Agónie zastupitelské demokracie
14. 10. 2013 / Bohumil Kartous
Společnost vykazuje znaky nedůvěry v politický systém. Ochota věřit komukoliv, kdo drží moc v rukou, od prezidenta, přes vládu až po parlament, je trvale nízká a v podstatě jakákoliv změna způsobuje jen dočasnou změnu postojů, které se záhy vrací na stejnou, ne-li opět o něco nižší úroveň. Je vcelku jedno, zda je v tom okamžiku u moci levice, nebo pravice. Dochází k opakovaným selháním ne jednotlivců, ale celých mocenských struktur, vytvořených právě proto, aby selhání systému umožnily a pokud možno zakryly. Mnohdy se to jistě dobře daří. To, co se nepodaří utajit, se odehrává za bizarních souvislostí, které se hromadí v otevřené jímce veřejného prostoru a nutně prohlubují znechucení a už tak vysoce vyvinutý pocit bezmoci, neřešitelnosti, který si tato společnost pěstuje a hýčká už mnoho desítek let. Náhlé záchvěvy pociťované svobody, které přicházejí s velmi dlouhými odstupy, jakoby tento existenciální fenomén pouze utvrzují a činí ze svobody něco stejně vzácného a pozoruhodného, jako je polární záře: když ji zažijete, cítíte se okouzleni a přitom tušíte, že si jí musíte užít, protože nebude dlouho trvat.