Nechci dávat knížecí rady, ale...

15. 2. 2013 / Jan Čulík

Nejsem ekonom a nedovolil bych si tedy dělat nějaké ekonomické rady. Pár desítek let ale sleduju, jakým způsobem se vede ekonomická politika na lokální úrovni v Británii, a, ano, existuje systém daňových i jiných pobídek, možnost získávání grantů a investic do začátku, pro místní, domácí firmy. Není přece nijak vyloučeno, aby byly začínající malé firmy daňově i jinak státem zvýhodněny do doby, než se na trhu etablují. Antimonopolní úřad má právo zavést opatření proti dumpingovým cenám, jejichž cílem je zlikvidovat konkurenci. Není pravda, že nic nejde.

Je ovšem fakt, že mají-li české firmy uspět, musejí se snažit fungovat na globálním trhu. To dnes funguje i na místní úrovni. Včera jsem jel v Glasgow taxíkem a v rozhovoru mi taxíkář prozradil, že jeho bratr vede místní firmu, specializující se na výrobu elektrické energie z obnovitelných zdrojů. Říkal, že má velké množství zakázek v zahraničí, prodává především do Brazílie, na Blízký východ i do středovýchodní Evropy. To je dnes konkurenční prostředí, jemuž se musejí české firmy vyrovnat. K tomu ovšem je zapotřebí znalosti cizího prostředí i jazyků.

Poradci vlády by měli být dobří ekonomové, ovšem ideologové z pražské VŠE to nevytrhnou.

Hlavním problémem České republiky je bohužel stále znovu a znovu řešené trauma komunismu, jak to koneckonců dokazuje i nedávná diskuse o Janu Palachovi a významu Pražského jara zde na Britských listech.

Veškeré dnešní problémy jsou v ČR nazírány pořád z ideologického hlediska, volnotržní řešení je považováno za "jediné možné", a to v době, kdy se paradoxně kapitalismus volné ruky celosvětově rozkládá.

Říkám to už léta: neustálé nálepkování oponentů, že to jsou třeba "bolševici", je z mezinárodního hlediska nepochopitelné a českou společnost to nesmírně ochromuje, protože si ze strachu, že bude člověk onálepkován, že se chová jinak než stádo, zakazuje nová, originální řešení, která jsou v jiných společnostech naprostým základem rozvoje společnosti. Televize BBC v těchto týdnech vysílala pozoruhodný seriál The Genius of Invention, o sériích nevýznamnějších vynálezů, které za posledních 150 let změnily svět. Seriál se také zabýval mechanismem toho, co vede lidi k vymýšlení originálních řešení, i podmínkami, jichž je zapotřebí, aby byl vynález společností přijat. Těžko vymyslí nové věci společnost, v níž je kdokoliv, kdo přijde s jinou myšlenkou, označován za "bolševika". Mimo Českou republiku je takový diskurs naprosto nepochopitelný a nesrozumitelný. Ochromující. Protože konkurence tyto zábrany nemá.

Skutečným řešením mohou být pouze originální, inteligentní inovace. Nápady, které nejsou ideologickými řešeními. Jak svázáni konvencí jsou češti politikové dokázal zrovna včera Karel Schwarzenberg, když tvrdil, že když Česko nevyšle vojáky do Mali, "stane se nedůvěryhodným". Musí však Česko skutečně podlézat tomu, co pan Schwarzenberg chybně považuje za jediný možný zahraničněpolitický diskurs? Nemůže hodnotit situaci podle vlastních zájmů a nalézat, spolu se spojenci, kteří mají s Českem společnou řeč, vlastní řešení?

V této situaci mi nebývá než znovu upozornit na analýzu profesora Martina Myanta, jednoho z nejuznávanějších mezinárodních odborníků na českou a středoevropskou ekonomickou situaci, který varoval, že politika škrtů současné české vlády je zcela nesmyslná.

To, co Česko potřebuje k hospodářskému oživení, je podle Myanta toto:

Vytisknout