2. 5. 2002
Táhne mě to k rasově čisté společnosti"Tenhle vtip," povídal reportér britského listu Colletovi, "vyprávěl v sedmdesátých letech černošský britský televizní komik Lenny Henry: 'Politik Enoch Powell nám chtěl každému dát 1000 liber, abychom odjeli domů. Sem s nimi. Mně to totiž do Dudley stojí autobusem jen padesát pencí.' To přece shrnuje celé fiasko repatriační politiky British National Party. Rasisti prohráli a černoši žijí v Británii natrvalo. Není to docela zábavný vtip?" -
Mark Collett je studentem na Leeds University. Dnes kandiduje za rasistickou British National Party v anglických komunálních volbách. Včera jeho portrét publikoval deník Guardian; shrnujeme ho.
|
Mark Collet se mu nesměje. "Jen proto, že pes vyroste ve stáji, neznamená, že je to kůň," tvrdí. "Kdybych se já narodil v Afghánistánu, v žádném případě by se ze mě nestal Afghánec." Takže jak dlouho to bude trvat podle jeho názoru, než se černoši, narození v Británii, stanou Brity? "Nikdy se jimi nestanou.. Chci od nich, aby, když jsou v Římě, se chovali jako Římané. Musejí se chovat tak, jak to my od nich očekáváme. Většina lidí, kteří se v Británii narodili, ale nejsou to běloši, mají vztah k nějaké jiné zemi. Podporují Pákistán při kriketu a nevadí jim, že lidi zahynuli ve Světovém obchodním centru. To je nepřijatelné." Jsem si jist, poznamenává reportér, že komik Lenny Henry nepodporuje při kriketu Pákistán a útokem z 11. září byl šokován. Ale co si myslí Mark Collett o tom, že má černoch Lenny Henry bělošskou manželku? "Není to ideální." "Proč jsou pro tebe smíšené rasové vztahy problém?" "Táhne mě to k rasové čisté společnosti." Proč? "Protože jsem hrdý na to, že jsem Brit a Angličan." Já taky, podotýká reportér - no, aspoň někdy, ale já jsem hrdý na to, že žiju v zemi, kde je kapitánem anglického kriketového týmu Násir Husajn, který se narodil v Indii, protože mi to poskytuje naději rasově integrované Británie. Co si o tom myslíš ty? "Ne. Nemohu fandit Indovi, i když je to třeba kapitán anglického kriketového týmu." Avšak vy jste prohráli, namítá reportér. Černoši jsou dnes natolik integrovaní do britské společnosti, že se váš sen čistě bělošské Británie už nikdy neuskuteční. "Ne. Černoši se nechtějí integrovat. Ale v jednom smyslu máte pravdu. Vláda konstatuje, že do roku 2060 bude v Británii víc černochů než bělochů. Nejsem ochoten to připustit." Reportér sedí se studentem Collettem ve studentské menze na Leeds University. Kolem obědvají studenti nejrůznějších ras a barev pleti. "To ti musí jít strašně na nervy?" "Je tady hodně zahraničních studentů. To mi nevadí, protože jsem s nimi mluvil a oni se tady nechtějí usadit. Chtějí se vrátit domů." Collett je jednadvacetiletý student podnikatelské ekonomiky. Ráno v osm hodin napsal jednu esej, odpoledne má dva semináře a pak bude dopisovat svou dizertaci o ekonomickém rozkladu Sovětského svazu. A pak půjde do ulic přesvědčovat voliče. Collett kandiduje ve čtvrtečních anglických komunálních volbách, v deprivovaném, etnicky rozhádaném volebním okrsku Harefield na severu Anglie. Očekává, že ho bude volit aspoň deset procent obyvatelstva a že bude nejméně třetí. Co vede inteligentního studenta k tomu, že podporuje rasistickou, extremistickou politiku? Pomáhá mu to dostat holky do postele? "Mám jich tolik, jako každý," konstatuje Collett. "Například tamhleta blondýnka za vámi je velmi pravděpodobná možnost." Proč se ale stal rasistou? "Vrátil jsem se nedávno do svého rodného města Leicesteru - jsem z nesmírně chudých dělnických poměrů - a viděl jsem, že je to horší než Leeds - všude černoši, obchody se sárí, zlatníci, indické restaurace. Je mi to odporné." No, to je divné, říká reportér, já jsem vyrostl v Dudley a v Birgmingamu a mně se to vždycky strašně líbilo - indické cukroví, krásné asijské ženy, nádherné oděvy z jiné kultury, pocit, že upadající bělošská kultura může být oživena přistěhovalectvím, jídla s karí kořením... "Ale jídla s karí kořením jsme vynalezli my," odsekne Collett hněvivě. - Odkud pochází veškerá tahle touha si kulturu přivlastnit, anebo ji negovat, proč se jí člověk nemůže jen tak těšit? Není celý tenhle rasismus tak trochu infantilní? Co si o tobě myslí rodiče? "Jsou na mě hrdí. Jsem mládežnický vedoucí představitel čtvrté největší britské politické strany. Rodiče souhlasí s mnoha věcmi, které prosazuji." A co tvoji učitelé? "Někteří z nich jsou mnou dost znepokojeni." Když jde reportér v Leeds zpátky na nádraží, cestou vidí na zdi nápis: "Nic nemá cenu." A právě tato samolibá apatie, dovozuje, způsobila, že Francouzi zůstali doma, namísto toho, aby hlasovali pro Jospina. Collett na to reaguje. "Vy říkáte, že jsme prohráli," zdůrazňuje. "Neprohráli jsme. Naše vlna se valí Evropou. Le Pen, Haider, Norsko, Holandsko. Příště to může být tady." |
Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
2. 5. 2002 | Volit či nevolit? K článku pana Haičmana | Pavel Trtík | |
2. 5. 2002 | Shromažďovací zákon do finále | Tomáš Pecina | |
2. 5. 2002 | Za nejhloupější článek týdne (nebo měsíce?) dostává cenu MFD | ||
2. 5. 2002 | Táhne mě to k rasově čisté společnosti | ||
2. 5. 2002 | Miláček L. P. 1885 | Radek Mokrý | |
30. 4. 2002 | Přežijí alespoň některé poslední nezávislé regionální české listy? | Petr Klukan, Daniela Pilařová | |
30. 4. 2002 | Evropa má lepší model podnikání než Amerika - a on funguje | ||
30. 4. 2002 | Izrael znovu odmítl vpustit inspektory OSN do tábora Dženín | ||
30. 4. 2002 | Prague on Film: Festival českého filmu v Londýně a v Edinburku | ||
29. 4. 2002 | Amerika je nejnerovnější společností industrializovaného Západu | ||
29. 4. 2002 | Děti, o které přišla Palestina | ||
29. 4. 2002 | "Výchovné metody" v České republice | Jan Šťastný | |
29. 4. 2002 | V Evropě se znovu šíří antisemitismus | ||
29. 4. 2002 | Konec českého tisku - v druhém vydání, tentokráte bez otazníku | Jan Čulík |