Vzdor je za určitých okolností legitimní a povinný

5. 4. 2013 / Aleš Uhlíř

Již mnoho desetiletí nejsou v Evropě války mezi velkými státy. Není větší nesmysl než pokládat tento "mír" za výsledek sjednocování Evropy. Války toho druhu, jak je Evropa znala nepřetržitě ve své celé historii až do 40. let minulého století nejsou proto, že "nejsou lidi". Toto známé úsloví z doby před rokem 1990 se asi hodí nejlépe. Většina politiků by lidi neváhala poslat na válečná jatka, kdyby to v Evropě bylo možné a možné to není proto, že by masy v této věci již své politické představitele neposlechly. Nemajíce této možnosti, trýzní a deptají politici propojení s různými mafiemi vlastní obyvatelstvo jiným způsobem, jak to vidíme na příkladu Česka.

Žijeme uprostřed násilí a strachu. A také všeobecné zbabělosti. Uvědomil jsem si to, když jsem byl 2. dubna na veřejném ústním jednání na městském magistrátu (psal jsem o tom v článku). Když jsme trpělivě úředníkovi vedoucímu jednání pomalu a opakovaně diktovali připomínky ke spisu stavebního úřadu, to aby je svým tempem stačil vyťukat na klávesnici, uvědomil jsem si rázem tu absurditu a směšnost situace. My se snažíme věcně předložit připomínky a vůči nám veřejnou moc zastupuje člověk, který jako vedoucí oddělení stavebního řádu je od léta minulého roku trestně stíhán pro zneužití pravomoci úřední osoby. Podle zpráv, které proběhly v médiích, byl obviněn z toho, že na magistrátě povoloval stavby v rozporu se zákonem a podílel se na několika černých stavbách. Možná tomu tak bylo, možná ale ne. V každém případě by do ukončení věci na takovém vedoucím místě magistrátu pracovat neměl. Pokud by z takového trestného činu byl obviněn advokát, ohrožovalo by to podle zákona o advokacii důvěru v řádný výkon advokacie tímto advokátem a výkon advokacie by nejspíše byl dotyčnému pozastaven. Pro úředníky nic takového neplatí. Správní orgán, magistrát, všichni ti úředníci mají lidi za blbce, kteří se nikdy neozvou.

Chvíli jsem uvažoval, co by se asi stalo, kdybych vznesl námitku, že si nepřeji, aby veřejné ústní jednání vedla taková osoba a trval na tom, aby námitka byla zaprotokolována. A hned jsem si v duchu odpověděl, že zcela určitě nic. Vždyť na magistrátě je trestně stíhán primátor, jeho náměstek, ředitel městské policie a další osoby z magistrátu včetně "právníka s mnohaletou zkušeností", jak lživě magistrát prezentuje (rovněž trestně stíhaného) policejního exprezidenta Petra Lessyho, kvůli němuž byl v prosinci 2012 na magistrátě zřízen odbor bezpečnostních složek a prevence kriminality, aby měl Lessy čemu šéfovat.

Do protokolu jsem měl námitku proti tomu, že veřejné jednání vede trestně stíhaná osoba vznést, ale neudělal jsem to. Nedivil bych se, kdyby na takovou situaci někdo temperamentní zkratově reagoval tím, že by úředníka inzultoval a dal mu třeba pár facek. Ihned bych se bezplatně ujal jeho obhajoby, pokud by to úředník nahlásil. Chce to nebetyčnou drzost, předstoupit jako trestně stíhaný vedoucí oddělení stavebního řádu před veřejnost a úředně jednat s lidmi. A lidé to vědí a přesto mlčí. Čím to je?

Násilí budí u slušných lidí odjakživa strach. Jednak se málokdo chce míchat do věcí, které se ho "netýkají", a pak spousta lidí je ochromena strachem o svou existenci. Ani za Rakousko-Uherska, ani v období první republiky nešlo člověka ponížit tak, jak je to možné dnes. I ten nejchudší člověk měl kdysi svou důstojnost, nebyl společností pro svou chudobu zavržen, lidé nekončili na ulici ani je nikdo beztrestně nemohl záměrně existenčně likvidovat. Masová státem posvěcená likvidace celých skupin obyvatel v zájmu různých mafií, to je až výdobytek doby, v níž žijeme.

Nevím, kam až to dojde. Dospělo to ale už do tak obludných rozměrů, že jiné řešení než ten násilný vzdor si představit nedokážu. Ať přemýšlím o způsobech nápravy ze všech možných stran, nic jiného mne nenapadá. Ostatně všechny prostředky byly vyčerpány. Ještě o tom víc psát, víc různých petic, shromáždění a protestů?

Některé věci nesleduji a tak jsem do přečtení článku Lenky Procházkové Smolný sloup žil v mylném domnění, že něco takového, jako je vztyčení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, je absolutně vyloučeno. Jaké síly se snaží vrátit ten už jednou povalený hanebný symbol poroby? Na Wikipedii jsem zjistil, že sloup je prakticky dokončen a tak zbývá jej jenom vztyčit. Dokončený podstavec se sloupem je prý připraven v zahradě kostela svatého Karla Boromejského pod Petřínem, socha u Týnského chrámu a další části mariánského sloupu jako schody, dlažba aj. čekají na svůj den v Jaroměři.

Dosavadní historikové se shodli v tom, že mariánský sloup byl symbolem porobení národa dovršeného po třicetileté válce. Byl-li tento sloup českou politickou potupou a jeho svržení po vyhlášení samostatného státu nebylo českou reprezentací považováno za vandalství, co se změnilo, že to už dnes neplatí? Co se to kolem nás děje a co ještě můžeme očekávat, že přijde potom? Pokud lidé setrvají v "odporu" jen cestou petic, psaní a internetovými diskusemi, nemají se mocní čeho obávat. Lidé si sami kopou svůj hrob. Jak se ale říká, žádný strom neroste do nebe a takový sloup vztyčený jako vítězství nad poraženým lidem se stane znovu dobrým terčem násilného vzdoru. Ostatně dosud ještě vztyčen nebyl.

Vytisknout