Město Zlín jako největší akcionář má rozhodující vliv jak v představenstvu, tak i ve vedení společnosti. Co tedy vede radu města, aby se zbavovala tohoto lukrativního majetku? Cenného v tom, že pokud jsme (město) majiteli společnosti, můžeme rozhodovat o výši vodného a stočného s dopadem na obyvatele města!

Zkušenosti z dalších měst hovoří v případě prodeje jasně. Ceny jdou strmě vzhůru... Zlín nebude v případě nového majitele VaK výjimkou.

Na pováženou také je, komu vlastně chtějí tento majetek, na kterém jsou závislí všichni občané města, prodat. Společnost, Jižní vodárenská a.s., kterou vybrali, je nevěrohodná už i proto, že má majetek pouze jeden milion korun. Této nově vzniklé firmě prodáme velmi nevýhodně část podniku a podepíšeme smlouvu o nájmu a provozování vodárenské infrastruktury na několik desítek let? Majetek Vodovodů a kanalizací se odhaduje na téměř miliardu.

Pokud zastupitelé vstup strategického partnera nepodpoří, přicházejí radní s falešným tvrzením, že akcie Vodovodů a kanalizací jsou městu na nic a musíme je prodat. Je nepochopitelné, proč radní trvají na okamžitém prodeji, touto nátlakovou formou.

Město Zlín již několik let žije z prodeje svého majetku a letošní rok opět nebude výjimkou. Současné vedení radnice se snaží špatné hospodaření zachránit zbytečným prodejem Vodovodů a kanalizací.

Co ale bude s městem v příštích letech, až už nebude co prodávat? Lze jen doufat, že město povedou takoví radní, kterým bude na jejich spoluobčanech záležet.

CO VY NA TO? Poznámka JČ: V osmdesátých letech prosadila Margaret Thatcherová privatizaci anglických státních vodárenských společností. Důsledkem byla sice určitá modernizace vodárenské struktury, ale také podstatné zvýšení vodného. (Na provoz soukromých vodárenských společností v Anglii však přísně dohlíží státní inspekční úřad Ofwat.) - Skotsko privatizaci vodáren odmítlo a dodnes jsou Skoti silně hrdi na to, že jejich vodárny zůstávají ve veřejném vlastnictví.