Britský ministr financí chce pomoci chudým světa proti zneužívání daňového systému globálními firmami

17. 2. 2013

Britský konzervativní ministr financí George Osborne přislíbil, že se spojí s politiky v rozvojovém světě a donutí multinacionální společnosti, aby v nejchudších zemích světa platily daně.

Osborne sdělil týdeníku Observer po schůzi ministrů financí skupiny G20 v Moskvě, že Británie chce přepsat předpisy mezinárodního podnikání tak, aby měly rozvojové země právo vybírat daně, které jim patří.

Poslanci ODS jako loutky ekonomických zájmů

16. 2. 2013 / Boris Cvek

Strategie přežití politiků mohou být různé. Někteří poslanci rebelují kvůli "ideovým zásadám" pravice, aby potom "čestně" opustili Sněmovnu a vzali ne jen čestná, nýbrž placená, místa ve státních podnicích. Zřejmě tím chtějí svoje mohutné zkušenosti s nějakou činností uplatňovat i nadále a zřejmě to nebude činnost odborná, kvalifikovaná, která by se mohla uplatnit v soukromém sektoru a pomoci vytvořit nová pracovní místa, jak to pravice po "schopných" lidech stále dokola chce. Někdo je schopný na poctivý byznys, někdo na "hospodaření" s veřejnými penězi. Zejména ve státě, kde nemáme majetková přiznání a máme většinu akciovek spojených s anonymními akciemi, je třeba byznys krmit nějakým tím správným "hospodařením" s veřejnými penězi. Ten, kdo podniká poctivě, ve prospěch veřejného zájmu, ten podniká transparentně. Svaz obchodu a cestovního ruchu, který zjevně rezignoval na to, že by naše vláda měla nějaký zájem na zlepšení situace, dokonce podal stížnost na situaci v ČR do Bruselu bez vědomí ministra Bendla (diví se snad někdo tomu, že s Bendlem a ODS vůbec nemá smysl tyhle věci konzultovat?):

Doba za zenitem

16. 2. 2013 / Karel Dolejší

Civilizační epochy zůstávají čímsi víc než jen mrtvou slupkou zvyku a rutiny, jen dokud v nich ještě žije a prakticky působí rozdíl mezi tím, čím fakticky jsou, a tím, čím by podle vlastní uznávané normy být měly. Středověkem otřásaly náboženské nepokoje do té doby, dokud si ještě v augustinovské tradici uchovával vzpomínku na to, že Obec Boží není totožná s obcí pozemskou, že to co existuje pouhou silou fakticity ještě proto není tím, co býti má. Když přišel Tomáš Akvinský a sestavil rozsáhlou ideologickou apologetiku "reálného feudalismu", rozdíl mezi normou a existencí zrušil a zajistil tak feudalismu dočasnou ideologickou stabilizaci. Šlo však o první krok k tomu, aby náboženská ideologie ztratila všeobecný politický význam a byla postupně nahrazena ideologií sekulární. Protože konec kritiky ve jménu jedné normy vždy znamená pouze začátek kritiky ve jménu normy jiné. Namísto obrazu Obce Boží nakonec nastoupil osvícenský humanismus.

Relativnost zenitů

16. 2. 2013 / Petr Ježek

Pokud předhodíte lidem titul "Doba za zenitem", většina se jich neubrání personifikovanému a individualizovanému obrazu jejich vlastních životů, ať již v podobě bilancující minulost nebo přemítající nad budoucností. Psycholog by odtušil něco o markantech hlubokého pesimismu autora titulu, pokud se tu nemetá pojmy v (opilecké) lehkosti bytí. Jelikož jsme my, lidé, tvorové pohříchu nedokonalí, lze považovat lidské syntetické soudy o stavu a vývoji civilizace za tolerovatelnou kratochvíli jedinců a více či méně trefné otisky reality, nakolik ji vůbec lze našimi nedokonalými otisky postihnout.

Změna paradigmatu samozřejmě probíhá

16. 2. 2013 / Jan Čulík

Karel Dolejší má pravdu, upozorňuje-li, že čas oponou trhnul a na radikálně změněnou globální situaci nelze reagovat českými řešeními ze sedmdesátých či osmdesátých let - která byla už tehdy sporná, neboť byla už tehdy založena na přestárlém paradigmatu z devatenáctého století. Je pravda, jak by řekl Václav Bělohradský, že v tomto smyslu je Česká republika opět "pozadu" - diskutuje o významu Jana Palacha či Pražského jara, nebo hysterickým antikomunismem zakrývá korupci a špatnou vládu. Jenže diskuse o významu Jana Palacha či Pražského jara znamenají, že prostě tato témata nemáme vyřešena a chybí řádná veřejná debata.

Vítejte ve strašidelném skanzenu

15. 2. 2013 / Lubomír Brožek

Vítejte v Česku, v čase pozdním, povolebním, v Česku, nad nímž se zvolna smráká a do srdcí bohabojného lidu se vkrádá úzkost z bytostí čekajících za hranicí reality, jimž zjitřená fantazie, jejich matka, a velké oči strachu, jejich otce, přisuzují moc temnou a téměř nadpozemskou. Každá doba je pojmenovává po svém a vidí trochu jinak. Zašlým časům patří například Polednice. Jedná se o ohyzdnou stařenu, již Karel Jaromír Erben popisuje takto: malá, hnědá, tváři divé, pod plachetkou osoba, o berličce, hnáty křivé, hlas -- vichřice podoba. V každém případě je odpudivá už jen svým stářím, které má ještě tu drzost, že se nechá společností živit a zatěžuje už tak dost labilní veřejné finance. A místo vděčnosti, když má jít volit, ještě čeká, bába, že ji budou přemlouvat. Zkrátka, jak správně, inspirován poetikou Komunistického manifestu, upozorňuje Karel Dolejší, levicí obchází strašidlo. Strašidlo gerontokracie.

Otevře nám mladá generace oči?

16. 2. 2013

Karel Dolejší ve své úvaze "Doba za zenitem" opět provokativně odsuzuje myšlení a konání starší části naší populace, kterou nazývá "stařešinové". Prý žijí jen minulostí a marně se těší na návrat do ztraceného ráje průmyslové moderny. Ano, my stařešinové se ohlížíme za svým životem a vyhodnocujeme jednotlivé životní etapy. A kupodivu jako ta nejhezčí, intenzívně prožitá, se jeví šedesátá léta minulého století. Po odvrácení karibské krize a zažehnání nebezpečí vojenského střetu mocností -- pomineme-li válku ve Vietnamu -- se rozhostilo období, kdy se soutěž mezi východem a západem přenesla spíše do oblasti vědecko-technické. Květinové děti hlásaly "make love, not war", píše Jan Černý.

Pohled do tváře cizí pravdy

16. 2. 2013 / Radek Mikula

Již před delší dobou se v médiích objevil názor, že česká společnost se začíná dostávat do podobné fáze generačního střetu jako společnost západoněmecká v šedesátých letech. Tehdy již nastal časový odstup od nacistického období, takže opadly psychologické zábrany a toto téma se s nástupem generace, která Hitlera nezažila, aktualizovalo.

Příspěvek ke hledání společných cílů občanské opozice

16. 2. 2013

tisková zpráva

Občané,

situace v naší zemi je velice vážná a vývoj směřuje do konců, které ani raději nedomýšlet. Přitom se vlastně vůbec nebráníme vyděračským opatřením oligarchie a ona si na nás může dovolit i dříví štípat! Nám, českým občanům, již v tomto státě skoro nic ze společného majetku nepatří. Po 20 letech privatizací, majetkových restitucí i otevřených krádeží ve velkém tu zbyl skoro dvoubilionový dluh, způsobený naší lumpenoligarchií, jež nepatří jinam, nežli do cel na Kongresové ulici v Praze, na Pankrác, na Bory nebo na Mírov.

Tato strašná situace se musí změnit!! Proto dovolte, abychom přispěli k hledání co nejširšího společného jmenovatele cílů občanských opozičních aktivit a struktur - a především všelidového nesouhlasu a odporu. Zde jsou naše diskusní, zcela předběžné a pracovní náměty:

O papeži v britské televizi

15. 2. 2013

"Papež Benedikt odstoupil. Bude ho opravdu obtížné nahradit. Kde najdeme jiného pedofila, který by byl zároveň nacistou?" ptal se v komediálním chat show 8 out of 10 cats v pátek večer na Channel Four komik Jimmy Carr.

JAK Z EKONOMICKÉ KRIZE:

Nezbytná je asanace systému

15. 2. 2013 / Jaroslav Teplý

Je zřejmé, že - s ohledem na zásady, výsledky a současný stav hospodářského systému - nemá smysl vylepšovat systém ukazatelů či spekulovat na zahraniční půjčku; nezbytná je asanace systému. Není možné a bylo by příliš odvážné předložit souvislý a úplný návrh jak asanaci provést - úroveň informací, které jsou k disposici, to nedovoluje.

Nicméně se můžeme pokusit alespoň načrtnout jakýsi předprojekt zaměřený na základní problémy. Jeho první část - úvod - musí být politická, protože není možné implantovat moderní a účinný hospodářský systém na politickou strukturu, která v mnohém ohledu připomíná režim českého království v 18. století.

Toto je ukázka z knihy Jaroslava Teplého "Rekonstrukce čs. socialistického hospodářství", která vyšla v Československu r. 1990 a byla zcela zapomenuta. Celá kniha je ZDE. Vřele doporučujeme.

Současný systém vede k destrukci v naší zemi

15. 2. 2013

Shoda panuje v tom, že současný systém vede k destrukci v naší zemi. Snad současný stav vyhovuje možná 20% obyvatel , ale těch 80% je zbídačováno stále se zvyšující tempem. Uznávám, že musí být nejprve být myšlenka, načrtnuta cesta a základní cíle a prostředky k jejich dosažení, píše Zdeněk Hykš.

Uznávám, že čas velmi rychle běží a cizelování myšlenek nesmí trvat příliš dlouho, kupa společenských i ekonomických neřešených problémů opravdu rychle roste. Myslitelé, filosofové, ekonomové i další odborníci disponují vědomostním potenciálem a poznáním jak historických faktů, tak i poznáním novým.

Výzva pro všechny hudebníky, kteří žili a hráli v době normalizace

14. 2. 2013 / Jamie Smith



Jmenuju se Jamie Smith. Jsem postgraduální student v oboru českých studií na Glasgow University ve Skotsku, kde spolupracuji s Jan Čulíkem. Jsem také profesionální folkový hudebník - hraju hlavně na housle - který se specializuje na irskou a skotskou folkovou hudbu. Mým cílem je v současné době spojit své dva hlavní zájmy v životě: folkovou hudbu a české a slovenské dějiny.

Nechci dávat knížecí rady, ale...

15. 2. 2013 / Jan Čulík

Čeští politikové skutečně "zavlekli českou ekonomiku do područí mezinárodního kapitálu", jak by kdysi napsalo komunistické Rudé právo (bohužel je to pravda), ale situace nemusí být beznadějná. Bohužel by ovšem k tomu bylo potřeba, aby v České republice vládli politikové bez ideologické omezenosti a takoví, kteří budou usilovat o obecný prospěch společnosti, nikoliv jen o svůj prospěch osobní.

Na Západě, především v současnosti ve Velké Británii, ale k této iniciativě se přidávají i jiné země, velmi sílí odpor proti tomu, že si globalizační firmy odvádějí zisky ze zemí v nichž operují, jinam. Připravují se mezinárodně zákony, které mají přimět globalizační firmy, aby platily daně přímo v zemích, v nichž podnikají. Proč se nemůže Česká republika podílet aktivně na této iniciativě?

Lži pana Kunštka o autorském zákonu

15. 2. 2013

Snůška lží pana Kunštka k projednávanému autorskému zákonu může začít žít, jak je tomu obvyklé, vlastním životem. Proto se v krátkosti k jeho nesmyslům vyjádřím. Nejprve krátká vzpomínka na pana Kunštka. Při projednávání novely trestněprávních předpisů v ústavněprávním výboru před dvěma lety se na mne obrátil s žádostí, abych podporoval určitý návrh ve prospěch tabákového průmyslu, vzpomínám-li si dobře. To už samo o sobě není podstatné, pan Kunštek loboval za ledacos, rozdíly se již stírají. Tehdy však uváděl, že jeho návrh podporuje rovněž nestor oboru trestního práva prof. Šámal. To mě tehdy zviklalo. V důvěře v jeho slova jsem jeho návrh podporoval a osvojil si jej, načež dorazil prof. Šámal na jednání výboru a vše popřel. Pan Kunštek se v tichosti vypařil. No nic. Pan Kunštek je klasický lobbyista, zná ho takto celý parlament, nemá smysl to dál rozpitvávat. Nevidím na tom ani nic zvláštního, takových tu běhaj desítky až stovky. Nyní je kryt parlamentní kartičkou senátora Bublana. Jde tedy o klasický politický komentář zaujatého asistenta senátora, proto na něj i takto reaguji, píše Stanislav Polčák.

předseda ústavně právního výboru PSP ČR.

Papež byl obviněn ze zločinů proti lidskosti

15. 2. 2013

Papež a nejvyšší vatikánští kardinálové byli obviněni ze zločinů proti lidskosti za to, že ochraňují katolické kněze, provinivší se pedofilií. Newyorské Středisko pro ústavní práva požádalo jménem obětí Mezinárodní trestní tribunál, aby zkoumal, zda katolická církev udržovala "dlouhodobý a všudypřítomný systém sexuálního násilí". Stížnost byla vznesena proti papeži Benediktu XVI., částečně v jeho roli jako šéfa vatikánské Kongregace pro doktrínu víry, která explicitně r. 2001 přijala odpovědnost za vyšetřování případů sexuálního zneužívání dětí katolickými kněžími, proti kardinálu Williamu Levadovi, který je nyní v čele tohoto úřadu, proti kardinálu Angelu Sodanovi, vatikánskému státnímu tajemníku v době papeže Jana Pavla II. a kardinálu Tarcisiu Bertonovi, který zastává tento úřad nyní.

Co se (ne)obejde bez debat

15. 2. 2013 / Marek Řezanka

Řada politiků je ve chvíli, kdy by měla svou práci zhodnotit kriticky, ochotna připustit maximálně jednu chybu: Nedaří se nám dostatečně vysvětlit naše kroky, naše úmysly. Ty jsou samozřejmě čisté jako čerstvě napadaný sníh a jen nepřejícní škarohlídi to nedokážou pochopit.

Přitom titíž politici se veřejných diskusí k různým závažným tématům bojí jako čert kříže. Jedině tak lze pochopit, že v médiích neproběhla vyvážená debata k zákonu o tzv. církevních restitucích, že si vláda mohla dovolit v případě prosazení tzv. důchodové reformy bojkotovat nejen názor mnoha odborníků, ale i členů svého poradního orgánu (NERVu). Jedině tak je možné vysvětlit umanuté vládní lpění na sKartách, jakkoli se nad nimi vznáší neblahý odér působení dua Šiška-Drábek. Jedině tak je možné, že nikoho nezajímá tristní situace některých handicapovaných osob, jejichž příjmy jim už pomalu nezajišťují holé přežití.

Úcta ke stáří se nenosí

15. 2. 2013

K tomuto smutnému tématu mě zčásti vyprovokoval článek,kde jsem se dočetl, že se důchodcům u nás vede a povede stále hůře. K obrovským existenčním starostem, kterým jsou dnes u nás staří lidé vystaveni, přibylo něco do nedávné doby neznámého, či snad ojedinělého.Jsou to slovní, písemné a někdy i fyzické útoky na staré lidi. Nemám zájem se zde rozepisovat o emanech, kteří si na internetu a sociálních sítích dokazují svou inteligenci a sílu hrubými slovy a komentáři na adresu těchto lidí, píše Petr Evják.

Generační diskuse je málo přínosná

15. 2. 2013

Generační diskuze, která se rozhořela na stránkách Britských listů, je logická, ale málo přínosná. V důsledku sociálního programování, jehož účinek je největší v době dětství a dospívání, kterému jsme byli vystaveni v různých fázích socialismu, má generace 50+ většinově jiné vidění světa než lidé o deset, dvacet let starší nebo mladší, upozorňuje Radovan Vencálek.

Ani bůh nedokázal přeprogramovat pokolení Izraelitů narozené v Egyptě, musíme trpělivě vyčkat (stačí 40 let).

Vyřazení obyčejných plomb z hrazení je nestydatá hanba, pane ministře Hegere!

15. 2. 2013 / Josef Mrázek

Ošetření zubů je zdravotní péče, která má být podle Ústavy ČR, jako každá jiná, hrazena z veřejného zdravotního pojištění, jehož podmínky stanoví zákon. Podmínkami se samozřejmě rozumí placení pojistného a je lež tvrdit, že rozsah hrazené péče se může podle chuti ministerstva a nenasytnosti stomatologické komory libovolně omezit, tentokrát již na nulu. Stejně tak by se mohlo přestat s hrazením úrazů -- každý si má dát pozor, chorob kuřáků a pijáků, všech, co se nachladili, nakazili, ztloustli, moc pracovali a ošetřit by se nemuseli ani ti, kterým hnula mozkem nebo srdcem naše vláda, měli bez rozčilení držet hubu a krok.

Podvedený národ - 65 let nesvobody

15. 2. 2013

Hnutí za přímou demokracii pořádá 23. února v Brně na náměstí Svobody od 14.00 demonstraci, jejíž hlavní motto je "Podvedený národ - 65 let nesvobody". Mezi pozvanými hosty jsou spisovatelka Lenka Procházková, herečka Tána Fišerová, performer Milan Kohout nebo předseda Romské hospodářské rady Miroslav Tancoš.

Výstava Už máte natočeno aneb proč piješ v Muzeu Beskyd Frýdek-Místek

15. 2. 2013 / Aleš Uhlíř

Tematické výstavy pořádané Muzeem Beskyd Frýdek-Místek v prostorách frýdeckého zámku mají svou tradici. Dne 14. února 2013 v 17.00 hod. byla v zámeckých výstavních síních zahájena expozice UŽ MÁTE NATOČENO ANEB PROČ PIJEŠ. Není ani tak určena pro "přátele z mokré čtvrti", jak by se podle jejího názvu mohlo zdát, jako spíš pro ty, kteří mají vztah k historii.

Tak to vypadá, když má blbost erekci...

15. 2. 2013 / Jaroslav Bašta

Tímto neotřelým obratem před více než dvaceti lety zakončil jeden můj přítel líčení neradostných poměrů v instituci, ve které jsme předtím společně pracovali. Obávám se, že tento postřeh lze v mnohém vztáhnout na některá období moderních českých dějin, včetně současné povolební kocoviny. Zatím se nám to za posledních 75 let přihodilo přinejmenším čtyřikrát: v době tzv. Druhé republiky, pak od roku 1948 až do konce padesátých let, následně po srpnu 1969 do poloviny sedmdesátých let a nyní se v tom plácáme skoro rok a konec v nedohlednu.

Causa "OSA nostra"

14. 2. 2013 / Martin Kunštek

Sněmovna ve středu 13. 2. 2013 projednávala v závěrečném 3. čtení poslaneckou novelu autorského zákona (sněmovní tisk 756). Předložila ji skupina poslanců napříč politickým spektrem - Gabriela Pecková (TOP 09), Stanislav Polčák (TOP 09), Alena Hanáková (TOP 09), Milada Halíková (KSČM), Dana Filipi (ODS), Ivana Levá (KSČM) , Pavel Ploc (ČSSD), Miroslav Petráň (VV), Jana Suchá (LIDEM), Zdeněk Bezecný (TOP 09), Walter Bartoš (ODS), a to kupodivu krátce před tím, než vláda předloží v březnu tzv. velkou novelu autorského zákona. Původní návrh tzv. "malé novely" (sněmovní tisk 756) byl předložen s tím, že se usnadní výběr autorských poplatků placených hospodami, hotely, lázněmi a nemocnicemi.

Vážení stařešinové!

14. 2. 2013 / Karel Dolejší

Je tomu již několik let, co Ondřej Slačálek vyslal zřetelně artikulované varování tehdejší paroubkovské sociálnědemokratické levici: "Mojí generaci nemáte co nabídnout!" Od té doby došlo jen na rozpačitý pokus o sobotkovskou modernizaci - a v posledních několika měsících pak v protipohybu na zemanovský "návrat ke kořenům". Levicí obchází strašidlo. Strašidlo gerontokracie.

Josef Babor: Hodnocení mé matky je neférové

14. 2. 2013 / Josef Babor

Drobná osobní polemika s článkem pana Mikuly. Opět jsem si vědom silné osobní zaujatosti, a navzdory svému rozpoložení, který mi v současnosti velí, mluviti stříbro, mlčeti zlato. Ale možná to bude pro pana Mikulu přínosné.

Co mě nejvíce trápí, je, jak pan Mikula interpretuje postoje mé mámy, které vytrhává z kontextu a vede v osobní rovině. Chápu, celá aféra je od začátku její medializace vedená v osobní rovině. Jak jinak si mám totiž vykládat skutečnost, s jakou důsledností se mnozí novináři včetně pana Mikuly zajímají o její profesní minulost a současnost, její koníčky, zájmy apod.

DOPIS TEREZY BRDEČKOVÉ JANU ČULÍKOVI

Nikdy nebudeme přemýšlet jako Britové

14. 2. 2013 / Tereza Brdečková

Milý Honzo,

Sleduji s velkým zájmem, co píšete v BL o prezidentských volbách. Je to důležitý hlas, byť to mnohé jistě rozčiluje. Od té doby, co vznikly blogy, cítím odpor k hlásání vlastních názorů na veřejnosti, a tak jsem necítila potřebu se do kampaně namáčet. V prvním kole jsem volila po dlouhém váhání pana Dienstbiera, když jsem předtím dloho uvažovala o symbolickém hlasu po Táňu Fišerovou. To jen na úvod. Schwarzenberg byl mou volbou proti Miloši Zemanovi, a důvody byly vyřčeny mnohokrát.

Strach

14. 2. 2013 / František Řezáč

K dopisu Terezy Brdečkové:

Zde v Česku panuje dosti legitimní strach z toho, že Zemanovo vítězství může zemi finálně zatáhnout ještě dále od evropské stability do východní nestability, potažmo do Sovětského svazu, který symbolicky nepřestal existovat.

Čím více nahlížím do událostí kolem Února 48, tím jasněji si uvědomuji tragédii demoralizace společnosti, která prostě složí ruce v klín a řekne - nedá se nic dělat, ono nějak bude. To je ale opravdu špatně. Ta česká média, která z klidných britských pozic oprávněně kritizujete pro neobjektivnost, mají na mysli přesně toto nebezpečí - respektive ne média, nýbrž novináři.

Trnu hrůzou, když vidím, že někdy odvádějí poněkud medvědí službu. Uvědomuji si, že padáme do jakési pasti destabilizace, která, jak se domnívám, je právě cílem Zemanova vítězství.

Dobrý den! Tyto pasáže ukazují myšlení části pražských intelektuálů, v krajích a okresech se jedná jen o jednotlivce. Paní Brdečkovou rád poslouchám v televizi, ovšem tohle je výplod vystrašené dušičky. Tihle lidé žijí v myšlenkovém ghettu, které nemá s realitou v ČR nic společného. Mají strach ze svého omylu s "nepolitickou politikou", která vzala za své vystoupením Klausovy části z OF, krachem Občanského hnutí, rumlovského puče v ODS a jeho Unie svobody i dalších následnických pokusů přes Bursíkovu SZ, VV a nyní jakési poslední naděje v osobě K. Schwarzenberga. U všech těch krachů tihle lidé byli. Skutečný život v celé zemi je ovšem jiný a jinde. Podle toho dopadly a dopadnou volby, míní František Řezáč.

Strach II

14. 2. 2013

Rád bych tímto reagoval na názor paní Brdečkové a dále na názor pana Řezáče, s kterým se ztotožňuji.

Strach máme a velký, bojíme se spousty věcí, které nás obklopují a drtí nás, píše Daniel Bosák.

Bojíme se toho, že přestože jsme dokázali zbourat ploty na hranicích, začali jsme je stavět mezi sebou, oddělujíc soused - souseda, člověk - člověka. Onoho odosobnění ve vztazích, které každým dnem roste.

Bojíme se toho, že přijdeme o práci, že nezvládneme platit všechny ty "potřebné" odvody do státní pokladny a živit na ní parazitující estabilisment.

Všichni se zbavují osobní viny antikomunistickým řevem

14. 2. 2013

My Češi nebudeme nikdy psát, přemýšlet a diskutovat jako Britové. To je jedna z prvních vět článku Terezy Brdečkové, píše Marie Fulková. Přestože dále projevuje obavu z pasivity české veřejnosti a rukou složených v klín, toto její rozhodné konstatování samo pasivitou a defétismem zavání. Možná nebudeme přemýšlet jako Britové, nebudeme tak břitcí a nekompromisní jako oni, ale co nebo kdo nám brání být kritický, objektivní a otevřený?

Názor zpoza anglické mlhy

14. 2. 2013

Dobrý den, chtěl bych reagovat na dopis Terezy Brdečkové "Nikdy nebudeme přemýšlet jako Britové".

Jistě s paní Brdečkovou souhlasím v pohledu na únor 1948, já bych se však podíval spíš do let 1938 - 1945, kdy byly české elity zlikvidovány a rok 1948 už byl jen důsledkem nedostatku rozumných hlasů, píše Martin Bajer. Ale přece nás není málo, kterým se věci v ČR nelíbí a snažíme se alespoň něco udělat k jejich zlepšení, mám na mysli třeba zapojení do komunální politiky. Ale je to těžké, většinou si člověk odnese jen pocit marnosti.

Po Listopadu 1989 někdo řekl, že téhle zemi bude trvat 50 let, než se vzpamatuje z totality a já tomu nevěřil. Teď už vím, že možná i déle. Proto je pro nás nutností dívat se kolem sebe a brát si příklady jinde. Chci teď zmínit, v čem s paní Brdečkovou nesouhlasím, totiž v tom, že v malé zemi se musí číst mezi řádky. Obávám se, že paní Brdečková těmito slovy již podlehla té protivné české malosti a provinčnosti.

Jako příklad, že lze lépe žít i v malé zemi, uvádím Belgii (10 mil. obyvatel), Rakousko (8 mil.) a třeba Finsko (5 mil.), abychom zůstali v Evropě.

Vnitřní svobodě nastupující generace z dopisu paní Brdečkové se pak vysmála předvolební kampaň pana Schwarzenbergera, která byla mediální manipulací v nejhorším smyslu slova. Na závěr bych chtěl dodat, že pan Čulík své názory sice prezentuje zpoza anglické mlhy, ale během vypjaté prezidentské volby byl jeho hlas jedním z opravdového mála, který člověku zblblému předvolebními tlaky pomohl uchovat si nadhled a zdravý rozum.

Geronti věkem, geronti myšlením

14. 2. 2013 / Milan Daniel

Nemohu se ubránit pocitu, že Karel Dolejší napsal svůj článek s titulkem "Vážení stařešinové!" pouze s cílem vyprovokovat širší diskuzi o tom, jak by se měla profilovat moderní levice. Znám jej totiž jako brilantního, vzdělaného a inteligentního autora, takže hloupost a priori vylučuji.

Je mi 67 let, v roce 1968 jsem byl vůči dnes dvaačtyřicetiletému Karlovi Dolejšímu mladší přesně o onu generaci, o niž je dnes on mladší vůči mně. Škola mne na rozdíl od té dnešní nevychovávala k lásce k vlasti kapitalistické, ale socialistické. Když jsem na gymnáziu začal rozum brát, podvědomě jsem cítil, že je někde chyba. Nebyl jsem sám -- moje generace měla k dispozici řadu tehdy důležitých zdrojů, které nám pomáhaly názory formovat: Literárky, Plamen, Mladý svět, časopis MY 67, v roce invaze jich bylo mnohem více. Naučili jsme se pochybovat, vyjadřovat vlastní názory, diskutovat. To byla veliká, pro generaci našich rodičů nebývalá věc.

Názor každého občana je legitimní

14. 2. 2013 / Jan Čulík

Na nedávném duelu Drda-Kotrba na stránkách týdeníku Reflex byl nejzajímavější a nejvíce znepokojující tento výrok:

Adam Drda: Dopředu jsem říkal, že budu odpovídat Reflexu, ne panu Kotrbovi, budu se toho držet - pana Kotrbu nepovažuju za seriózního partnera, s nímž bych chtěl cokoli řešit.

Je nesmírně svůdné, ale zároveň také nesmírně nebezpečné vypořádat se s názorem, který neodpovídá mé životní zkušenosti, že delegitimizuju jeho nositele, označím ho za nepřátele lidu, člověka nedůvěryhodného nebo hloupého. Vylučování ze společnosti nakonec vede ke vzniku koncentračních táborů a k vraždění.

Měli bychom si uvědomit, že v demokracii je názor každého člověka legitimní. Měli bychom ho respektovat a navzájem spolu mluvit.

Nejcennější na článku Karla Dolejšího"Vážení stařešinové!" je poukaz na generační rozpor v České republice a na to, že "dospělá" společnost v podstatě nemá způsob jak hovořit s lidmi mladými a měla by to řešit.

Článek je bohužel formulován urážlivě, totiž ageisticky. Karel Dolejší by nikdy nenapsal takto pohrdavý článek proti Romům či ženám, ale pohrdat "stařešiny" mu přijde přijatelné. Je to ale také společenská skupina, nad niž by se "mladí" neměli vyvyšovat, stejně jako by se "staří" neměli arogantně vyvyšovat nad mladé. Princip vylučování ze společnosti "protože oni k nám nepatří" je destruktivní.

Poznámka k "ageismu"

14. 2. 2013 / Karel Dolejší

Jeden z dlouholetých autorů a čtenářů Britských listů mi napsal: "kdysi, když mi bylo o rok, dva víc než teď Vám, mi ŠK spílal důchodců".

Rozdíl je markantní: Zatímco kdysi byl čtyřicátník v Britských listech "důchodcem", dnes je autorskou a čtenářskou věkovou kohortou na penzi označován za nesvéprávnou a nedospělou osobu, stejně jako šestnácti-osmnáctiletí studenti.

Jestli je tu ve hře nějaký "ageismus", konstatuji, že já ho do diskuse rozhodně nezavedl. Nikoho jsem nediskvalifikoval z diskuse kvůli jeho věku.

Jádro věci, paní Baborová

14. 2. 2013

Ke způsobu odvolání jihočeské komunistické radní bylo řečeno téměř vše. Radek Mikula v příspěvku "Levičáci se rozčilují, že politika je boj, místo aby ho čestně, inteligentně a odvážně vedli" ovšem cosi nového přinesl.

Především se podle něj nemůžeme divit, že se mezi 80 procenty voličů, kteří KSČM nevolili, najdou takoví, kteří vyjádří svou nespokojenost. Z toho usuzuji, že 85 procent voličů, kteří nevolili TOP09, má svaté právo demonstracemi a osobním nátlakem vypudit Mirka Kalouska z vlády. V tomto případě bych souhlasil, ale nikoliv na základě jeho příslušnosti k TOP09, ale pro jeho extrémní škodlivost pro většinu českých občanů, kterou dlouhodobě osobně projevuje ve veřejných funkcích. Narozdíl od něj se paní Baborová opravdu nemohla jako krajská radní nijak znemožnit, píše Petr Meluzín.

Miloš Zeman jako rytíř na bílém koni

14. 2. 2013

Zaujal mě začátek dopisu Terezy Brdečkové tím, že v prezidentské volbě hlasovala stejně jako já. S pokračováním jejích úvah ovšem souhlasit nemohu. Rád bych aspoň trochu rozptýlil její chmury: Copak nevidí, že Miloš Zeman je rytířem na bílém koni nejen oproti Silviovi Berlusconimu, ale především ve srovnání s Václavem Klausem? ptá se Jan Macháček.

Když spojíme kozu s vozem

14. 2. 2013 / Pavel Urban

Paní Říhová se opřela do současnosti a problémů, zvýrazněných prezidentskou předvolební kampaní. Pan Bím to odmítá jako nepochopení "liberálního pohledu na svět, osobní nezávislosti a odmítání svázanosti individua společenskými konvencemi minulosti".

Nechme stranou, do jaké míry vyznává generace dnešních českých důchodců či dokonce padesátníků povinnou mladickou cudnost či poslušnost rodičům až do svatby. Už na první pohled je zde základní nedorozumění. Paní Říhová píše o kolektivismu "vlčí smečky", pan Bím obhajuje liberalismus, aniž by se k existenci tohoto kolektivismu jakkoli vyjádřil. Jeden o koze, druhý o voze.

Rudý kat

14. 2. 2013 / Antonín Líman

Jsem na velkých rozpacích, zda se radovat z vytvoření hodinového polodokumentu Vrahem z povolání o zločinném prokurátorovi Karlu Vašovi. Trochu mi vadí i podtitul Utrpení soudce Karla Vaše, třebaže je zřejmě myšlen ironicky, protože slovo utrpení se mnohem spíše hodí na Vašovy nevinné oběti než na něj. Film chce přispět k vyrovnávání s minulostí a hledání spravedlnosti, což je chvályhodné, ale mé pevné přesvědčení je, že to vše přichází beznadějně pozdě, protože Vaš měl být pohnán k zodpovědnosti hned po sametové revoluci a souzen řádným demokratickým soudem.

V roce 2002 sice před soudem stanul, ale byl k věčné ostudě českého národa omilostněn s oblíbeným argumentem, že "zločin je promlčený". Jak je možné promlčet vraždu jednoho z našich největších národních hrdinů a nechat na svobodě v pohodlné penzi cynického agenta NKVD, který celý život českému národu jen hrubě škodil?

Mnozí si uvědomovali možnost vojenského obsazení ČSSR

14. 2. 2013 / Ivan Sommer

Reakce na článek Jana Čulíka "Způsobili normalizaci v Československu antikomunisté?"

Vážený pane,

bohužel nemáte pravdu, že by si mnozí lidé neuvědomovali možnost vojenského obsazení ČSSR, protože byly ještě v živé paměti události v Maďarsku 1956. Proto Dubček s Kádárem jednali separátně. Pamatuji si z návštěvy Budapešti v r. 1964, že tam ještě nebyly zahlazeny všechny stopy po bojích a vzpomínky, jak věšeli komunisty na kandelábry.

Bohužel během Pražského jara se situace vyvíjela podobně jako v Maďarsku, i když v mírnějším podání. Vznikla petice za neutralitu vystoupením z Varšavské smlouvy jako v Maďarsku, naprosto opomíjející fakt, že za A. Novotného u nás nebyla natrvalo žádná sovětská vojska (!) jako v okolních zemích (NDR, Polsko, Maďarsko), které kupodivu nebyly "okupovány", pouze obsazeny jako posléze Československo. Z hlediska geopolitického musely tyto inciativy vystrašit Východ i Západ. Z hlediska vojenského Američané by reagovali stejně, jako se stalo při vpádu na Grenadu, jsoucí pod svrchovaností britskou.

Je rozumné bojovat proti útlaku bez strategie?

14. 2. 2013

Reakce na článek Jana Čulíka "Způsobili normalizaci v Československu antikomunisté?"

Jan Rovenský: Dost jste mě vyděsil. Vy si fakt myslíte, že lidé, kteří nemají dobrý a realistický strategický plán, nemají nárok bojovat za svá práva? Co byste vzkázal lidem ve Varšavském ghettu, jehož povstání samozřejmě nemělo naději na úspěch? Nebo mému dědovi, který svým vstupem do RAF ohrozil svojí rodinu v protektorátu? Co Kateřině Horowitzové?

Ne, lidé mají právo se brát za svoje práva, je to právo vůbec nejzákladnější. Je dobře, když k tomu mají funkční a realistickou strategii, ale pokud neuspějí a jejich utlačitelé na základě toho utáhnou šrouby, je podle mého skromného, leč hlubokého přesvědčení perverzní obviňovat z takto zesíleného útlaku ty, kteří se snažili osvobodit. Odpovědní jsou bezvýhradně utlačitelé - stejně, jako si ženy nemohou za své znásilnění. Jestli jste nicméně svůj text zamýšlel jako provokaci k vyvolání diskuse, máte bod - aspoň u mne jste cíl zasáhl.

Jan Čulík:

Pan Baťa paní Věru z kladiny neshodí

13. 2. 2013

Byl jsem též svědkem nešťastného angažmá paní Věry Čáslavské v prezidentské kampani. Ale na rozdíl od hnidopišského hodnocení pana Bati nejsem ochoten ji proto "připravit", jak se pokouší on, o charakter. Jeho výkřiky nestojí za podrobnější rozbor, věřím, že soudný čtenář jim bez potíží přisoudí tu váhu, kterou mají -- tedy nicotnou, píše Milan Marek.

Raději aktivního než aktivistického prezidenta

13. 2. 2013 / Stanislav A. Hošek

Miloš Zeman je prvním českým prezidentem, který byl zvolen občanskou veřejností. Ačkoliv mu ústava "nepřidělila" o nic větší pravomoci a kompetence, je již z jeho prvních projevů, kupříkladu v Českém rozhlase patrné, že považuje svůj mandát za výjimečně silný. Doslova k tomu řekl, cituji: "V tomto smyslu je nesporně pozice prezidenta jako mluvčího občanů daleko silnější, pokud byl zvolen přímou volbou."

Několikrát už v předvolební kampani opakoval, že chce být aktivním prezidentem. A skoro vždy k tomu dodával, že se chce víc zúčastňovat zasedání vlády, ba dokonce že ministry bude považovat za své poradce. Že rovněž chce častěji navštěvovat parlament. Neopomněl hned v prvých dnech po zvolení sdělit, že chce zůstat čestným předsedou SPO a především že má zájem podílet se na sjednocení levice. Což asi chce zahájit návštěvou sjezdu ČSSD. Netajím se tím, že všechny popsané aktivity považuji za málo efektivní, při nichž navíc nejde udržet nadstranickou pozici prezidenta. Nepřináší prakticky nic ke zlepšení činnosti prezidenta. A především nepřináší vůbec nic nového do smyslu prezidentské funkce, volené všemi občany.

Chcete konec parlamentního systému? Přenechejte ústavu aktivistickému prezidentovi

13. 2. 2013 / Karel Dolejší

Stanislav Hošek kritizuje některé povolební kroky Miloše Zemana, aby v závěru svého textu vyjádřil očekávání, že se Zeman pustí do nové ústavy. Podle mě by však něco takového představovalo právě ten nejjistější způsob, jak úplně zrušit parlamentní ústavní systém a nahradit ho přinejmenším poloprezidentským. Podobnou situaci bych vzhledem k dlouhodobě vyjadřovaným preferencím české veřejnosti považoval za vysloveně nešťastnou.

ALEX KOENIGSMARK už sem nenapíše

13. 2. 2013 / Gustáv Murín

Alex Koenigsmark písal do Britských listov od decembra 2004 do októbra 2012. Bolo to viac ako 170 príspevkov, občas skôr anekdot, kultúrnych reflexií, literárnych ukážok, fejtónov, úvah a aj polemických a polemizujúcich textov.

Veľkou výsadou tejto osobnej publicistiky bol nadhľad, pozoruhodná vzdelanosť a humor. To všetko dokopy je kvalita, ktorá niesla značku AK. Vedel sa oprieť aj do politiky, ale od mnohých sa líšil práve tým humorným odstupom. Nemoralizoval, hoci bol zjavným vyznávačom vyššej morálky a mravnosti. Ponúkal iný pohľad. Verím, že pre čitateľov Britských listov to bolo osviežením. Podstata jeho verejnej činnosti bola však o mnoho pestrejšia.

Kdo nese odpovědnost za pokutu 2,5 miliardy korun?

13. 2. 2013 / František Štván

Vážený hejtmane Ústeckého kraje Bubeníčku, věřím, že se KSČM neucházela o hlasy voličů v krajských volbách jenom proto, aby pokračovala v tkaní ostudy, ze které má Ústecký kraj ušitý mimořádně velký kabát. Troufnu si tvrdit, že voliči vyslali KSČM do vedení kraje v dobré víře, že zpětně (padni komu padni) provětrá šibalská rozhodnutí předešlých krajských vládců, aby měli občané jasno, komu naletěli.

Regulace anonymních akcií ve sněmovně ohrožena

13. 2. 2013

Ve středu 13. února bude Poslanecká sněmovna s největší pravděpodobností projednávat návrh zákona o opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností. Opatření se týkají především regulace vydávání tzv. anonymních akcií.

Návrh by měl být projednán již ve třetím čtení, ale jeho přijetí komplikuje pozměňovací návrh poslance Pavla Suchánka. Pokud by byl přijat, celá právní norma pozbyde smysl.

Levičáci se rozčilují, že politika je boj, místo aby ho čestně, inteligentně a odvážně vedli

13. 2. 2013 / Radek Mikula

Pan Vlado Jakab, kterému tímto děkuji za zájem o můj hanopis , podlehl emotivnímu způsobu čtení textů s odlišnými názory. To mu zabránilo najít v mém článku podstatné body a naopak v něm nalezl, co jsem nenapsal. Jak vyplývá z titulku, nejde mi na rozdíl od toho, co se domnívá, primárně o obhajobu jihočeských studentských protestů. Chci hájit politiku jako takovou s jejími nejen předvolebními, ale i povolebními boji. Nepomohlo mi ani to, že jsem pro ilustraci použil odkaz na skutečně nátlakové kampaně rakouské antifašistické levice, stejně jako jugoslávské antikomunistické pravice.

Dalším nedorozuměním je, když se oponent domnívá, že řeším nízkou volební účast v Jihočeském kraji. Ve skutečnosti jsem však psal o tom, že 80% jihočeských voličů, kteří se voleb zúčastnili, nedalo svůj hlas KSČM a je tedy pochopitelné, když část z nich nesouhlasí s jejím zastoupením v krajské radě, zvlášť když vítězná ČSSD mohla sestavit jinou koalici, a to i bez účasti zástupců vládních stran. Nebylo by za této situace spíš divné, kdyby k žádným protestům nedošlo? Anebo je historická zkušenost s komunistickou mocí natolik bezproblémová, že jakékoli obavy z jejího návratu musíme mít za iracionální exces?

O nálepkování

13. 2. 2013

Během posledních let neustále sleduji tendence přisuzovat jedincům nálepky. Příklad z médií: On je komunista a to je neléčitelná nemoc. Nebo: Ona byla komunistka z přesvědčení a pak prozřela a odvolala. Případně: Byl to bojovník proti komunismu a proto tedy hodný člověk i když "trošku" komunisty vraždil, píše Petr Novák.

Místo Svaté země továrna na džíny

13. 2. 2013 / Jiří Kalát

Svatá země 6. týdne roku 2013: Na návštěvu Izraele zřejmě zavítá, poprvé jako prezident Spojených států, Barack Obama. Židovský stát mezitím opevňuje severní hranice. Fotbaloví fanoušci vypálili kanceláře svého oblíbeného klubu v Jeruzalémě, jelikož jeho funkcionáři přijali do týmu dva muslimy. Hizballáh, podle bulharského vyšetřování, stojí za útokem v Burgasu, obvinění se však jeho představitelům nelíbí a nejsou v tom rozhodně sami. No a několik dalších informací navíc.

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za prosinec 2012

7. 1. 2013

V prosinci 2012 přispělo finančně na Britské listy 210 osob bankovním příkazem celkovou částkou 64 984,45 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v září 2012 částkou 2801,71 Kč.

93 čtenářů Britských listů přispělo v prosinci 2012 na projekt ke zcivilizování exekutorské praxe částkou 60 421,37 Kč. Konečná částka k dispozici Britským listům k 31. 12. 2012: byla 258 165.75 Kč, z toho na exekutorský projekt 161 475.59 Kč a na na provoz Britských listů 96 690.16 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.