PROVOLÁNÍ

Co dělat? Připravovat občanskou a demokratickou revoluci!

10. 1. 2012 / Petr Kužvart, Štěpán Steiger, Josef Mrázek, Jan Prokeš, František Krejča, Fratišek Postupa

Volby roku 2010 nastolily vládu morální a mocenské lůzy, která si přivlastnila stát a začala na nás, občanech, realizovat experimenty, které se neosvědčily v žádné zemi světa. Koalice ODS, TOP 09 a VV uspokojuje své mocenské a finanční zájmy, poklonkuje finančním kruhům a přeměňuje Českou republiku v zemi, ve které žít je nejen nepříjemné, ale také mimořádně obtížné. Nekompetentní správou země zhoršuje ekonomickou situaci většiny obyvatelstva i státu jako takového a svůj mandát, který obdržela ve volbách, zneužívá výhradně k upevnění vlastní moci prostřednictvím obsazení mocenských pozic vlastními "spolehlivými" lidmi. Důchodová reforma, zdravotní reforma, daňová reforma a reforma školství zatěžují dosud nevídaným způsobem občany a zároveň vytvářejí prostor pro ničím neohraničené podnikání velkých finančních a podnikatelských skupin. Stále rostoucí účty za její nekompetentní rozhodování, plýtvání a sprosté rozkrádání máme zaplatit my, občané a obyvatelé České republiky.

Kde to žijete, pánové?

10. 1. 2012 / Michal Vimmer

... co mě dokáže spolehlivě a trpce rozesmát je "česká revoluce."

To jest ovšem NESMYSL PAR EXCELLENCE! Contradictio in adjecto non plus ultra! Kde to žijete , pánové? V Čechách? Na Moravě? Samozřejmě, Naše česká revoluce koná se petiční formou, jak jinak!

Mám řadu výhrad vůči S. Žižekovi (nejde o skutečného českého revolucionáře Jana Žižku), údajně "nejnebezpečnějšímu filozofovi Západu", ale nelze mu upřít řadu bystrých postřehů - také k naší české realitě.

Snad proto, že není do našeho rybníka příliš namočen, uzřel, že největším štěstím, které mohl potkat mýtus "Pražského jara 1968", byl Srpen. Jinak totiž by si naši osmašedesátníci museli svoji Třetí cestu dojít až do trpkého konce realizace a pádu smělých vzdušných zámků.

Místo výstavby chimér po bouři lyrických slov nastala normalizace - a mýtus úžasného Jara byl zachráněn. Zatím si tedy můžeme dokola číst odstavec Proč se dosud ve společnosti skoro nic neděje? ... a střádat podpisy k "revoluci." Bohdá se světovým politologům chystá po "sametové" nové heslo českého původu. Hodně štěstí, pánové! Ode mne dříve viz ZDE

Důchodový systém, který zavádí vláda v ČR, bude katastrofou

10. 1. 2012

Neměl jsem sice v úmyslu rozšiřovat zprávy o dalších katastrofách ženoucích se na českého občana, nicméně nedá mi to, abych neupozornil na jeden pořad v německé ARD, který byl vysílán 9.1. ve 22:45. Pořad se zabývá 10. výročím zavedení druhého německého důchodového pilíře, tzv. Riester Rente. Jsou probrány dosavadní zkušenosti s tímto systémem, které lze shrnout následovně, píše Petr Škoda:

  • Penzijní připojištění v privátních fondech nepřináší pro nízko a středně příjmové vrstvy žádné výhody, spíše ztráty.
  • Systém je podstatně dražší než státní systém průběžný.
  • Výnosy systému jsou v podstatě uměle zvyšovány státním příspěvkem. Odvádějí tedy peníze jak ze státního rozpočtu, tak z průběžného pilíře.

Námitky jsou natolik závažné, že stojí opravdu za to se nad nimi zamyslet, protože důsledky jsou skutečně katastrofální. Relativní klid, který v této oblasti v SRN zatím panuje, je zřejmě způsoben tím, že dosud se do systému platí, a penze se zatím nevyplácejí. Jak začne první vyplácení, pak zmíněné skutečnosti zasáhnou prakticky celou generaci nových důchodců. Na změny bude ale již pozdě.

Ne, že by k podobným závěrům nedošla určitá část odborníků v ČR (prof. Potůček, prof. Vostatek, Ing. Pikora). Zmíněný televizní pořad ale doplňuje tyto podklady velmi názorně o řadu čísel, diagramů a praktických zkušeností.

Není bez zajímavosti také názorná analýza toho, kam se peníze na důchody ztrácejí, i popis, v jakých zájmech jednotliví aktéři pracují.

Pořad, bohužel jen v němčině, je ZDE

Je načase zrušit nesplatitelné dluhy

10. 1. 2012

Historie ekonomiky je plná příkladů úspěšně nesplacených dluhů, píše v deníku Guardian Aditya Chakrabortty.

Mezi Vánocemi a Novým rokem zveřejnil deník Guardian zprávu o tom, že Dimitris a Christina Gasparinatos v řeckém přístavu Patras se dostali do takové bídy, že byli nuceni před Vánocemi předat čtyři své děti do sociální péče. Řecko je zemí, kde hraje rodina velmi významnou roli. Přesto jsou řecká média dnes plná zpráv o nemluvňatech, které matky opouštějí před vchody do klinik anebo o malých dětech, posílaných do dětských domovů.

S eurem bychom na tom byli lépe

10. 1. 2012 / Boris Cvek

Nikdy jsem nechápal odpor lidí ke společné evropské měně. U lidí jako V. Klaus a jemu podobní na tom není nic divného, protože to jsou exoti, kteří zastávají téměř ve všem trucující názory, namířené proti výsledkům odborných diskusí. V poslední době se však zdálo, že "kvůli euru" krachuje Řecko a vlastně celá eurozóna se zmítá v potížích a že bude třeba vrátit se snad k národním měnám. Podle časopisu Die Welt (v češtině o tom informují Novinky.cz) však podle výsledků šetření poradenské firmy McKinsey na společné měně vydělaly všechny země eurozóny, včetně Řecka. Můžeme si jenom rvát vlasy, že už dávno se u nás neplatí eurem, bylo bychom na tom lépe.

Maďarská vláda je ochotna "vyjednávat o všem"

10. 1. 2012

Maďarská vláda přislíbila, že je ochotna udělat všechno, aby získala za poslední čtyři roky už druhý záchranný finanční balíček - i když by to mělo znamenat, že bude muset zrušit některé kontroverzní zákony, které v minulých týdnech schválila.

"Jsme ochotni jednat o všem," řekl ministr zahraničí János Martonyi v deníku Guardian. "Chceme zahájit jednání s MMF a dospět co nejdříve k dohodě."

REFERENDUM O SAMOSTATNOSTI SKOTSKA:

Angličtí konzervativci ohromeni zuřivou reakcí Skotů na Cameronovy výroky

10. 1. 2012

Britský konzervativní premiér David Cameron si dovolil zasáhnout do vnitřních záležitostí jiné země - Skotska. V neděli se v televizi neobratně vyjádřil, že si londýnská vláda přeje, aby se plánované referendum o vystoupení Skotska ze Spojeného království konalo co nejdříve (do 18 měsíců) a že také určí, jaká má být otázka v referendu.

Ve Skotsku drtivou většinou vládnoucí Skotská nacionální strana (na rozdíl od Camerona, který v londýnském parlamentě většinu vůbec nemá, jak neopomněl připomenout v pondělí v televizi jeden vysoký činitel od skotských nacionalistů) plánuje, jak přislíbila voličům ve svém předvolebním programu, uskutečnit referendum o případném vystoupení Skotska ze Spojeného království až ke konci svého nynějšího funkčního období, někdy kolem roku 2014. Podpora pro samostatnost Skotska je nyní ve Skotsku asi 38 procent, ale roste. Skotští nacionalisté právem očekávají, že do roku 2014 Cameronovi konzervativci natolik zničí Anglii, že Skoti budou rádi, bude-li jim dána příležitost svou zemi osamostatnit. Právě proto chtějí angličtí konzervativci, aby se avizované referendum konalo co nejdříve.

Cameronovy nedělní výroky však vyvolaly ve Skotsku zuřivou reakci. Angličtí konzervativci jsou ohromeni. V diskusním pořadu rozhlasové stanice BBC Radio Scotland v pondělí křičeli do studia telefonující posluchači o "zrádném Albionu", jiní varovali, že Cameronovo vměšování se do skotských záležitostí silně posílí separatisty a jeden posluchač poradil Cameronovi, aby prostě "držel hubu" a nepletl se do skotských záležitostí.

Vláda, nebo peníze? samozřejmě OBOJÍ !

10. 1. 2012 / Egon T. Lánský

Tak se konečně, po několika týdnech zdánlivého klidu uvnitř české vládní koalice dozvídáme, že tato stojí před krachem. Důvodem tentokrát je údajně nedohoda o již dohodnutém, konkrétně o restitucích České republiky církvím. Hlavním tvůrcem problému je, jako obvykle, politická pseudostrana Věcí veřejných (VV), jež nejdřív souhlasila s řešením koalice, jíž je členem, nyní, těsně před konečným schvalováním vládou, ale přichází s novými podmínkami.

Autor je bývalý místopředseda české vlády

Big Brother Awards 2001

10. 1. 2012

tisková zpráva Iuridicum Remedium

Rádi bychom Vás srdečně pozvali na slavnostní předávání Big Brother Awards pro největší slídily v našem soukromí za rok 2011, které se uskuteční 18. ledna 2012 od 19,30 hod v Divadle Archa, Na Poříčí 26, Praha 1.

Udělení sedmi anticen pro největší slídily v našem soukromí a pozitivní ceny pro ty, kdo se zasloužili o jeho ochranu proti některé z mnoha dnešních hrozeb, se odehraje formou zábavné divadelní show, kterou realizujeme ve spolupráci s Divadlem Archa. Mezi hosty večera budou zástupci odborné poroty, která vybrala vítěze, novináři či experti na poli ochrany soukromí.

Vstupné je 100 Kč v předprodeji a 150 Kč na místě. Vstupenky jsou dostupné on-line na stránkách www.archatheatre.cz a v pokladně divadla.

Večer si klade za cíl zábavnou, ale dostatečně naléhavou formou upozornit na fakt, že právo na soukromí je stále jedním z nejvíce oslabovaných základních lidských práv. Více o soutěži na ZDE

Evropa si utahuje opasky. Německý stát na tom masivně vydělává

10. 1. 2012 / Karel Dolejší

List Wall Street Journal včera informoval, že německé dluhopisy kvůli krizi začaly vykazovat záporný výnos. To znamená, že se investoři natolik obávají ztrát v ostatních zemích, že jsou ochotni Berlínu ještě platit byť jen za to, že o své peníze nepřijdou. A tak zatímco se v Řecku, Itálii, Španělsku atd. všude pod německým diktátem ořezávají státní výdaje, aby se eliminoval deficit a dluh, výdaje spolkové vlády je nyní naopak možno financovat tak, že se zadlužování dokonce vyplácí.

Policie v amerických školách

10. 1. 2012

Ve stále větších počtech amerických škol hlídkují na chodbách policisté. Žáci jsou zatýkáni za to, že hodili po třídě papírovou vlaštovku, nebo že odmítli sebrat z podlahy v jídelně drobky. Proč kriminalizuje stát normální chování dětí, ptá se v deníku Guardian Chris McGreal.

Obvinění v policejních dokumentech bylo, že "narušuje vyučování". Dvanáctiletá Sarah Bustamantes byla zatčena proto, že ve třídě dvakrát zmáčkla aerosol s parfémum a nasprejovala si ho na krk, protože ostatní děti se jí posmívali, že "smrdí".

První, co zruší Strana svobodných občanů, bude svoboda jednotlivce

10. 1. 2012 / Jiří Hrebenar

Paradoxem současnosti je postoj některých politických stran. Podívejme se například na Stranu svobodných občanů a jejich významné členy, popřípadě jejich blogery. Tato partaj má ve svých stanovách naprostou svobodu slova. Dokonce předseda Svobodných občanů, pan Petr Mach, všude o této svobodě jedince vykládá. Je pyšný na to, že jeho stranička jako jedna z mála chce omezit roli státu za účelem posílení individuálních, chceme-li osobních práv.

KOUTEK REKLAMNÍ TUPOSTI:

"Dárkoviny" v Ostravě-Zábřehu

10. 1. 2012 / Aleš Uhlíř

Dnes časně ráno jsem v Ostravě-Zábřehu cestou na policejní oddělení narazil v Čujkovové ulici na svéráznou reklamní tabuli před Dárkovou síní. Foto posílám, píše Aleš Uhlíř.

O tom strašném multikulturalismu

10. 1. 2012 / Jiří Jírovec

Martin Škabraha se v obsáhlém, teoretizujícím článku vrací k multikulturalismu s tím, že "klíčová otázka nezní, zda multikulturalismus ano, či ne, ale co vůbec multikulturalismem myslíme."

To mě přivedlo k dokončení daleko praktičtěji zaměřeného textu, který jsem před časem rozepsal jako reakci na článek Hrozí Kanadě islamizace díky multikulturalismu? Miloš Kaláb v něm reaguje na myšlenku dr. Roberta Sibleyho, podle níž multikulturalismus přinesl do Kanady vztah nepřátelský k západním hodnotám.

Říkejme si Červíčci

9. 1. 2012 / Martin Škabraha

V loňském roce se na Britských listech objevilo několik článků na téma selhávání multikulturalismu, především zásluhou Miloše Kalába a jeho referencí z kanadského tisku. Jde o problematiku, u níž se často sahá k jednoznačných soudům, aniž by se reflektovalo, jaké pojetí multikulturalismu máme vůbec na mysli. Klíčová otázka nezní, zda multikulturalismus ano, či ne, ale co vůbec multikulturalismem myslíme.

Co je špatně s íránskou zprávou Mezinárodní agentury pro atomovou energii?

10. 1. 2012 / Karel Dolejší

Poslední zpráva MAAE o íránském jaderném programu patří ke klíčovým zdrojům, na něž se odvolávají příznivci sankcí i vojenské intervence. Podle některých interpretací zpráva údajně dokazuje, že Írán tajně vyvíjí jaderné zbraně a připravuje i jejich nosiče. Než se tedy začne bombardovat, bylo by dobré stručně shrnout hlavní výhrady vůči zmíněné zprávě, které se během několika málo týdnů od zveřejnění již vynořily.

Studie především znamená překročení mandátu samotné MAAE. Ten totiž neautorizuje (ostatně dosti amatérské) šetření takových záležitostí, jako je třeba raketový program nebo vývoj rozbušek určených k průmyslové výrobě nanodiamantů, jenž byl prezentován coby důkaz o vývoji iniciačního zařízení jaderné nálože. MAAE by měla sledovat jaderný program a nic víc než jaderný program. K ničemu jinému nemá mandát ani expertízu. (Na problém záměny mnohoúčelového explozivního zařízení za specializovanou součást jaderné bomby už na Britských listech poukázal Mojmír Babáček.)

Čína varuje USA

10. 1. 2012

Čínské ministerstvo obrany včera varovalo Spojené státy, aby byly "opatrné ve svých slovech a činech", poté co oznámily, že mění vojenskou strategii tak, aby čelily rostoucímu čínskému vlivu. Mají nyní v plánu posílit své spojenecké svazky a základny v Asii.

Polský vojenský prokurátor se na tiskové konferenci střelil do hlavy

9. 1. 2012

Vojenský prokurátor Mikołaj Przybył se na tiskové konferenci v Poznani věnované nesrovnalostem v nákupech výzbroje pro jednotky v Afghánistánu a vyšetřování havárie prezidentského speciálu ve Smolensku střelil z vlastní zbraně do hlavy. V 18 hodin ho v místní nemocnici čeká operace. Komentátoři kromě možné psychické indispozice prokurátora hovoří o neutěšené situaci v polské justici, kde chce vláda Občanské platformy mj. zrušit 131 soudů.

Podrobnost v polštině: ZDE

ANALÝZA: Omyly západního uvažování o čínské vojenské strategii

9. 1. 2012 / Štěpán Kotrba

reakce na článek "Síla čínské vojenské moci je nedoceněna" - analýzy vojenské sekce Nězavisimoj gazety

Co není dosaženo ve slovech, není třeba hledat v mysli. Tomu, co nespokojenost vyvolává v mysli, není třeba pomáhat úsilím vášní.

Meng-c' (372--286 př. n. l.): Čung Jung - Cesta středu, Neměnné prostředí - Čtyři knihy, Kniha II. 2.9.

Paranoii některých ruských „silovikov“, nahlodaných americkou propagandou a válečnou teorií Západu, se není možné divit. Od dob, kdy strategická rovnováha mezi Ruskem a Čínou byla narušena pohraničním incidentem – útokem čínských jednotek na ostrově Damanskij uprostřed řeky Ussuri, který byl ale Rusy potlačen tak asymetricky, tajemně a brutálně, že ani po padesáti letech není jasné, co se tam tehdy stalo, žila vždy část ruské generality ve strachu z jižního souseda. Ještě více vyděšení z Číny byly vždy západní vojenští teoretici. Dnes se dá už usuzovat, že incident na Ussuri v dubnu 1969 byl ojedinělou iniciativou lokálního velitele, který s doktrínou Ruska, ani Pekingu neměl co do činění. Rusko-čínská hranice ale byla od roku 1969 vždy klidná.

Nicméně čínské Bílé knihy obrany nikdy neimplikovaly expanzivní snahy. Pouze si vždy a vůči všem už od Čou En-laje Čína nenechala uplatňovat Brežněvovu doktrínu "omezené suverenity".

Síla čínské vojenské moci je nedoceněna

9. 1. 2012

JU│ Alexandr Chramčichin, zástupce ředitele Institutu politických a vojenských analýz se dlouhodobě zabývá strategickými otázkami budování vojenských sil a také analýzou vzniku možných vojenských konfliktů. Kromě jiného velmi přesně předpověděl, že Gruzie napadne Jižní Osetii a také výsledek tohoto střetu. Dlouhodobě se také zabývá analýzou výstavby čínských ozbrojených sil a dopadů tohoto vývoje na vojensko strategickou situaci na Dálném Východě. Tak v posledním čísle vojenské sekce Nezavisimoj gazety hovoří o tom, že současné tempo rozvoje čínské ekonomiky nevyhnutelně povede k její vnější expanzi a přitom nejzajímavějším směrem takové expanze jsou Rusko a Kazachstán.

Zbrojení asijského obra, Pax Sinica a Mnichovská dohoda

9. 1. 2012 / Petr Nachtmann

Štěpán Kotrba v článku na stránce popisuje velmi pěkně efektivitu čínských zahraničních vztahů:

"Čínský obchodník nepřekonává překážky, obchází je, realizuje strategii "slabý může porazit silného". A létá civilními linkami..."

Jenže zbytek článku je v rozporu s realitou, soustřeďuje se na vyprávění o hezkých hračkách a na rozdíl od Chramčichinova textu ošklivé aspekty méně hezkých hraček ignoruje.

Vtip spočívá ve dvou věcech:

1) Zbraně nemusejí být užity. Stačí, pokud změní rovnováhu sil. Nebo pokud protivníka odradí od účinné odvety na předchozí útok. Bylo by užitečné, pokud by si Kotrba nastudoval obsah termínů Pax Romana ("Římský mír"), Pax Americana ("Americký mír") a, last but not least, Pax Sinica ("Čínský mír")

2) Podceňování protivníkem může být užitečné. Pěkným příkladem může být mýtus o dvacetileté hospodářské krizi v dnešním Japonsku, který nekoresponduje se skutečností a který patrně slouží k odvácení myšlenek západních politiků i veřejnosti na ochranářská opatření proti Japonsku.

FINANČNÍ PŘÍSPĚVKY BRITSKÝM LISTŮM MOBILEM

Hodně klesající tendence

2. 4. 2012

V červnu 2011 jsme zprovoznili pro vaše pohodlí možnost přispívat na provoz Britských listů dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilního telefonu. Informace o tom, jak to dělat, jsou ZDE. Zároveň je samozřejmě možné přispět finančně na provoz BL na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Zdá se však, že možnosti a ochota čtenářů finančně přispívat na provoz deníku, který každodenně čtou (čtenářů je měsíčně cca 350 000) prokazuje silně klesající tendenci. Jenže provoz listu z něčeho uhradit musíme. Nepodporují nás ani velcí kapitalisté, ani velcí antikapitalisté. Nezávislost a existenci si uchováme pouze, pokud si udržíme podporu čtenářské obce.

Román pro muže: Viewegh zobrazuje, co je

9. 1. 2012 / Jan Čulík

"Zábavný" film podle románu "komerčního spisovatele" Michala Viewegha Román pro muže (2010) hoví především erotickým fantaziím stárnoucích mužů, protože se tu - jak jinak - tematizuje dlouhodobý erotický vztah mezi šedesátníkem a pětadvacetiletou dívkou. Stále ještě nezapomenuté trauma ze života v "deprivované" komunistické společnosti před rokem 1989 si kompenzuje autor scénáře i jeho hlavní hrdina (který o tom opakovaně hovoří, "Nikdy už nebudu jíst vlašák a polívky z pytlíku") poněkud infantilní posedlostí luxusními službami v pětihvězdičkových hotelích. Viewegh byl vždycky fascinován luxusními značkovými výrobky (ve svých literárních textech je s určitou mírou obsesívnosti obdivně uvádí kurzívou - že by to bylo zbytečně přežívajícím komplexem méněcennosti chlapce ze socialistického maloměsta, který si pořád nemůže zvyknout na to, že je dnes aspoň v malém světě dnešní České republiky tzv. celebritou? Normální člověk posedlý službami v pětihvězdičkových hotelech není).

Vítězství rozumu a etiky

9. 1. 2012 / Aleš Uhlíř

V textu uveřejněném v BL 5. 1. 2012 "Etika: Vždyť on taky krade, tak proč bych nemohl já", reagoval pan Nermut na stanovisko tajemníka České advokátní komory pana Ladislava Kryma, podle jehož vyjádření v článku "Někdo má byznys z drahých dálnic, my z nezaplacených složenek", uveřejněném na serveru novinky.cz není nic neetického na byznysu spočívajícím v hromadném nakupování desetikorunových a stokorunových pohledávek a následném vymáhání soudních nákladů (především za právní zastoupení) za každou takovou pohledávku ve výši několika tisíc korun.

Nicméně česká justice má na věc poněkud jiný názor a dochází k významné změně. Ústavní soud se již dříve vyslovil v tom smyslu, že ne každý náklad na právní zastoupení je účelně vynaloženým nákladem. Z toho vyšel ve svém rozhodování ostravský soudce Jiří Šopek. Dne 6. ledna 2012 rozhodoval o prvních dvou žalobách, podaných na základě hromadně skoupených pohledávek dopravního podniku a přiznal pouze pokutu vyměřenou za černou jízdu, úroky z prodlení a na nákladech řízení pouze 300 Kč. Zamítl tak požadavek žalob na náhradu nákladů za právní zastoupení advokátem takřka 8 000 Kč. Jestliže si vymahačská firma koupí tisíce takových bagatelních pohledávek a podá žaloby na dostupných formulářích, v nichž se vyplní jen základní údaje, není na takovou práci potřeba odbornosti advokáta. Jednalo by se o neúčelně vynaložené náklady za právní zastoupení a tyto nelze přiznat.

Ohrožení demokracie v Maďarsku nevystoupilo z létajícího talíře

9. 1. 2012 / Jan Čihák

K článku o "Ohrožení maďarské demokracie" podle Financial Times bych měl tři zásadní výhrady:

1. Novináři z anglickojazyčných médií zpravidla neovládají ani základy jazyka země, kterou se (i dlouhodoběji) zabývají. Čerpají pak nejspíš informace z agenturních zpravodajství, různých anglickojazyčných blogů a webů, které většinou provozují různé tzv. nezávislé organizace a spolky. Tyto informace bývají často zcela mimo realitu, o čemž jsem se přesvědčil mnohokrát např. při čtení zpráv o České republice nebo o Balkánu v západních médiích. Takže je nutno je vskutku brát s rezervou.

Pohled důchodce

9. 1. 2012 / Jiří Jírovec


[...] třesu se strachem před přízraky,
že jednou ze mne bude taky
důchodce ...
Karel Kryl

Musím připustit, že jsem se před odchodem do kanadského důchodu netřásl strachy, protože moje podniková penze jde z obálky používané i pro politiky a jiné státní zaměstnance, takže tyhle zdroje jsou.

Pracovat jsem přestal v 67 letech. Částečně proto, že mě práce přestala bavit, ale především kvůli tomu, že můj podnik by za ty peníze mohl najmout dva čerstvé absolventy z university, kteří jinak o práci těžko zavadí. Podnik ani po třech letech nikoho nepřijal, ale to jsem nemohl ovlivnit.

Na odchodnou jsem dostal nějaké peníze navíc, neboli tak zvaný retirement package. Ten se rychle rozplynul díky progresivní dani a částečně kvůli vylepšení obydlí. Po roce jsem se tedy dostal do situace, kdy se již důchodcův příjem nemění -- tedy kromě mírného zvyšování podle míry inflace.

Hackeři zveřejnili emaily západních vojenských činitelů

9. 1. 2012

Skupina Anonymous hackersky pronikla během Vánoc na servery texaské poradenské firmy Stratfor, která se specializuje na zahraniční záležitosti a bezpečnostní otázky. Databáze Stratforu obsahovala přístupová hesla a emailové adresy pro asi 850 000 osob, kteří se k službám Stratforu přihlásili. Byla prozrazena i čísla úvěrových karet a domácí adresy 75 000 platících zákazníků.

Co to (už zase, proboha) spěcháme zachraňovat?

9. 1. 2012 / Karel Dolejší

Nemalý díl bezpečnostních analytiků pozorujících aktuální dění v Perském zálivu se shoduje, že patrně sledujeme poslední dny mezinárodní krize, která brzy vyústí přinejmenším v omezenou vojenskou konfrontaci mezi západními mocnostmi a Íránem, přinejhorším pak v nějakou formu dominového efektu předem nejasného rozsahu. Propagandistická mašinérie pochopitelně pracuje na plné obrátky - a tak se denně dozvídáme, že a proč je to v Íránu údajně nemožné a nesnesitelné, proč je tato země údajně hrozbou všemu, co považujeme za důležité. Při bližším pohledu ovšem záhy zjistíme, že ani jeden z uváděných důvodů pro konfrontaci s Íránem není konzistentní a obhajitelný - takže je otázka, o co by v nadcházející válce vůbec mělo doopravdy jít...

V americké Republikánské straně nesouhlasí nikdo s nikým

9. 1. 2012 / Miloš Kaláb

V této době je riskantní psát o tom, jaká je situace v americké Republikánské straně, protože ta se může změnit dříve než článek o ní vyjde. Co se o ní píše v kanadském tisku? Následující článek jsem četl 6. ledna 2012 v týdeníku Maclean's, který vyšel s datem vydání 16. ledna. Kdy byl ten článek napsán? Jistě ne několik minut před vydáním. Oč tedy jde? O novinky, které budou 16. ledna zastaralé. Budou stejně zajímavé jako dnes? 

Irácká vláda požaduje na Kurdech vydání viceprezidenta

9. 1. 2012

Šíitská irácká vláda v neděli požádala úřady poloautonomního kurdského regionu, aby vydaly vysoce postaveného sunnitského představitele a viceprezidenta Hašímího, který pobývá na jimi kontrolovaném území, a čtrnáct jeho spolupracovníků. Hašímí byl na základě výslechu bodyguardů obviněn z terorismu, což vyvolalo politickou krizi rozdmýchávající sektářské napětí v zemi.

Ulovit miliardáře: Odcizená groteska o tom, že všechno v ČR je založeno na podvádění

9. 1. 2012 / Jan Čulík

Tak jako se Tomáš Vorel zobrazil groteskním stylem divadla Sklep poslední léta komunismu v Československu filmem Kouř (1990), pokusil se r. 2009 o obdobný groteskní portrét pokročilého postkomunismu v "komedii" Ulovit miliardáře. Potíž je, že film nefunguje. Má nepřehledně napsaný příběh a nepřináší skoro vůbec nic nového: jen znovu a znovu jako mnoho předchozích filmů opakuje tytéž informace o zkorumpovanosti každého a prodejnosti a manipulovatelnosti všech. Hrdinou filmu je miliardář Grossman (Tomáš Matonoha), který se uchází o koupi "Komerciální banky". Najatý na to, aby mu v tom zabránil, je zákulisní manipulátor Ivan Lehký (Jiří Mádl), a ten to učiní tak, že zinscenuje falešnou televizní reportáž, podle níž Grossman na ulici údajně zkopal malého romského chlapce. Zmanipulovaný tisk se toho chytí a udělá z toho celostátní hlavní zprávu.

Potřebujeme inovace, ne dogmatismus

8. 1. 2012 / Boris Cvek

Dnes jsem si během Otázek V. Moravce poprvé pořádně uvědomil, jak rezignovaný a dogmatický je ministr financí Kalousek, který má být hlavní "štikou" strany s ambicí stát se hegemonem pravice. Kalouskovu veškerou duševní energii, zdá se, požírá myšlenka dodržení rozpočtových schodků, jaké si předsevzal, s konvergencí k rozpočtu vyrovnanému. Pak bychom podle jeho slov dokázali stabilizovat, nikoli však splatit, své dluhy. Ačkoli si také myslím, že doba půjčování státům pomalu končí, a to zejména proto, že i vyspělé státy půjčené peníze špatně prohospodaří a nedokážou dostatečně podnítit opravdový rozvoj společnosti svými investicemi, nemyslím, že soustředěnost na vyrovnanou bilanci rozpočtu je ta nejdůležitější věc. Spíše potřebujeme inovace a rozvoj, proměnu společnosti, dosud nemyslitelné technologie a inteligentní úspory. Skutečné inovace a nikoli jenom inovace verbální, kde "inovátorům" nakonec nejde o nic jiného než o jejich mzdy.

Habermannův mlýn - vzdělávací film šířící etické principy Evropské unie

7. 1. 2012 / Jan Čulík

Když jsem loni v létě vyjádřil zklamání nad tím, že historický film Lidice Petra Nikolaeva jen potvrzuje nacionalistické české stereotypy o tom, jak Češi byli vždycky oběti a "trpěli" pod knutou cizáckých okupantů zvnějšku, že "Film Lidice vlastně brání serioznějším úvahám nad českou historií", dostal jsem mail z emailové adresy "Juraje Herze" (nevím, zda byl pisatelem skutečně zmíněný režisér, anebo se někdo jen podepsal jeho jménem), vyjadřující zklamání, že jsem dosud nepsal o Herzově filmu Habermannův mlýn (2010). Toto opomenutí nyní napravuji.

KONTRTOVERZE KOLEM FILMU HABERMANNŮV MLÝN:

Je důležité, aby filmová či literární fikce odpovídala historické skutečnosti?

8. 1. 2012 / Jan Čulík

K mé recenzi na Herzův film Habermannův mlýn se kromě Tomáše Koloce (citovaného v závěru recenze) ozvalo i několik dalších čtenářů, kteří se pozastavují nad historickými nepřesnostmi v tomto filmu. Analytik médií Milan Šmíd upozorňuje, že už románová předloha Josefa Urbana "falšuje historické události" a z toho pak vychází "falešný film". Habermannovým případem se zabýval historicky věrný dokument, několikrát reprízovaný v ČT. Jiní čtenáři poukazují na to, že "Iglau", jméno filmové osady s 370 obyvateli, je matoucí, neboť je to německé jméno města Jihlavy, atd. Čtenář Miloš Hlávka k tomu dodává:

Poznámka k Habermannovu mlýnu

9. 1. 2012

Obávám se, že jste docela opomenul jeden zásadní aspekt tohoto "díla": Jak sám uvádíte, "Ten film je o současnosti, například o pronásledování Romů v České republice. Je to vzdělávací seminář o potřebě tolerance a lidskosti ve společnosti", napsal Jan Šimůnek.

Forbrydelsen - The Killing

6. 1. 2012 / Jan Čulík

Televizní diváci v Česku nemají ponětí, že ve světě v současnosti kraluje umění dánského kriminálního seriálu. Vynikající, skutečně výjimečný dánský kriminální seriál z r. 2007 a 2009 (druhá série) postupně pronikl do světa. První, dvacetidílná série kriminálního seriálu Zločin (Forbrydelsen), se vysílala v dánské televizi začátkem roku 2007. Od ledna 2007 se mělo vysílat každou neděli do března prvních deset dílů, a druhých deset dílů mělo přijít na program až za rok, seriál byl však tak úspěšný, že si dánští diváci vynutili, aby se druhých deset dílů vysílalo hned v roce 2007 na podzim.

Postupně si Zločin dobyl svět. Seriál se nejprve vysílal v skandinávských televizích (Norsko 2007, Finsko 2007, Švédsko 2008, Island 2008), pak v Německu (ZDF, 2008), v Rakousku (ORF, 2009), v Belgii, ve Francii a znovu v Německu na ARTE (2008), v Austrálii (2010), v Belgii (2010), v Británii (2011), v Rusku, v Itálii, ve Španělsku a v Portugalsku (2011). Inspektorka Sarah Ludová je dnes všude známá. Pletený červený svetr, jaký v seriálu inspektorka nosí, se začal po Evropě vyrábět ve velkých počtech!

Forbrydelsen je pozoruhodné filmové dílo. Na prostoru dvaceti hodin se řeší jediný kriminální případ. Zdá se vám, že to musí být zdlouhavé? Seriál je neuvěřitelně dobře napsán. Po celou dobu dvaceti hodin sedíte v napětí na kraji židle. V Británii je Forbrydelsen nyní k dispozici na DVD a diváka to nutí, aby seděl u obrazovky po mnoho hodin. Nelze přehrávač vypnout.

Jak to popsat. Scéna po celých dvacet dílů je temná, pochmurná, záhadná, nebezpečná. Během seriálu, který začíná brutální vraždou mladé dívky, vyšetřuje inspektorka Sarah Ludová případ s mnoha složitými peripetiemi. Vynořuje se podezření na jednotlivé možné pachatele, pak zase mizí. Děj nikdy nikdy není mechanický. Je konstruován tak, že divák kvituje s obdivem, jak je možné, že se scénáristům podařilo vyhnout se jakékoliv stereotypizaci. Zrovna když si divák myslí, že teď se už scénáristé dostali do slepé uličky, překvapí ho novým neočekávaným vývojem děje. Jak to, že jsme nevěděli, že mají v Dánsku tak schopné autory? Během průběhu seriálu dochází k dalším a dalším vraždám.

Druhou narativní linií v seriálu je linie politická. Protějškem inspektorky Lundové je kandidát na primátora Kodaně Troels Hartmann, v předvolebním období. Hartmann se snaží bojovat proti korupci na kodaňské radnici a zaplétá se do mafiánských intrik. O nich se ukazuje, že jsou provázány s vyšetřovaným zločinem.

Korupce ovšem vládne i v policii. Inspektorka Lundová je tam při vyšetřování často jen trpěna. Jako by toto byl leitmotiv dnešní doby: Děláte-li něco dobře a jste-li profesionál, jste podezřelý. Jste-li v něčem dobrý a jednáte-li nezávisle, jste vždycky na pokraji vyhazovu. Kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti. To se zdá být naprosto charakteristickým rysem dnešní společnosti, na východě i na západě, a je nesmírně záslužné, že to tento seriál tematizuje, nikoliv však vnějškovým, ale vnitřním, autentickým způsobem.

Vládnou přitakávači a korupčníci. Politická linie seriálu je nesmírně silná a dodává thrilleru významnou společenskou dimenzi.

Druhá série, Forbrydelsen II, se vysílala v Dánsku v roce 2009, na britské BBC na podzim 2011. 19. prosince 2011 vyšla v Británii na DVD. I tuto druhou sérii zhlédnete jedním dechem. Opět jde o složitý, napínavý případ, při jehož řešení jste v napěti po celou dobu deseti hodin. Opět má kriminální linie významnou paralelu v dánských politických kruzích a je pozoruhodnou výpovědí o společnosti dneška.

Dánská televize v současnosti natáčí třetí sérii. Politickou rezonancí v ní tentokrát bude světová finanční krize.

První série natolik zaujala Američany, že vyrobili americký remake.

Kdy se rozhoupají české televize a přinesou i českým divákům toto vynikající dílo? Proč mají být čeští diváci vylučováni z obecné evropské kulturní zkušenosti?

Je to snad pro české televize "moc drahé"? Anebo příliš inteligentní? České televize chtějí oblbovat diváckou obec jen tím nejpitomějším z mezinárodní produkce?

O Forbrydelsen na Wikipedii ZDE

Důchodce v Praze trápí chudoba, stále víc jich krade v obchodech jídlo

7. 1. 2012

Pražští senioři se dostávají do existenčních problémů. Mají nízké důchody a vysoké náklady na bydlení. To je dohání k neuvěřitelně zoufalým činům. Podle městské policie se objevuje čím dál více případů, kdy důchodce krade v samoobsluze základní potraviny.

"Nejsou to případy, jež bychom počítali ve stovkách. Ukazuje to ale, v jakých existenčních krizích se senioři nacházejí. Je to přestupek jako kterýkoliv jiný, ale pro strážníky je vždy velmi nepříjemné dávat pokutu důchodci, který kradl, protože nemá na zaplacení potravin," řekl šéf městské policie Ludvík Klema. A zmínil příběh ženy, která měla za krádež potravin sotva za sto korun zaplatit tisícovku pokutu.

Celý článek ZDE

Pozn. JČ: Co tě nepálí, nehas. Až do doby, kdy to postihne i tebe.

Mimochodem, diskuse "mudrlantů" pod článkem je neskutečná. Je to vzor hodnotových zásad dnešní české společnosti?

Rada pro (britské) univerzitní učitele

Novoroční rozhodnutí v roce 2012: Nedělejte je

7. 1. 2012

Ředitel pro korporátní záležitosti na naší univerzitě, energický Jamie Targett, upozornil veškeré akademické zaměstnance, že činit individuální novoroční rozhodnutí je narušením univerzitní strategie.

Sdělil našemu reportéru, že rozhodování je čistě "pravomocí managementu a používá se přesnějšího termínu 'strategické cíle'", píše ve svém sloupku v časopise Times Higher Education Supplement Laurie Taylor.

Targett dále vysvětlil, že existuje vážné nebezpečí, že by osobní akademikovo rozhodnutí realizovat určitý výzkumný plán v nadcházejícím roce "mohlo být v hlubokém konfliktu s imperativy strategické restrukturalizace".

"Nemá přece smysl se rozhodnout napsat nějakou novou významnou knihu," dodal, "vzhledem k tomu, že můžete být propuštěni dřív, než řeknete 'David Willets'".

(Pozn. red. David Willets je anglický konzervativní ministr odpovědný za vysoké školství.)

Podrobnosti v angličtině ZDE

Na podzim zemřel bez povšimnutí médií (!) nejstarší chartista, filosof-spouštěč Pražského jara 1968, téměř stoletý Jiří Hermach (1912 -- 2011)

6. 1. 2012 / Tomáš Koloc

Článek obsahuje shrnutí jeho života a výňatky z jeho nadčasových myšlenek

Když jsem na přelomu roku jednal s dokumentaristy z České televize o možnosti většího životopisného pořadu o téměř stoletém filosofu, nejstarším signatáři Charty 77 doc. ing. Jiřímu Hermachovi -- až od jeho dcery, herečky Městských divadel pražských Jany Hermachové, jsme se ústně dozvěděli, že její otec (se kterým jsem přes rok nemluvil) v den 75. narozenin Václava Havla (5. října 2011) zemřel. Když jsem zpětně na internetu hledal periodika, kde se zpráva o jeho úmrtí objevila, zjistil jsem, že si jeho smrti a odkazu (na rozdíl od jiných mediálně nafouknutých -- a následně velice plytce zhodnocených odkazů) povšimlo jediné periodikum -- server Publica.cz. A to i přesto, že osud Jiřího Hermacha byl nesmírně zajímavý a že šlo o velice významnou osobnost československé historie a jednoho z největších českých filosofů.