Klusák a Remunda o tom, jak se Češi chovají

6. 4. 2013 / Jan Čulík

Spřízněni přímou volbou. (52 minut). Režie Vít Klusák a Filip Remunda. ČT 2, neděle 7. 4. 2013 ve 20 hodin

Ve svých novějších dokumentárních filmech nastavují Klusák a Remunda zrcadlo české společnosti. Ukazují, většinou bez komentáře, jak se Češi chovají. Jejich filmy jsou tristní komedie. Vedou k zamyšlení.

Je dobře, že aspoň někdo zaznamenává neuvěřitelné, trapné panoptikum, v něž se proměnila česká společnost téměř čtvrt století po pádu komunismu. Jiná věc je, že se asi těžko něco změní, všichni se na tyto filmy podívají, potřesou hlavou a zůstanou v nečinnosti, protože, jak napsal v těchto dnech britský týdeník Economist o Ukrajině, "pojem elity - tedy třídy lidí, která by pociťovala odpovědnost za svou zemi - téměř ztratil jakýkoliv význam".

Nebo ne?

Dokumenty Víta Klusáka a Filipa Remundy především opravdu dokazují, že česká společnost asi opravdu přišla o elity -- totiž o přemýšlivé lidi, ochotné ku prospěchu společnosti pracovat nezištně s osobním nasazením za dodržování spravedlnosti a určité civilizační úrovně. Jeden z filmů, tematizujících toto deprimující zjištění, je dokument o nedávné volbě českého prezidenta, Spřízněni přímou volbou, který se bude vysílat tuto neděli 7. dubna ve 20 hodin na ČT 2. Druhý film, který na jiném tématu dokumentuje totéž, je snímek Svobodu pro Smetanu!, líčící historii stíhání "tykadlového řidiče" Romana Smetany, který se bude vysílat na ČT 2 příští neděli, 14. dubna ve 20 hodin. Před vysíláním se k filmu o Romanu Smetanovi ještě vrátíme.

Prezident dolních deseti milionů má k lidu blíže, aneb O jedné pozoruhodné konstantě zemanobergovské prezidentské kampaně

7. 4. 2013 / Karel Dolejší

Jan Čulík v recenzi nového filmu Klusáka a Remundy navršenému dokumentárnímu materiálu navzdory opět obhajuje svůj názor, že hlasy pro Miloše Zemana pocházely od voličů uvažujících v zásadě racionálně, zatímco příznivci Karla Schwarzenberga byli ohavně zmanipulováni. Píše o tom i přesto, že počínání Miloše Zemana hned krátce po nástupu do úřadu nenechalo z této volební legendy kámen na kameni.

Tvrdošíjně opakovaný a podle mě velmi jednostranný názor na průběh prezidentské kampaně nesdílím. Pohled Jana Čulíka na prezidentskou volbu uznám za kritický, pokud připustí, že ti, kdo po mnohaleté zkušenosti s politikem Zemanem přesto uvěřili historce o "prezidentu dolních deseti milionů" nejsou v zásadě o nic méně nebezpečně nemysliví a manipulovatelní než ti, kdo se dojímali pěveckým fušerstvím českého PEN Klubu. Celý rozdíl spočívá v tom, že každá z těchto skupin byla bezmezně manipulována jinými prostředky, na každou fungovalo něco jiného, nicméně obě tupě zkonzumovaly reklamní trik, kterým se veškeré negativno projektovalo výhradně na protikandidáta a od opravdu vážných nedostatků toho vlastního byla úspěšně odvedena pozornost. Oba kandidáti předstírali lidovost, i když jednomu se to podařilo o poznání lépe.

To je taková opravdu pozoruhodná konstanta zemanobergovské prezidentské kampaně.

Překvapení: Kandidáti ve volbách běžně nehovoří o svých nedostatcích

7. 4. 2013 / Jan Čulík

Chápu zuřivou osobní zaujatost Karla Dolejšího proti Miloši Zemanovi, i když myslím, že by se neměla projevovat v profesionálních komentářích. Ve výše uvedeném příspěvku jde Karel Dolejší tak daleko, že Zemanovi (a zřejmě i Schwarzenbergovi) vlastně jaksi vyčítá, že v předvolební prezidentské kampani kandidáti a jejich týmy nehovořili o kandidátových nedostatcích.

Předností Klusákova a Remundova dokumentu Spřízněni přímou volbou je skutečnost, že od první minuty film varuje, že předvolební kampaň pro jakékoliv volby je na úrovni reklamy - tedy jde o manipulaci, lež. Je to banalita, avšak je přece jasné, že kandidát musí v předvolební kampani přimět voliče, aby "porozuměli" jeho volebnímu programu, který komunikuje voličům zjednodušenou, většinou primitivní formou. Je přínosem ke kultivaci českého politického prostředí, pokud Klusákův a Remundův film voliče upozorňuje: Pozor - jde o manipulaci.

Je poněkud komické stěžovat si, že kandidáti se při předvolební kampani sami neshazovali a nepoukazovali na své vlastní chyby. Vlastně je přece trapné, že každý kandidát (jehož při tom novináři houfně fotografují) vhazuje do volební urny volební lístek sám pro sebe. Jenže tak už to prostě je. Předvolební kampaň má určité charakteristické rysy a je poněkud komické vyčítat především Miloši Zemanovi, že je má... :)

A ještě jednou, tedy dokola: Ve své recenzi jsem poukázal na to, že zatímco Schwarzenbergova kampaň visela naprosto ve vakuu a neměla žádné reálné rysy - kandidát Schwarzenberg prostě NEBYL devatenáctiletý pankáč a NENÍ stoupencem skupiny Sex Pistols - Zemanova kampaň si racionálně uvědomila, že lidi budou hlasovat podle své (zhoršující se) ekonomické situace. Jinými slovy: Zatímco tedy Schwarzenbergova kampaň se prostřednictvím pražských odborníků na reklamu pokusila vytvořit naprosto nereálnou skutečnost, Zemanova prezidentská kampaň využívala reálných obav občanů z rapidně se zhoršující hospodářské situace. Je samozřejmě velkou otázkou, do jaké míry může prezident České republiky z funkce, která je v podstatě jen formální, zlepšit hospodářskou situaci ožebračovaných občanů, nicméně ten strach je reálný a Zemanova kampaň ho reálněji využila, to je vše. Na záležitosti mě osobně fascinuje, že nikdo ze Schwarzenbergova tábora dosud nevysvětlil, proč byl tento neexistující stařec pro pražskou intelektuální veřejnost tak mocným symbolem. Čeho vlastně? Intelektuálové nepoužili intelektu, aby to vysvětlili. Kdežto je úplně jasné, proč se - možná mylně - mohl stát Miloš Zeman symbolem ochrany občanů před ožebračováním.

Nikoliv z mých, ale z článků Jana Čulíka čiší jasná zaujatost vůči Schwarzenbergovi, který "neexistuje"

7. 4. 2013 / Karel Dolejší

Nemyslím, že bych se vyznačoval nějakou "zuřivou nenávistí" vůči Miloši Zemanovi, jak je mi podsouváno. Jen mi poněkud vadí, že šefredaktor Britských listů promítá opakovaně do svých komentářů zjevnou jednostrannou zaujatost vůči Karlu Schwarzenbergovi, který neexistuje, a zatímco na něm nenechá chlup suchý, všechny přečiny a chyby Miloše Zemana naopak soustavně omlouvá a vysvětluje různými racionalizacemi, čímž se de facto zapojil do jeho kampaně. Vadí mi, že oběma prezidentským kandidátům od začátku kampaně ani vteřinu neměřil stejným metrem, aniž by otevřeně deklaroval, že Britské listy prostě podporují Zemana a basta.

Zda je takový přístup profesionální ponechávám na úvaze čtenáře.

Kleptokracie jako rys pokročilého kapitalismu

6. 4. 2013 / Boris Cvek

Obávám se, že zpráva deníku Guardian, na jejímž zpracování se podílely mezi jinými také listy Süddeutsche Zeitung či Le Monde, o tom, že 130 tisíc boháčů uniká před zdaněním ve svých zemích do daňového ráje na britských Panenských ostrovech a shromažďují si tam nelegální bilion dolarů, vystihuje velmi přesně povahu dnešního "kapitalismu", který už s podnikáním, výrobou, inovacemi a investicemi nemá skoro nic společného.

Úpadek západního kapitalismu trvá přes třicet let. Trochu pozdě na mravoličnou historku

7. 4. 2013 / Karel Dolejší

Na přelomu 19. a 20. století se evropští přistěhovalci v USA nestačili divit. Evropský kontinentální trh práce, zejména v Německu, byl dosud velmi poznačen tradicí středověkého cechovního řemesla, takže zpravidla měl každý dělník nějakou určitou kvalifikaci a do jisté míry se řídil pravidly, která omezovala vzájemnou konkurenci. V USA tomu tak ovšem nebylo: Americký dělník byl zvyklý najít si práci, kde byla, postupně se zaučit a po čase třeba zase přejít jinam. Evropané věru nechápali, jak může Američan žít bez jasné profesionální identity, a neustále měli sklon posuzovat různé situace podle měřítek, která měli sami zažita.

Jenže budoucnost celkem záhy ukázala, že větší rozvojové šance měl před sebou americký průmyslový kapitalismus, než ten tradičnější německý. I navzdory tomu, že německé zboží bylo v průměru kvalitnější než americké.

Válka jako pokračování... války jinými prostředky

7. 4. 2013 / Karel Dolejší

Simpson, E.: War From The Ground Up: Twenty-First Century Combat as Politics. C Hurst & Co Publishers Ltd, 2012. 256 stran. ISBN 978-1849042550.

Známá anekdota vypráví o rozhovoru amerického plukovníka Summerse se severovietnamským plukovníkem Tu během mírových jednání v Paříži 25. dubna 1975. "Víte, nikdy jste nás na bojišti neporazili," prohlásil Američan. Na to se Vietnamec krátce zamyslel a odvětil: "To je možné, ale také je to irelevantní". Při četbě studie veterána jednotek Royal Gurkhas nasazených v Afghánistánu Emile Simpsona, kterou Michael Howard v The Times Literary Supplement označil za "dodatek ke Clausewitzovi", si na tuto charakteristickou příhodu nelze nevzpomenout. V zásadě se za války všechno, čemu dezinfikovaný odbornický žargon říká "kinetické operace", provádí proto, aby protivník uznal porážku a požádal vítěze o sdělení mírových podmínek. Pokud ale protistrana výsledek kinetických operací za porážku nikdy neuzná, cíle není dosaženo a celý masakr byl od začátku do konce k ničemu.

Volby v 90. letech - Díl druhý

7. 4. 2013 / Věra Říhová

V prvním díle jsem psala o tématu, na který se již pozapomnělo, o tom, že proti metodám privatizace a později celé vlády Václava Klause nestála pouze levice, ale i některé malé pravicové strany. Psala jsem pouze o DEU, protože jsem byla členkou této strany a nemám právo mluvit o jiných stranách, ve kterých jsem nebyla, ale z předvolebních mítinků, předvolebních televizních i rozhlasových besed a vzájemných politických klání, ze vzájemné spolupráce nebo nevraživosti mezi malými politickými stranami, z toho všeho vím, že protiklausovského boje se zúčastnilo mnoho občanů.

Podle jakých not?

6. 4. 2013 / Marek Řezanka

Soud s Bártou a Škárkou skončil, fraška plná sprostoty a degradace politické kultury vyšuměla -- i když svého času rozněcovala emoce a plnila přední stránky novin a obrazovky televizních zpráv. Brzy se média zřejmě začnou zabývat jiným senzačním procesem.

Procesem, který dá nadobro zapomenout na Klausovy amnestie. Ty sice hnuly žlučí kdekomu -- a v médiích se o nich mluvilo více než dost - nakonec ale vše skončilo v duchu "co jsme si, to jsme si, jedeme dál."

Naposledy jsme se v souvislosti s Klausovými amnestiemi dozvěděli, že si i předseda vlády -- stejně jako bývalý prezident republiky, může oddechnout. Premiér Petr Nečas (ODS) za kontrasignaci novoroční dílčí amnestie prezidenta Václava Klause trestného činu stíhán nebude. Státní zastupitelství pro Prahu 1 smetlo žalobu ze stolu.

"Nikde není dána povinnost předsedy vlády, aby to předložil před svým podpisem vládě. Není v tom spatřována žádná trestná činnost," uvedla šéfka žalobců, Šárka Pokorná.

Proti rozhodnutí se mohou iniciátoři žaloby, Milan Štěch a Miroslav Antl odvolat.

V tuto chvíli je ohledně amnestií jasno několik věcí. Shrňme si je:

Paměti textaře čínské národní hymny

7. 4. 2013 / Tomáš Koloc

Cyklus veřejných rozhovorů "Host TK", který se odehrává ve spolupráci s královéhradeckou Studijní a vědeckou knihovnou, je nejnovější podobou mé snahy o to, aby veřejnosti byla zprostředkována paměť zralých osobností, uznávaných umělců a vědců, z nichž zároveň vyzařuje jistý duchovní přesah. Od konce loňského roku jsme uskutečnili tři pořady, jejichž hosty byli přední český gynekolog a duchovní otec českých nemocnic v Ugandě a na Srí Lance Prof. MUDr. Josef Donát, spisovatel Martin Petiška (Eduard P. Martin) a nejnověji pětaosmdesátiletý moravský bard, divadelník, esejista, překladatel muzikálů a oper z mnoha (a do mnoha) světových jazyků a především spoluzakladatel legendárního plodu 60. let, divadla malých forem Večerní Brno, Ing. Vladimír Fux. Jeho vyprávění, plné charakteristických her s jazykem, zahrnuje polovinu dvacátého století, počínaje brněnským recitačním souborem Fučíkovci pod vedením tehdy dvacetiletého Jaroslava Dietla, přátelství s Josefem Kainarem, přes nastínění kulturní situace v legendárních 60. letech až po dělnickou práci ve vodním hospodářství po dobrovolném odchodu ze znormalizovaného českého rozhlasu na konci 60. let (a jiné, včetně příhody, jak se VF stal textařem stávající čínské národní hymny). Pořad měl tradičně autorský hudební doprovod, který tentokrát vytvořila "písničkářka s kytarou a harfou" Lenka Mitášová, která jindy tvoří koncertní duo s Janou Lewitovou.

Vzdor je za určitých okolností legitimní a povinný

5. 4. 2013 / Aleš Uhlíř

Podřídí se většinová společnost násilí, nebo se dá na odpor a stejnými metodami to menšině jednou "oplatí"? Uprostřed násilí totiž již žijeme. Je zbytečné pořád dokola hovořit o tom, jak stát ve stále větší míře dovoluje ničit lidské existence. Rozebírat nové šokující případy. To vše už tu dávno je jako součást systému, který svou brutalitou přitvrzuje. Ve své podstatě to je válečný stav sui generis. Ti, kteří podlehli a jsou v zápase poraženi, přestávají být fakticky občany. K čemu potřebují ten doklad, že jsou občany takového státu, který dovolil zničit jejich lidskou existenci? K tomu, aby podle úředně stanoveného "bydliště" někde na adrese úřadu jim šlo vyměřit různé poplatky a dál je terorizovat?

"Otrocká práce" v britských supermarketech

6. 4. 2013

Britský supermarket Homebase, specializující se na prodej potřeb pro domácnost byl obviněn z predátorských obchodních praktik poté, co byl prozrazen interní dokumenty firmy, podporující strategii používání neplacených pracovníků z armády britských nezaměstnaných ve snaze snížit náklady na zaměstnance.

Pobočka supermarketu Homebase v londýnské čtvrti Haringey zaměstnává 25 nezaměstnaných. Pracují zadarmo po dobu 8 týdnů 30 hodin týdně. Firma potvrdila, že pro interní diskusi mezi manažery řetězce byla v podniku distribuována fotografie asi desítky nezaměstnaných s titulkem "Prospělo by 750 hodin práce zadarmo vaší pobočce?" Firma popírá, že byla tato rozšířená fotografie zamýšlena jako reklama na projekt zaměstnávající nezaměstnané zadarmo.

Největší britský odborový svaz Unite poukázal na to, že "konečně bylo to celé spiknutí prozrazeno" - jde o státem sponzorované otroctví. Ministr práce a sociálních věcí Iain Duncan Smith se nedávno vyjádřil, že takovéto projekty neznamenají, že nezaměstnaní pracují zadarmo, protože pracují za podporu v nezaměstnanosti v hodnotě cca 1500 Kč týdně.

Nezaměstnaní sdělili deníku Guardian, že jim bylo vyhrožováno, že jim bude zastavena výplata podpory v nezaměstnanosti, anebo budou posláni do povinné práce, pokud se odmítnou takovýchto projektů účastnit.

Podrobnosti v angličtině ZDE

O středověké Středozemi

6. 4. 2013 / Karel Dolejší

Středoevropský středověk se vyznačoval jedním docela zajímavým a dnešnímu člověku zajisté zcela neznámým rysem: Velká část palčivých společenských problémů mívala chronický charakter a vlastně se kolem nich přes časté a docela krkolomné výměny vládců dohromady nic nedělo. Zatímco bylo považováno za zcela realistické a přirozené, že evropská vojska překreslí mapu Blízkého východu okupovaného muslimskými teroristy (od nichž se Evropa naučila používat mj. koření, spodní prádlo a Aristotela), s hladomorem a bídou lidu si elity zdaleka tolik starostí nedělaly. Za prvé zjevně proto, že průměrný místní šlechtic býval vlastně takový poněkud honosnější lapka, jen s pozitivním vztahem k autoritám, a o situaci svých poddaných se všeobecně zajímal pouze potud, pokud z nich mohl něco vyždímat. Za druhé z toho důvodu, že takových pánů, co nedisponovali pouze plzeňským, brněnským či maďarským titulem, ale dovedli aspoň trochu obstojně číst a psát, bývalo velice poskrovnu, takže i kdyby třeba něco udělat chtěli, nevěděli by vlastně, jak na to. A za třetí z té příčiny, že tehdejší ideologové označovali chronické a palčivé obtíže společnosti za cosi od věčnosti daného a neměnného, co jaksi samozřejmě plyne z porušené lidské přirozenosti; nakonec prý je to i dobře, protože to přivádí hříšníky zpět do náruče církve, která pokaždé vysvětlí, že i ta poslední rána osudu nebyla než oprávněným trestem za spáchané hříchy.

Jak se do lesa (ne)volá

5. 4. 2013 / Marek Řezanka

Vždy mě rozčílí, když se sociální otázka smrskne na blahosklonné dobrodiní ušlechtilých bohatých, kteří občas utrousí nějaký ten drobet pro nuzáka. Ten ho má přijmout s povděkem, a dojatý se má poníženě a uctivě poklonit až k zemi.

Takto si řešení sociálních problémů skutečně nepředstavuji. Za nepřijatelné potom považuji stav, kdy se k podobným scénářům uchyluje čelný představitel sociálně demokratického proudu. Michal Hašek přišel s nápadem, jak uklízet v Lesích České republiky. Nejde ovšem o reakci na loňské zprávy BIS o propojení státní správy s organizovaným zločinem, ale má se jednat o vytvoření desítek tisíc pracovních míst pro nezaměstnané. Že by se české bory hemžily lidmi i mimo houbařskou sezónu a šuměly úlevou těch, kteří by jinak přešlapovali na úřadech práce? Toto má být "zemský ráj na pohled" z dílny někoho, kdo před časem prohlásil, že sociální stát je dávno překonaný model?

Nepřipomíná vám to něco?

5. 4. 2013

Toto je charakteristika, kterou publikoval týdeník Economist o Ukrajině. Nepřipomíná vám ta charakteristika určitou zemi ve střední Evropě? (JČ)

Když dva politici chtějí totéž, tak to nemusí být totéž

5. 4. 2013 / František Štván

Nesouhlasím s církevními restitucemi. Přesněji s jejich rozsahem. Proto vítám každou politickou aktivitu, která tuto nelogickou velkorysost může zmírnit. Už proto, že to byla církev, která formou děkovné bohoslužby (Te deum) vyšperkovala prezidentskou inauguraci prvního dělnického prezidenta Gottwalda. Z dnešního vnímání politické odpovědnosti má tak i ona za existenci socialistického režimu, stejně jako za počáteční úspěch fašistických zbraní, kterým také žehnala, svou porci másla na hlavě.

Čtení z internetu

5. 4. 2013 / Václav Dušek

Neveselé čtení je kniha Michaela Morrisna s názvem CO neSMÍTE VĚDĚT! V překladu z německého originálu Zuzany Žáčkové se hned úvodem dozvíme, že: Celý západní svět patří jen několika rodinám a nyní chtějí zbytek...

Klikněte na www. Anch-books.eu. Dozvíte se více.

Co vědět určitě smíte. Přinejmenším o Římském klubu

5. 4. 2013 / Karel Dolejší

Ne že bych chtěl nějak obšírně komentovat bědování pana Duška. Každý si ostatně může z aktuálního dění kolem jmenování českých velvyslanců snadno zjistit, jak mizerné mocenské postavení má ve skutečnosti v ČR zástupce údajně všemocného Bilderbergu Karel Schwarzenberg.

Leč pověst Bilderbergu je mi opravdu srdečně ukradena. Co mě ale naopak nenechává chladným jsou opakované útoky konspiračních teoretiků na Římský klub.

Spor o parazitování: Kohoutova obhajoba švarcsystému je ryze účelová

5. 4. 2013 / Petr Gočev

Server Česká pozice publikoval článek Pavla Kohouta "Živnostníci, zaměstnanci a aritmetika ze základní školy". Pavel Kohout je ředitelem pro strategii společnosti Partners, která patrně funguje na bází švarcystému, jak už to u prodeje finančních produktů bývá. Jinak si nedovedu vysvětlit, proč na obhajobu švarcsystému sepsal článek, který neobsahuje jediný dobrý argument, o to agresivněji ale kritizuje stoupence daňové rovnoprávnosti.

Omyly a nepřesnosti Petra Gočeva

5. 4. 2013 / Pavel Kohout

Rád bych uvedl na pravou míru některé nepřesnosti a omyly, jichž se dopustil pan Petr Gočev.

V první řadě, společnost Partners Financial Services, a.s., nefunguje na základě švarc systému. Společnost má přibližně sto zaměstnanců v centrále, kteří vykonávají služby pro obchodní síť čítající velmi zhruba 3000 osob. Finanční poradci Partners fungují jako samostatní živnostníci v oboru finanční zprostředkování a investiční poradenství a jako takoví podléhají dozoru České národní banky. Sami si financují své kanceláře a pracovní pomůcky. Sami si vedou účetnictví a po všech ostatních stránkách fungují nezávisle.

POZNÁMKA NA OKRAJ:

Starší, než co povolil papež, aneb žádná radost pro rasisty a nacionalisty

5. 4. 2013 / Uwe Ladwig

V přednášce prof. Stephana Kirschnera na hamburské univerzitě o historii biologie jsem si náhle a k svému překvapení vzpomněl nejen na nového papeže římskokatolické církve, ale také na pravicové zabijáky z NSU (viz Nationalsozialistische Untergrund), kteří v posledních letech zabili v Německu několik přistěhovalců. Příčinou toho a mé dnešní poznámky byla jeho informace o historii Homo sapiens a neandrtálců.

POZVÁNKA:

CESTA: Pozvání na besedu s Antonínem J. Liehmem

5. 4. 2013

Dovolujeme si Vás jménem Rady pro mezinárodní vztahy pozvat na diskusi s novinářem Antonínem J. Liehmem "Po půlstoletí zpátky v Praze". Proběhne v úterý 9. dubna 2013 od 17.30 v sídle Zastoupení Evropské komise v Praze (Jungmannova 24, Praha 1), které je spolupořadatelem setkání.

Diskusi moderuje předsedkyně Rady pro mezinárodní vztahy Jiřina Dienstbierová.

Ty domácí úkoly!

5. 4. 2013 / Jan Sláma

"Že bych vám nedal žádný domácí úkol?!" s údivem pravil profesor Hrbolek ve filmu Marečku podejte mi pero. A tu jsme se z TV dozvěděli, že se stále pracuje na myšlence zrušit ve školách domácí úkoly. Už jsem v tom smyslu něco napsal, ale musím se k tomu, nerad, vrátit.

Bylo prý zjištěno, že po zrušení domácích úkolů se někteří žáci zklidnili a jejich prospěch se zlepšil.

Emil Hakl o frustraci z politiky a o násilném vzdoru jako o "možném řešení"

4. 4. 2013 / Jan Čulík

Považuju Emila Hakla za snad nejlepšího současného českého autora. Přiznávám se, že je to pohled subjektivní a že je zřejmě do určité míry ovlivněný mou novinářskou praxí. Hakl se mi líbí především tematicky. V době, kdy se většina pražských intelektuálů téměř programově vyhýbá skutečnosti a problémům dneška (nejvíc to poslední dobou platí o českých filmařích, kteří jako by prostě neuměli, nebo se snad báli přinést svědectví o současnosti), Hakl ve svých prózách o dnešku píše a umí to -- a dělá to stále profesionálněji a stále sofistikovaněji.

Základní přehled o díle Emila Hakla ve srovnání s dílem Michala Viewegha od Jana Čulíka naleznete ZDE

Haklovi zadělaly na dobrého spisovatele jeho kulturní a historický původ. Narodil se roku 1958, což znamenalo, že v roce pádu komunismu, r. 1989 mu bylo už jednatřicet let. Byl to tedy hotový, zralý člověk, který byl mentálně i kulturně produktem doby normalizace, vůči komunistickému režimu však byl v opozici. Byl součástí undergroundové kultury. Jak se ale andrášovský mladík začlení do nového režimu blyštivého, údajně dokonalého "kapitalismu bez přívlastků", údajně "nejlepšího možného světa", jaký v Česku kdy vznikl, a který přece může kritizovat jen zatvrzelý bolševik, všichni ostatní jsou štastni! Jak může kapitalismus nekriticky přijmout někdo, kdo byl od mládí v opozici vůči každému establishmentu?

Ještě ke kupónové privatizaci

4. 4. 2013 / Boris Cvek

Trochu mne překvapilo, jak vysokou čtenost měla moje citace z rozhovoru Jindřicha Šídla s Janem Stráským o kuponové privatizaci "Jak politici rozkradli český národní kapitál". V té souvislosti, která odkrývá fungování současné českého státu, bych rád odkázal ještě na úvahu z blogu Václava Žáka, která dělá přehledným vývojem české pseudodemokracie od kuponové privatizace přes Drobila po dnešek. Velice výmluvná se mi zdají zejména tato slova:

Velmi zajímavou úvahu na toto téma napsal také doktorand na katedře politologie Yale University v USA Petr Gočev.

O alternativách a "alternativách"

4. 4. 2013 / Karel Dolejší

Václav Žák se ironicky zmiňuje o tom, že "Komentovat českou politiku se stává obtížným problémem i pro nadprůměrně nadaného jasnovidce". Je tomu tak ovšem zejména proto, že český veřejný diskurs se stále více mění v naprosto nepřehledný a iracionální maglajz, promíšeninu částečně pravdivých postřehů přehnaných průměrně asi tak o tři řády a absolutně nedomýšlených do důsledků, vypjatých štvanic na nepřátele, oblbování voličů pomocí strachu z vágně vylíčené katastrofy, národovecké symboliky či neurčitých příslibů lepšího příštího, plus řady dalších toxických ingrediencí politického dortu z dílny pejska a kočičky.

Prezident Zeman včera vyvěsil na Hradě vlajku Evropské unie a podepsal tzv. euroval. Na nedávném sjezdu ČSSD ten samý muž prohlásil, že se cítí být sociálním demokratem; včerejškem ovšem nade vší pochybnost dokázal, že jím není. Sociální demokraté v Evropě dnes přežívají ve Skandinávii a dosti nevlídně odsud komentují neoliberální kurs EU, který se ČSSD a Zemanovi tolik líbí. Francouz Hollande či Ital Bersani se naopak "zleva" výslovně přihlásili k evropské politice škrtů, která je se sociálnědemokratickou politikou neslučitelná. A německá sociální demokracie, kdysi "vedoucí síla" reformní levice na kontinentě, je sama autorkou sady neoliberálních reforem pracovního trhu, kterou dokonce i konzervativní vláda Merkelové musela částečně korigovat.

Je český euroskeptismus realistickou politikou?

4. 4. 2013 / Jan Čulík

Motto:

A zde jsme u druhého významného problému Česka, které se jinak logicky choulí do nadnárodní náruče: nepřítomnost českých levicových stran a osobností v kritice zásad a fungování evropského projektu. Ten propad do ticha je krachem levice jako humánní alternativy. A tak se kritiky ujímá někdo jiný. Dlouho kůlem v plotě nezůstane.

Martin Hekrdla, Týden ZDE

Fascinuje mě vlna iracionální euroskepse, která se zvedla, když Zeman podepsal zákon o eurovalu, který konec konců předtím schválily obě komory českého parlamentu. Jak si čeští euroskeptici představují, že Česká republika přežije mimo Evropskou unii? Jako jakýsi albánský skanzen postkomunistického podvádění uprostřed Evropy?

O České republice mimo území této země nikdo neví a nikdo se o ni nezajímá. Česká republika nedokáže ani to, v čem byli nesmírně dobří před sto lety Masaryk a Štefánik, tedy provádět "měkkou diplomacii", šířit do světa povědomí o své kultuře a vzdělanosti prostřednictvím vzdělávací a kulturní ofenzívy. Snad nejlépe na světě tohle umějí dělat Britové, kteří dobře vědí, že jejich význam jako politické a ekonomické velmoci už neexistuje, a jediné, čím se mohou na mezinárodní scéně zachránit, je právě ta měkká diplomacie. Právě proto Britové zvou do svých zemí desetitisíce mladých lidí na vysokoškolské studium. Vědí velmi dobře, že takoví lidé pak budou po zbytek života Británii fandit a prosazovat mezinárodně její zájmy. Proč si nikdo neuvědomuje význam této strategie v Česku?

Ale nejen, že český stát neumí se globálně prosazovat ani tímto nesmírně výhodným, kulturním a vzdělávacím způsobem, nemá však žádnou strategii ani politickou a ekonomickou. A čeští euroskeptici demonstrují na Hradě za samostatnost České republiky a srovnávají Evropskou unii s Hitlerem či Brežněvem! Zahráváte si, přátelé. Evropa a svět se v poslední době velmi rychle destabilizují. Česko potřebuje být součástí většího ekonomického a politického celku, jinak bude ztraceno. Případné snahy vyčlenit Česko z EU jsou nesmírně nebezpečné. Ano, v současnosti prosazuje v důsledku německé mentality protestantského "utahování opasků" kancléřka Merkelová v Evropské unii velmi kontroverzní politiku. Řešením ovšem samozřejmě není z Evropské unie odejít, ale spojit se strategicky se státy a vládami s obdobnými zájmy a prosazovat politikou jinou, stejně jako demokratizaci rozhodování v Evropské unii. EU dává prostor pro uplatňování českých národních zájmů, vyžaduje to ovšem iniciativu, strategické myšlení a inteligenci. Tu bohužel čeští politikové neprojevují - a jsou natolik zahleděni do sebe, že vůbec nevnímají, jak slabá je pozice České republiky v zahraničí a co by bylo zapotřebí dělat, aby se to napravilo. Je to vážný problém.

Je "český euroskepticismus" vůbec vhodnou analytickou kategorií?

4. 4. 2013 / Karel Dolejší

Jan Čulík se ptá, zda je "český euroskepticismus" realistickou politikou. Potíž je ovšem v tom, že už si neklade otázku, nakolik je "český euroskepticismus" vůbec vhodnou analytickou kategorií, natožpak aby se tázal, zda je dnes "eurooptimismus" (a jaký...) vůbec nějakou realistickou politikou.

Nikdo nebere v ochranu současný kurs vedení Evropské unie

4. 4. 2013 / Jan Čulík

Ovšem představa, že ČR vystoupí z EU a bude jednat politicky a ekonomicky globálně na vlastní pěst, je hodně úsměvná, ještě o hodně úsměvnější, když si to myslí potrhlí angličtí euroskeptici, kteří se iracionálně domnívají, že se jim jak v 19. století snad podaří znovuvytvořit Britské impérium. Jaké České impérium budou tvořit čeští euroskeptici.

Opakuji, že jedinou možnou politikou České republiky v rámci EU je najít strategické spojence se společnými zájmy a v koordinaci s nimi prosazovat v EU rozumnou a všeobecně prospěšnou politiku v EU. Jiná možnost neexistuje. Rozpadne-li se Evropská unie, nejen pro Českou republiku to bude naprostá katastrofa. Dojde k naprosté izolaci.

Chcete opravdu znovu stát fronty na vízum pro cestu do Drážďan, do Lipska, do Berlína, do Vídně a do Varšavy? Nemoci nakupovat levné německé zboží v přeshraničních supermarketech a nechávat si automobily prohledávat při přejezdu hranic celníky? A to by byl teprve začátek.

Za deviantními postoji Pchjongjangu stojí racionální okolnosti

3. 4. 2013 / Daniel Veselý

Současné napětí na Korejském poloostrově je veřejnosti opět předkládáno jako důkaz o agresivitě severokorejského režimu; jako by stála v nahé prázdnotě, aniž by v potaz byly brány širší souvislosti. Nikdo samozřejmě represivní režim v Pchjongjangu nemíní podporovat v jeho válečnické rétorice, nicméně není prozíravé ignorovat zásadní důvody, jež ho k tomuto deviantnímu chování vedly v minulosti i dnes.

Smolný sloup

3. 4. 2013 / Lenka Procházková

Říká se, že šťastný je národ, který má nudné dějiny. V Čechách si na život bez vzruchů vsadit nemůžeme -- a což teprve naši předkové! I v obdobích zdánlivě monotónních, která vždy nastolila vítězná moc a její pořádkové čety, doutnaly pod povrchem apatie živé myšlenky a bylo jen otázkou času, kdy vyvřou nad terén násilně zválcovaný do jediné pravdy. Opakuje se to znovu a znovu a už to působí jako úděl. Není i naše dnešní snaha hledat pod nánosem lží ukryté odkazy a znovu obhajovat čest předků, marná? Kdo to potřebuje, když oni jsou mrtví? Jsou mrtví. Mnozí nemají ani hrob. Přesto nám stojí za zády jako zeď.

Kauza Novák a majetková přiznání

3. 4. 2013 / Boris Cvek

Nedávno se v Otázkách V. Moravce šéf protikorupční policie Martinec zmínil o tom, že policie by potřebovala institut majetkových přiznání, aby mohla zabavovat majetek zločincům. Cituji:

Podivuhodné manýry ve stavebním řízení

3. 4. 2013 / Aleš Uhlíř

Když mi kolega, s nímž jsem se v pondělí náhodně setkal, řekl, že v blízkosti našeho bydliště se ve svahu za borovicovým hájkem bude stavět bytový dům a zítra (tj. v úterý 2. dubna) je v této věci veřejné ústní jednání na městském magistrátu, byl jsem překvapen. Vzhledem k datu by to mohl být aprílový žert.

POZNÁMKA NA OKRAJ:

O jednostrannosti odborníků, neboli Co s voliči v demokracii?

3. 4. 2013 / Uwe Ladwig

Když jsem si včera prečetl článek Ilony Švihlíkové s titulem Evropské Německo? -- Spíš Německá Evropa, vzpomněl jsem si na nějaký článek nebo knihu jakéhosi německého ekonoma s prohlášením, ze by se měli lidé v nemocnicích léčit časově podle toho, kdo by byl po léčbě nejproduktivnější. Jako ekonom tenhle jménem ne už neznámý pán měl ovšem pravdu, ale stejně se jako vědec ztrapnil, protože život není přece tak jednostranný, jak si nekteří vědci myslí...

Jak v parlamentu skoncovat s korupcí, přeběhlismem a lobbismem ?

3. 4. 2013

Jedním z mnoha důvodů proč přichází demokratická revoluce, která započne celonárodním shromážděním dne 7.4.2013 v Praze na Václavském náměstí v 13:00 h, je právě trestná činnost a nemorální chování našich zákonodárců. Tito občané by měli být etalonem, lidově řečeno vzorem ctností a morálky, leč tomu tak není, ba naopak. Zrovna při psaní tohoto článku koukám na televizní noviny kde se řeší nástup exsenátora Nováka do vězení a nějaké záležitosti, které nestíhám sledovat, kolem poslance Ratha, tohoto času ve vazbě, píše Tomáš Frček.

Chudoba a chudoba

3. 4. 2013 / Václav Dušek

Z Vatikánu do Prahy cesta předaleká. Papež František pravil, že církev musí býti chudá a vyslovil se i k papežským červeným botkám -- skončila prý doba karnevalu, tak nějak to řekl sluha Boží, obdivovatel Františka z Assisi, přítel Ježíše i jeho matičky Marie. Nu, v Praze se slova pastýřova asi neslyší, majetek nade vše -- kdo vládne penězi, má i moc nad lidmi; ekonomické špičky církve svaté nezahálely, nezahálejí, u nás jistě ne, že, pane kardinále? Vy jistě dobře znáte modlitbu Františka, nevelkého vzrůstem, ale obra duchem, prostého a čistého jako krajíc chleba... a pro připomínku první slova z modlitby milovníka všeho živého na této maličké křehké zemi. Milý pane, udělej ze mne nástroj svého míru, abych vnesl lásku, tam kde vládne nenávist...

Individuální a kolektivní paměť ve dvou středoevropských románech

3. 4. 2013 / Josef Švéda

Existuje něco jako střední Evropa? Tento pojem je samozřejmě konstrukt. Je stejným výmyslem jako Západ, východní Evropa a vlastně i jako Evropa samotná. Kde končí Západ a začíná Východ? Stejně tak se můžeme ptát, kde jsou hranice Evropy. Každý pojem konstruuje jistou hranici, která je však dynamická. V tomto eseji budu zkoumat paměť ve dvou středoevropských románech. Srovnávat maďarská a česká literární díla není úplně běžné, proto na počátku věnuji pozornost středoevropské problematice.

Setkávání s Čestmírem Císařem -- vzpomínka (Císař v ilegalitě)

3. 4. 2013 / Oldřich Průša

Můj tatínek byl odborně (právník) i politicky celý krátký život velmi aktivním levicovým intelektuálem. Podle vzpomínek vrstevníků to byl slušný a empatický člověk. Já si jej pamatuji jako hodného a starostlivého, trpícího nedostatkem času a v posledních dvou letech nemocí srdce. Zemřel na přepracování a problémy se srdcem ve 42 letech v létě roku 1969; bráškovi bylo 11 a mně 16 let.

On i jemu podobní prožívali šedesátá léta nejdříve s velkými nadějemi a později obavami. Řečeno stručně - naděje se dlouho plnily, obavy se rychle naplnily.

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za únor 2013

19. 3. 2013

V únoru 2013 přispělo finančně na Britské listy 217 osob bankovním příkazem celkovou částkou 61 486.45 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v říjnu 2012 částkou 4206.67 Kč. Příjem z reklamy byl 5000 Kč.

4 čtenáři Britských listů přispělo v únoru 2013 na projekt ke zcivilizování exekutorské praxe částkou 900 Kč. Konečná částka k dispozici Britským listům k 28. 2. 2013 byla 238 003.10 Kč, z toho na exekutorský projekt 166 375.59 Kč a na na provoz Britských listů 71 627.51 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.