Chceme #pravici, nebo spravedlivé mzdy?

14. 10. 2013 / Michal Rusek

Stojíme nyní před volbou, zda si povšimneme hlubších ekonomických souvislostí, které se týkají pravidelného zvyšování státem garantované minimální odměny za práci. Záleží na naší pozornosti a vůli, zda vezmeme v potaz alarmující skutečnost, že mj. i příjmy našeho zdravotnictví jsou kromě příjmů z výběru DPH tvořeny právě procentuálními odvody z mezd. Lze svobodně přijmout fakt, že pouze státem nařízená minimální mzda přiměje vysoce ziskové firmy, aby se podělily o vysoké výnosy se svými zaměstnanci. Tak, jako to dělá Lidl ve Švýcarsku, který zvyšuje svým zaměstnancům od 1. prosince 2013 hrubou mzdu z 3800 CHF na 4000 CHF (83 tisíc Kč). Viz: Švýcarský Lidl zvyšuje minimální mzdu na 83 000 Kč (ZDE).

Pokud nefunguje obyčejná mezilidská slušnost, tak nic jiného než státem garantovaná valorizace minimální mzdy nepřiměje vlastníky vysoce ziskových firem, často zahraničních, aby zvyšovali místní mzdy, aby spravedlivě odrážely firemní výkonnost a ziskovost. Tak, jako se to děje běžně v Evropě, třeba ve výše uvedením švýcarském Lidlu. Čekání na nízkou nezaměstnanost, která jako jediná je pro zastánce té jedině správné ekonomické teorie důvodem ke zvýšení mezd, je pošetilé. Pokud ovšem v předstihu před celou vyspělou Evropou neplánujeme udržet tržní krok s výší mezd v Indii a Číně.

Zde je na místě vysvětlit, že Lidl ČR je firma s obratem 23,44 mld. korun a ziskem 1,19 mld. (2011/2012) a případné zvýšení všech 5500 mzdových nákladů o 4000 Kč sníží jeho zisk pouze o 20 %. Prostor pro zvýšení mezd tu tedy je, na rozdíl od Švýcarska nám však chybí potřebný signál.

200 mld. ročně teče z ČR do zahraničí formou dividend, firmy prosperují

Máme tedy na výběr, zda budeme fandit zahraničním korporacím, aby z naší země dál odsávaly hlavně přes Holandsko na 200 mld. ročně v dividendách (zdroj: Ekonom, č. 35, 29. 8 až 4. 9. 2013. s. 21--25), nebo zda budeme hájit, často jako zaměstnanci, v prvé řadě svoji kapsu a budeme volit ty strany, které jasně mluví o minimální mzdě jako o vysoce potřebném a funkčním společenském mechanismu.

Za téma podzimních voleb 2013 tak můžeme považovat volbu mezi pravicí, která jasně a zřetelně odmítá spravedlivé dělení zisku mezi majitele a zaměstnance, tedy mezi pravicí, která jako zástupce zaměstnavatelů a zahraničních firem pochopitelně odmítá tlak státu na zvyšování mezd skrze institut minimální mzdy -- a mezi levicí, která říká, že mzda má být spravedlivá a pokud je firma zisková, má se o své výnosy podělit se svými zaměstnanci.

Pravicové strany, tedy ODS, TOP, ANO a KDU-ČSL jsou proti minimální mzdě, opakují teze o tržních mechanizmech, které určují cenu práce. Spíše proti minimální mzdě je i Okamurův Úsvit, i když to neřekl přímo. Na druhé straně i Okamura si povšiml, že "8 500 je částka, za kterou se téměř nedá přežít." (ZDE).

Kromě levicových stran je pro valorizaci minimální mzdy i Ondřej Liška ze strany Zelených. Aktuálně zjišťujeme, jak je na tom Změna.

Na KAUZE LIDL je ukázkově jasně vidět, o co dnes v naší zemi v oblasti ekonomiky jde. Různé státy mají různou politiku ohledně výše mezd. Existují státy, kde se mzdy zvedají automaticky (skrze konkrétní mechanizmy, třeba jim říkejme slušnost, nebo kolektivní smlouva), v těch druhých se cizelují anonymní zákony "svobodného" trhu, kdy vyšší mzdu i vysoce zisková firma prý může dát všem zaměstnancům až tehdy, až nemůže jinak. Tak, prý, přece funguje posvátný zákon trhu. Ano, toto nám opravdu přesně takto tvrdí.

K těm prvním patří mj. Švýcarsko, ukázkové je Lucembursko, které má časový graf minimální mzdy jako podle pravítka, ale třeba i Anglie nebo též postkomunistické Slovinsko s aktuální minimální mzdou 20 tisíc Kč. (Fakt, že tak závratně vysoké mzdy, jako jsou ve Švýcarsku nebo Lucembursku znamenají i velmi vysokou spotřebu, na kterou naše stárnoucí Evropa ve srovnání s pracovitým východem už možná nemá ani morální právo, přesahuje rozsah tohoto článku.)

Jak je možné, že jsme přistoupili, my, tedy celá společnost, na výše uvedené chápání ohledně souvislosti práce a adekvátní odměny? Odměny, která je spravedlivým podílem za účast na zisku? Proč jsme dopustili, že slovo SPRAVEDLNOST se nesmí používat v souvislosti s výší mzdy? A proč tato slova, dokonce až slova jako "absolutní spravedlnost" frekventují ve Švýcarsku?

"Úspěšné zakončené jednání se švýcarským Lídlem ukazuje, že v maloobchodním sektoru může být vyplacena mzda, která je absolutně spravedlivá," řekl Charles Mathieu, vedoucí maloobchodního svazu SYNA. Karin Oberlinová, ředitelka sociálního partnerství KV Schweiz, dodává: "Je to důležitý signál pro celé odvětví." (ZDE)

Proč místo slušnosti, což je věc z oblasti vztahů mezi lidmi, tolerujeme nelidské a vlčí zákony z oblasti ekonomiky? Protože nám to zní logicky? Racionálně? A proč neaplikujeme podobné zákony trhu na domácí výchovu?

Nebo snad budeme věnovat dospívajícímu dítěti péči a pozornost "tržně" teprve tehdy, až si nakoupí zbraně a bude chtít vystřílet vlastní rodinu? Teprve pak?

Chceme čekat, až toto udělají pokladní v LIDLu? Nebo horníci v OKD?

Proč stále věříme tomu fatálnímu nesmyslu o tom, že mzda IDEÁLNĚ VZNIKÁ ve všech oblastech ekonomiky na základě jakéhosi slepého mechanizmu?

O smyslu práce -- Základní příjem

Nevím proč tomu tak je, ale nemáme dnes pozornost nebo hlubší inteligenci (jak to nazvat?) vnímat, že naše přítomnost je určována z velké části mj. i smyslem naší práce. Jako bychom čekali na dějinnou změnu, kdy se lidé nebudou dožadovat zaměstnaní kvůli výplatě, ale budou sami -- přesně naopak -- dělat to, co je potřeba, co je dobré. Toto téma je přitom zásadní a nadřazené všem ostatním odstavcům v tomto textu. Z něj vše vyplývá. Přesto se mu zde nebudu věnovat, protože jen málokdo by mu nyní rozuměl, čas pro zásadní změnu ekonomického paradigmatu ještě nenastal, přestože již nyní se začíná mluvit o Základním příjmu jako o jednom z řešení. 400 tisíc CHF (8,3 milionu korun) bylo např. rozdáno na náměstí v Bernu švýcarskou iniciativou za Základní příjem. Navrhují 2500 CHF (asi 52 tisíc Kč) pro každého, což je z našeho pohledu pohádka. Více ZDE a ZDE. Pokud máte o ideje Základního příjmu zájem, shlédněte německý film Základní příjem -- kulturní impuls, máte na výběr buď s českými titulky nebo ve slovenském dabingu: ZDE. Němci navrhují ZP 1000 Euro (25 tisíc Kč). Zde je ústřední myšlenka: Příjem máme proto, abychom mohli pracovat. Nepracujeme proto, abychom měli příjem.

Zboží, které nikomu nechybí

Vidíme kolem sebe vysoce ziskové obory. Na 1000 miliard korun (ano, celý bilion!, to jsou exaktní data) odteklo během posledních 5 let do ciziny formou dividend jako výnosy ze zisku. Není na místě přemýšlet o tom, proč tomu tak je?

Není tomu proto, že zahraniční kapitál, jehož smyslem je zvyšování zisku, ovládl tuzemské výrobní a prodejní cesty v klíčových oblastech a diktuje si vysoké ceny a nízké pracovní náklady? Jsou jeho vysoké zisky proto, že je tady nedostatek kvalifikované pracovní síly? Nebo se snad domníváme, že lépe bude, až tu bude více firem s nižší nebo vyšší přidanou hodnotou a bude se zde vyrábět další zboží, které dnes už, jak víme, vlastně nikomu nechybí? Takto vznikne plná zaměstnanost? V EU se přitom zničí až 50 % potravin (ZDE), staré věci se neopravují, ale vyhazují, skládky rostou a rostou...

Proč zvýšil švýcarský Kaufland minimální mzdu na 83 000 Kč

Proč ve Švýcarsku zvýšil LIDL minimální mzdu z 3800 CHF na 4000 CHF, zatímco u nás platí zaměstnancům stěží 12 tisíc korun?

Přitom ve státním sektoru je to jinak. U současné manželky bývalého premiéra P. Nečase Nagyové nešokuje pouze to, že si mzdovou výplatnici psala sama, ale hlavně v jaké výši: S odměnami to bylo až 273 tisíc za jediný měsíc. Zastánci anonymního trhu však místo toho, aby jasně řekli, že je to šlendrián a že pan Nečas i paní Nečasová mají vrátit vše, co si ze státu nakradli, chtějí osekat stát. Na vině je podle nich STÁT. Kdyby bylo vše soukromé, tak by se to stát prý nemohlo! Vinu za to nenese konkrétní osoba, ale právě stát a jeho velikost. Máme tu prý přebujelý stát! Musíme jej zeštíhlit, A PROTO si můžeme dovolit snižovat daně. Takto reagují na konkrétní vinu konkrétních lidí, která je navíc zcela průkazná.

A přesně na toto pochopitelně slyší všichni s vyššími příjmy, protože při nákladech zaměstnavatele 35 tisíc dostanete na výplatu pouze 20 tisíc čistého. Další konotace, tedy že takto vysoké mzdy jsou hlavně v Praze, že právě v Praze jsou centrály všech médií včetně veřejnoprávní TV, že právě a jen Praha má na 100 mld. příjmů jen z turistického ruchu, protože 90 % všech příjmů z turismu zůstává ve starobylé Praze a že právě proto volí Praha napravo atd. snad ani není třeba dokola opakovat.

Print to PDF -- potřebujeme efektivní stát

Češi jsou velmi vynalézaví, možná víc, než jiné národy a týká se to nejen slov -- viz "odklonit" peníze. Asi všichni se shodneme, že kvůli nehodám v silničním provozu nebudeme rušit auta a silnice. Bylo by to hloupé. Místo toho se snažíme, aby byli řidiči pozornější a jezdili bez nehod. Stejné je to se státem a jeho zaměstnanci. Nebudeme rušit stát, ale zajistíme, aby se neděly "nehody". Místo nehod, při kterých na silnicích teče krev, stříkají v druhém případě z naší společné kapsy u státu peníze. Pryč, do nenávratna. Vždy nově, kreativně. Přitom by stačilo jediné: Pochopit, že naše peníze se okamžikem zdanění stávají veřejnými penězi, že už neslouží jediné konkrétní osobě, ale celku, společnosti a jsou to tedy VEŘEJNÉ PENÍZE. A že se o ně musíme starat, jinak se rozkutálejí.

Na veřejné peníze se může každý kdykoliv podívat. Na všechny detaily. Každá smlouva, která je v počítači, byť má třeba 100 stran, a v počítači je dnes každá, rukou nebo na stroji se už nic nepíše, se vytiskne snadno a rychle funkcí "print to PDF", takže není třeba nic skenovat, jak zazněla obava jednoho straníka z ČSSD v diskusi na ČT. Samozřejmě snaha ukrývat detaily pro občana nevýhodných smluv se musí vždy nějak "logicky" zamaskovat. Co nám tedy brání?

Musí být vůle zapojit techniku k této kontrole.

A o tom se samozřejmě roky mluví, snad všechny strany to mají v programu, ale realizace neodpovídá možnostem ani očekávání. V řadě případů dokonce existuje vážné podezření, že místo úspor jde spíše spíš o tunel a částka 5 mld., kterou náš stát pod vedením ministra Kalouska zaplatil firmám HP, Logika, SAP a IBM, může být až o desítky procent nadsazená.

Výsledek práce za 5 mld. si můžete prohlédnout, program Státní pokladna je už od jara v ostrém provozu, o transparenci on-line si můžeme samozřejmě nechat jenom zdát, aktuální data na něm nenajdete, a přestože máme 10. měsíc v roce skoro pryč, nejnovější data jsou aktuálně pouze k 30. 6. 2013, nová chybějí. Toto není online aplikace. Toto se jako transparence pouze tváří, potřebné detaily natož smlouvy PDF samozřejmě chybí. Celou tu maškarádu najdete ZDE.

Smutné je, že pokud jde o složité souvislosti z ekonomiky, existuje jen malá šance, že se jim novináři (natož občané) budou věnovat. Zde jsou zloději napřed, věnují se věcem do hloubky.

Nenechejme si vzít slovní spojení SPRAVEDLIVÁ MZDA

Příčin našeho zaostávání za vyspělými zeměmi existuje nepochybně více. (Hlubší otázky jako vliv centrálních bank, historické vlastnictví velkého kapitálu a know-how rovněž přesahují rozsah tohoto textu.) OTÁZKA VÝŠE MINIMÁLNÍ MZDY však není marginální. V prvé řadě musíme odmítnout zlovolnou rétoriku zastánců trhů zcela osvobozených i od etiky, kteří ignorují fakt, že mzda a výnosy mohou být až "absolutně spravedlivé" (viz citace pana Charlese Mathieua v prvním odstavci), mohou spravedlivě odpovídat poměru mezi zásluhami a odpovědností investora (chcete-li majitele kapitálu a podnikatelského záměru) a mezi zásluhami těch, kteří tento kapitál a vizi dál proměňují -- svojí každodenní prací -- v konkrétní výnosy.

Pokud dosahuje LIDL vysokého zisku (a jak bylo už napsáno, my víme, že tomu tak je, ve finančním roce 2011/2012 to bylo 1,19 mld.), tak je přece nejen logické, ale v prvé řadě především slušné, aby se vedení firmy podělilo o svůj úspěch i se svými zaměstnanci. To je normální a obvyklé ve slušné zemi, kde žijí slušní majitelé. U nás, bohužel, nikoliv. Tak, jak je to možné třeba ve Švýcarsku:

"Nejen zákazníci, ale také naši zaměstnanci musí těžit z našeho pozitivního rozvoje v podnikání. Naše racionálnější a účinnější procesy umožňují nabídnout našim zákazníkům výrobky za nejlepší cenu, odvětil. Chceme také zajímavé pracovní podmínky pro švýcarský maloobchodní prodejní sektor," říká Matthias Oppitz, generální ředitel Lidl Schweiz.

V České republice se stalo zlým zvykem mzdy nezvyšovat tak dlouho, dokud si naštvaný zaměstnanec nesbalí svých pár švestek a nechce, pochopitelně, dát výpověď. V tom okamžiku ovšem ztrácí nárok na plnou podporu.

Uchazeč o zaměstnání, který před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání bez vážného důvodu ukončil poslední zaměstnání sám nebo dohodou se zaměstnavatelem, však má nárok na podporu v nezaměstnanosti jen ve výši 45 % průměrného měsíčního čistého výdělku nebo vyměřovacího základu. Více ZDE.

Extrémně nízké mzdy znamenají postupnou destrukci státu a jeho služeb

Pokud ani velmi ziskové firmy netáhnou cenovou hladinu mezd nahoru, nedojde pouze k tomu, že majitelé firem ušetří, ale dojde k postupné destrukci státu včetně zdravotnictví.

Procento odváděné jako zdravotní pojištění nebude stačit na platy doktorů.

Procento odváděné jako daň státu nebude stačit na platy učitelů ani policie. Nebudeme mít ani na opravu D1.

Opravdu je tyto elementární souvislosti zapotřebí vysvětlovat?

Ale proč by i velmi ziskové firmy zvedaly v ČR mzdu, když nemusí? Když prostě nemusí?

A proč ani politici nemají inteligenci, aby rozpoznali, co působí?

Nebo jim za to, že to nevidí, snad platí lobbisté?

Platová politika je přizpůsobena podmínkám trhu

"Platová politika jednotlivých států, ve kterých Lidl působí, je v kompetenci vedení společnosti v těchto státech a je přizpůsobena podmínkám místního trhu."

-- oficiální stanovisko Lidlu ČR z facebookové prezentace (už bylo z FB Lidl ČR zřejmě jako nehodící se smazáno).

Vytisknout