Na Bílou sobotu před devátou hodinou ranní se autobusy MHD na lince č. 5 a 11 sotva ploužily přecpány cestujícími směrem k obchodnímu centru Carrefour ve Všebořicích, na samém okraji města. Zde se jen stěží dostávaly na křižovatce na několik desítek metrů vzdálenou výstupní stanici, protože křižovatka byla zablokovaná přijíždějícími osobními automobily, plnými koupěchtivých občanů.

Marketingoví lodivodi Carrefouru si dobře spočítali, že se Češi budou přes Velikonoce dloubat v nose, protože za Ježíškem do kostela moc nechodí. Proč je nepřilákat do chrámu spotřeby? Do schránek se lidem dostal leták, na kterém bylo uvedeno, že od čtvrtka Svatého týdne se koná v Carrefouru každý den obřad zlevněných nákupů. Každý den tři položky. Např. lacinější cukr 1 kg za 15 Kč, nějaký čisticí prostředek za pár grošů, velmi laciná jablka kilo za 6,90 apod. Na Bílou sobotu se obřad zaměřil na výrazně zlevněná kuřata (36,90 za kg místo 59,90), Bílinskou kyselku dvoulitránek za 6,90 a kávové sušenky (2,90 místo 4,90). Neděle na Zmrtvýchvstání Páně se konala zlevňovací mše především za laciné jahody čtvrtkilo za 19,90 Kč...

Šílený obřad

Na Bílou sobotu o deváté hodině několik set lidí vzalo útokem vchod a v mírném běhu zaútočilo na tři druhy zlevněného zboží. Další pětistovka následovala z přijíždějících autobusů. Hned za vchodem zákazníci úspěšně zablokovali další postup kupujících ohromným chumlem paží, který se snažil do košíků naskládat co nejvíce zlevněných Bílinských kyselek a krabice kávových sušenek. Mnoho koncepčněji uvažujících zákazníků se hnalo do království mrtvých ptáků. Čekala je totiž výrazně lacinější zmražená kuřata bez drobů.

V prvních patnácti až dvaceti minutách se strhla regulérní bitva o zmražené mrtvé ptáky, protože lidé předpokládali, že se dostane jen na ty, kteří budou v marketu TEĎ. Zaměstnanci přiváželi další krabice s kuřaty. Nestačili je ani rozbalovat. Kartony byly chumlem kupujících roztrhávány na vozících ještě cestou ze skladu. Zaměstnanci Carrefouru se nakonec uchýlili k úsporné metodě humanitárních pracovníků z hladem postižených oblastí: podávali davu balíky (kartony), aby se o ně zákazníci porvali sami. Vyhrávali ti, kteří byli v nejlepší pozici a nejmrštnější. Jedna paní dokonce svého psa vzala do obchodu, aby stihla lov kuřat, protože každá vteřina byla cenná. Na výtku, proč ho bere dovnitř, odpověděla, že její pes přece neběhá po krámu, ale je vedle ní - takže co? V davu byli i rozumní lovci. Uchopili karton s kuřaty, vzali si své dva tři a zbytek nabízeli kolemjdoucím: "Paní nechcete?" Pár jedinců bralo situaci jako úžasnou švandu a rvali se o kuřata s neskrývanou rozkoší.

Nakonec se nad davem zápasníků linul velikonoční hlas Spasitelův oznamující, aby se lidé uklidnili, že kuřat je dvacet tisíc - zda kusů nebo kilogramů - se v šumu zápasu ztrácelo. Za pouhých dvacet minut se situace uklidnila, protože další vozíky přivážely další desítky krabic zmražené drůbeže.

Marketingový záměr se zdařil

Carrefour byl nacpán lidmi tlačícími vozíky s kuřaty, kávovými sušenkami a modravými baleními bublinek bílinské kyselky. Ochranka ale měla plno práce, protože bublání davu bylo chvílemi nebezpečné. U pokladen se utvořily nekonečné fronty. Protože byla v provozu jen část pokladen, různé meziregálové fronty se spojovaly a nastala druhá fáze: spor o to, kdo kde a jak stál ve frontě.

Půl hodiny po otevření stavidel Carrefouru u epicentra laciných kávových sušenek prosí zákaznice zaměstnance, jestli by nemohli doprovodit jednu paní, které se udělalo špatně, protože přes dav lidí se nemůže dostat pryč. Lidé se slabší povahou odmítli zbytku rodiny vyhovět a nechtěli pokračovat v běžném nákupu: rychle pryč.

Pokladní se svěřuje, že něco takového nezažili ani o Vánocích. Když jsem o tom hovořil v nedělní večer s přáteli, jeden s údivem řekl: "ale já jsem tam laciná kuřata viděl i dneska..."

Post scriptum aneb cesta k deziluzi

Linka č. 5 z Krásného Března do Carrefouru je pro zkoumání člověčenstva doslova pojízdnou laboratoří. V sobotu jezdí autobus jednou, někdy dvakrát za hodinu, a projíždí během půl hodiny po panelákových sídlištích na kraji města Ústí nad Labem. Konečnou je Carrefour. Již na počátku cesty, na páté zastávce, lidé stáli ve voze až u dveří. Během dalších dvaceti minut jízdy na každé zastávce zápasili lidé o šanci, aby se alespoň dva vecpali do přecpaného autobusu. Na některých stanicích se to podařilo jen jediné bytosti, u mnohých nikomu. Jen jedenkrát se dostali do autobusu všichni, kdo byli na zastávce, protože vystoupily dvě maminky s kočárky a uvolnil se životní prostor asi pro deset lidí.

Nálada cestujících byla tiše rozjitřená - cesta v přeplněném autobusu byla velmi nepohodlná. Více než polovina cestujících byli důchodci. Až na obě maminky a pět či šest lidí všichni ostatní směřovali do Carrefouru. Obdobná nálada panovala v nákupním centru. Prudké rychlé pohyby rukou, nepolevující tlak těl snažících se získat co nejlepší startovací pozici u přijíždějícího vozíku s kuřaty. Bez rychlých reflexů byl člověk bez šance. Každý se snažil ulovit nejméně tři kuřata coby limit na osobu. Všichni věděli, že právě teď jsou mrtví ptáci lacinější a za deset minut nemusí být ani jedno. Pokud neušetří jejich nákupem teď, neušetří vůbec... Důchodci, lidé středního věku, ale i mladší starostlivé hospodyně se snažili využít okamžiku. Ruce prudce drápaly do kartonů, aby je rozervaly. Netrpělivost a napětí bylo zřejmé i ve frontách před pokladnami. Na každém kroku bylo cítit s jakou mírnou nevraživostí lidé vnímají situaci: nechtějí být manipulováni, ale podvolí se vidině zlevněného zboží a musí si manipulaci vytrpět. Odjíždějí od pokladen rozladění, bez pocitu uspokojení z úspěšného lovu. Stejně otráven je i obsluhující personál, který marně touží po vyšší mzdě a příplatcích. Na Bílou sobotu prý Carrefour vydělal čtyři miliony. Kolik obyvatel stotisícového Ústí tento chrám spotřeby v ten navštívilo? Pět či sedm procent?

Pachuť v hlavě

Ráno na Bílou sobotu jsem byl účastníkem obřadu beznaděje. Nakupující tisícovka první hodiny byla jen masou protékající dočasnou omezenou zlevněností, masou, která má určité množstevní parametry. Pro některé to byl tak nepříjemný zážitek, že se návštěvě marketů v době podobných atraktivních slev budou vyhýbat. Přesto bude autobus č. 5 při vyhlášení příštích slev zcela určitě opět přecpán...