Iráčtí vojenští důstojníci, kteří jsou všichni členy disidentského Hnutí iráckých důstojníků (IOM) konstatují, že v Iráku vládne atmosféra vysokého napětí a paranoie, hraničící s panikou.

Režim Saddáma Husajna uvedl armádu do nejvyššího stavu pohotovosti. Vybudoval nové bunkry a popravuje daleko větší množství vojenských důstojníků a civilistů, podezřívaných z neloajality.

Avšak zintenzivnění útlaku jen vedlo k poklesu vojenské morálky, a to dokonce i v elitních jednotkách, z nichž pocházejí nynější uprchlíci. Důstojníkům se dostává jen špatného a nepravidelného platu, mají obavu z bombardování a z čistek. V důsledku toho se zvýšil počet dezercí, navzdory nebezpečí trestů, natolik, že více než čtvrtina příslušníků armády, čítajících 400 000 mužů, se nyní pohřešuje.

Tři uprchlíci z irácké armády, kteří hovořili s listem Guardian o minulém víkendu, opustili Irák během posledního půl roku. Sloužili v různých funkcích pod Qusayem Husajnem, synem iráckého prezidenta, který je odpovědný za vnitřní kruh diktátorovy obrany. Doprovázel je čelný činitel IOM, generál Nawaf al-Malki, který z Iráku emigroval v roce 1989.

Rozhovory se konaly v jednom evropském hlavním městě, avšak iráčtí emigranti požádali, aby nebylo jmenováno, aby nebyli odhaleni. Listu Guardian jsou k dispozici jejich pravá jména, aby respektuje jejich žádost o udržení anonymity, aby nebyli pronásledováni jejich příbuzní a přátelé.

Podle jejich svědectví, které doplnil výzkum, prováděný organizací IOM - která má sítě v Iráku a sbírá informace od svých členů, kteří stále ještě pracují pro prezidenta Saddáma Husajna - dorazila do syrského přístavu Latakia dne 23. února první ze tří zásilek zbraní, určených pro Irák.

"Víme, že jsou na cestě další dvě zásilky, ale nevíme, jestli už dorazily," řekl generál al-Malki.

První zásilka obsahovala protiletecké střely, rakety a naváděcí systémy pro iráckou variantu dalekonosných starých sovětských střel, celá byla podle embarga OSN ilegální. Zásilka, která stála Bagdád 800 000 dolarů, byla původem z České republiky a byla vyvezena podle vývozních licencí pro Sýrii a pro Jemen. Na vykládání zásilky v přístavu Latakia dohlížel důstojník irácké rozvědky plukovník Khaled al-Adhani, který také dohlížel na odklon zásilky od oficiálního cíle po silnici do Iráku. Jeden z nedávných emigrantů z Iráku, plukovník Khaled Ayad al-Dilemi, z elitní Zvláštní republikánské gardy, která má 12 000 členů, konstatoval, že do Latakie byl vyslán také jeden z jeho kolegů důstojníků, aby poskytl zásilce zbraní ochranu.

Pašování těchto zbraní je podle vojáků, emigrovavších z Iráku, jen jedním prvkem při zintenzivňování vojenské činnosti v zemi. Iráčtí emigranti také tvrdí, že prezident Saddám Husajn zrychlil svůj program vývoje jaderných, chemických a biologických zbraní od té doby, co v roce 1998 odešli inspektoři OSN. Avšak přiznali, že jejich důkazy pro toto tvrzení jsou nepřímé a neověřené.

Podle dokumentů, které dali britskému listu iráčtí důstojníci k dispozici, se snaží režim Saddáma Husajna vyvinout radarový systém, který by byl schopen identifikovat americké špionážní letouny typu stealth. Většina této práce se provádí v podniku Salahaddin, asi 130 km severozápadně od hlavního města Bagdádu.

Zintenzivnění vojenských příprav je doprovázeno zintenzivněním brutality, která se projevuje masovými popravami.

Předtím, než emigroval, byl třetí z iráckých příchozích, Mohamed Daham al-Tikriti, plukovníkem v irácké tajné policii. Součástí práce jeho jednotek bylo zahlazovat stopy po hromadných hrobech obětí iráckého režimu.

Plukovník al-Tikriti, člen prezidentova klanu, uvedl: "V únoru bylo usmrceno asi 150 - 200 civilistů, protože dospěl Saddám Husajn k názoru, že jsou nebezpeční, avšak podle mého názoru to byly víceméně náhodné popravy. Tito lidé byli zastřeleni a pohřbeni v masovém hrobě v poušti nedaleko Saddámova paláce v al-Radhwaniwahu", několik kilometrů západně od Bagdádu.

Odhaduje, že se od loňska počet poprav téměř zdvojnásobil a že v prvních dvou měsících letošního roku bylo popraveno 1500 civilistů. Zároveň byl popraven podobný počet vojenských důstojníků. On a plukovník al-Dilemi unikli, protože je varovali přátelé v tajné policii.

Kampaň teroru však vedla jen k tomu, že došlo k zrychlení počtu dezercí. Plukovník al-Tikriti konstatoval, že asi 40 procent řadových zaměstnanců tajné policie v době, kdy uprchl, nechodilo do práce a bylo nezvěstných.

Dodal, že vysocí důstojníci se snaží "získat peníze a proměnit je na dolary a euro a získat falešné dokumenty, aby mohli uprchnout, až nadejde příhodná chvíle. Nakonec utečou všichni. Od prosince se pohybují tajně po zemi, skrývají se na nejrůznějších místech, na statcích, i v automobilech, protože se obávají útoku."

Zároveň se zvyšuje počet vojenských dezercí, protože se vojáci obávají ničivých amerických náletů. "Řekl bych, že až 15 procent vojáků dezertovalo zpočátku. Pak dezertovalo dalších 10 procent během čtvrt roku před tím, než jsem utekl, a pak pravděpodobně mnoho dalších v minulých několika týdnech," dodal al-Samarrai.

Plukovník al-Dilemi také upozornil, že rozklad morálky se týká i kdysi loajální zvláštní republikánské gardy, protože jsou její členové pod přísným dohledem a hrozí jim neustále poprava."

"Jestliže o někom vzniknou pochybnosti, taková osoba je zatčena a druhý den popravena," uvedl a dodal: "Chodili za mnou důstojníci a prosili mě, dáme vám, kolik peněz chcete, napište, že jsem špatný voják, ať mě propustí. Někteří si lámou ruce ve snaze dosáhnout propuštění."