Nosným tématem byla osoba Václava Klause, ať již jako rezignujícího předsedy ODS, tak i uchazeče o prezidentský post. Chvalozpěv Jana Zahradila v tomto momentě hraničil se servilitou a zároveň neomaleností, neboť svým vyjádřením o "houfu ostatních" dehonestoval vlastně všechny další potenciální kandidáty.

Bylo to přinejmenším trapné představení, protože byl následně k vidění šot, na němž Klaus označil období ČR bez prezidenta za šťastné. Pilip pak správně reagoval tak, jak by asi každý: " Proč tedy chce Klaus kandidovat do funkce, která kdyby nebyla, je to úplně jedno?" Na rozdíl od Tlustého na ČT1 ale Zahradil nezastíral, že změna pohledu na způsob volby je účelová.

V takovéto konfiguraci, kdy každý z účastníků má možnost asi šestkrát krátce promluvit, neexistuje moc příležitostí jak zaujmout širší veřejnost, tváře jsou vesměs neznámé. Přitom témata byla tři (byty a bydlení, bezpečnost v obcích, reforma veřejné správy), takže ke každému se účastníci pořadu vyjadřovali maximálně dvakrát. Diskuze se prostě nemohla rozvinout.

Ačkoli byl výběr ve všech základních hlediscích opravdu pestrý, jde v principu o zvýhodnění jednotlivých účastníků v místě jejich působení, ti ostatní se do televize těžko dostanou. Abych tuto nekorektnost neprohluboval, vyhýbám se uvedení jmen.

Nejživěji byla zastupiteli přijímána reforma veřejné správy. Vesměs byla hodnocena s rozpaky, snad jako obecně potřebná, ale konkrétně zpackaná.

Pozoruhodné bylo vyjádření zástupce Brna, který poukázal na rozpor mezi očekáváními (sliby) a současnou situací na tom, že počet úředníků v krajích vzrostl přibližně o 4000 a v ústředních orgánech se snížil jen asi o 300.

Sečteno a podtrženo. Kdo nehraje divadlo, nudí. Diváci často vnímají politiky jako komedianty a věří více jejich hereckému projevu než činům, které skutečně dělají. Takovému pojetí nejlépe vyhovuje režijní vedení na Nově, ostatní scény zaostávají. V pořádku to není.