14. 2. 2013
Dobrý den, chtěl bych reagovat na dopis Terezy Brdečkové "Nikdy nebudeme přemýšlet jako Britové".
Jistě s paní Brdečkovou souhlasím v pohledu na únor 1948, já bych se však podíval spíš do let 1938 - 1945, kdy byly české elity zlikvidovány a rok 1948 už byl jen důsledkem nedostatku rozumných hlasů, píše Martin Bajer. Ale přece nás není málo, kterým se věci v ČR nelíbí a snažíme se alespoň něco udělat k jejich zlepšení, mám na mysli třeba zapojení do komunální politiky. Ale je to těžké, většinou si člověk odnese jen pocit marnosti.
Po Listopadu 1989 někdo řekl, že téhle zemi bude trvat 50 let, než se vzpamatuje z totality a já tomu nevěřil. Teď už vím, že možná i déle. Proto je pro nás nutností dívat se kolem sebe a brát si příklady jinde. Chci teď zmínit, v čem s paní Brdečkovou nesouhlasím, totiž v tom, že v malé zemi se musí číst mezi řádky. Obávám se, že paní Brdečková těmito slovy již podlehla té protivné české malosti a provinčnosti.
Jako příklad, že lze lépe žít i v malé zemi, uvádím Belgii (10 mil. obyvatel), Rakousko (8 mil.) a třeba Finsko (5 mil.), abychom zůstali v Evropě.
Vnitřní
svobodě nastupující generace z dopisu paní Brdečkové se pak vysmála předvolební kampaň pana Schwarzenbergera, která byla mediální manipulací v nejhorším smyslu slova. Na závěr bych chtěl dodat, že pan Čulík své názory sice prezentuje zpoza anglické mlhy, ale během vypjaté prezidentské volby byl jeho hlas jedním z opravdového mála, který člověku zblblému předvolebními tlaky pomohl uchovat si nadhled a zdravý rozum.