29. 10. 2001
Důvěra ve vojenskou strategii spojenců slábne. Jeden labouristický poslanec, který hovořil s mnoha poslanci v Dolní sněmovně, uvedl, že podpora vládě mezi poslanci je nyní velmi křehká. A jeden ministr mi řekl: "Vždyť to je, jako kdyby si lidi tři týdny po začátku druhé světové války stěžovali Proč už jsme toho chlapa Hitlera nechytli?" Ale také přicházejí informace z armády. Všechno významné v Afghánistánu už vybombardovali a čekají na dobré výzvědné zpravodajství, co by měli dělat dál, a žádné takové zpravodajství nepřichází. To je shrnutí nynější situace od hlavního politického reportéra televize BBC, jak se vysílalo v pondělí 29.10. ve zprávách v 18 hodin. |
Základní zásadou poctivé, čestné novinářské práce ve světě - a že je jí hodně - je princip, že novinář tu práci dělá pro lidi: ve prospěch opravdových, individuálních, normálních, živých lidských bytostí.
Novinář, který se takového principu přidržuje, přirozeně usiluje o to, aby informace, které zjistil, měly ve společnosti závažný dopad. Stejně jako spisovatel, tvůrce beletrie, si je každý novinář dobře vědom, že jeho zpráva či článek či rozhlasová nebo televizní reportáž je vždycky jen nesmírně dílčím výsekem skutečnosti. Realita je totiž mnohorozměrná a ve své složitosti nepostižitelná. Každý novinář a spisovatel usiluje při tom o dojem autentičnosti. Zatímco spisovatelovi nemusí vadit, přetaví-li ve výhni svého tvůrčího talentu skutečnost takovým způsobem, že v jeho díle sice působí autenticky, avšak se skutečností nemusí mít toto dílo příliš mnoho společného, je to fikce, vyjadřující autorovu subjektivní zkušenost, jeho náhled na svět, novinář se musí vždycky ptát, zda to, co napsal, nejen vytváří přesvědčivý dojem autentičnosti, ale že to v co největší možné míře skutečně "je pravda".
Běžnou praxí kvalitních novinářů v zahraničí je vycházet při psaní zprávy z individuálního, konkrétního příběhu či osudu - no ověřte si to statisticky. Novinář se tím brání, aby to, o čem píše, nebylo pouhou teoretickou, všeobecnou, papírovou zprávou. První jeho povinností je problém, o němž referuje, svému čtenáři zpřístupnit: vytvořit spojovací linii lidskosti, společné lidské zkušenosti mezi čtenářem a osobu, která je postižena událostí, o níž píše autor článku. Začne tedy individuálním svědectvím a v další části zprávu rozšíří obecnými údaji.
Umírají-li ve válce lidé, je tedy selháním - tak, jak to mnohdy činí novináři čeští - lísat se k mocné válčící straně a při tom ignorovat individuální osudy obyčejných lidí, ať už jsou kdekoliv. Z toho právě vyplývá až obrovský rozdíl ve způsobu novinářské práce v ČR a v zahraničí. Pokud vyjde najevo, že obětí amerického bombardování se stávají v Afghánistánu malé děti, jejich individuální příběhy se - naprosto oprávněně - dostávají na titulní stránky západních novin. A že je to "moc krve", jak proti tomu cynicky protestoval na zdejším fóru jeden čtenář?
Všichni tito novináři by mu odpověděli, a to velmi důrazně, že oni vinni zabíjením nevinných lidí a dětí nejsou - oni o té hrůze jen informují, stejně tak, jak informovali o hrůze při atentátu na Světové obchodní středisko. Svět si ovšem nemyslel, že budou Spojené státy honit bin Ladena tak neobratným a hrubým bombardováním, že při tom budou zraňovány a zabíjeny děti.
V České republice se informování o individuálním osudu lidí v těžké situaci většinou jen zneužívá k bulvární, emocionální manipulaci čtenářstva, ke zvyšování nákladu či k dosahování předem určených cílů. Tak se "seriózní" noviny informování o jednotlivých lidských osudech většinou raději vyhýbají. Princip precedentu, naprosto jasný západním společnostem, jim nic neříká, že to, co se stane jediné osobě, se klidně může stát každému. Napsat, že dítě po zranění šrapnelem rána bolí anebo že desetiletý chlapec, jemuž výbuch bomby zranil kyčel, brečel nepřetržitě bolestí cestou do nemocnice v Pákistánu celých šest hodin, něčemu takovému se český novinář raději vyhne. Ono je lehčí opsat neosobní zprávu z ministerstva zahraničí.
Jenže i bolest a zabíjení je součástí lidské zkušenosti a je možné o nich referovat nemanipulativně: udržet onu jemnou rovnováhu mezi manipulací a fakty. Novináři mají povinnost psát o způsobované bolesti tak, aby to nevypadalo suše a teoreticky, že se to odehrává za mlžným sklem někde v nereálném světě, mají povinnost psát tak, abychom i my věděli, že se nás to týká.
Možná že by se o to měli i novináři v ČR pokoušet - pak by asi pohled na svět vypadal trochu jinak. Možná že bychom si měli uvědomit, že i cizinci ve vzdálených zemích jsou lidi.
29. 10. 2001
Od té doby, co začaly letecké údery proti Afgánistánu, my, veřejnost a sdělovací prostředky jsme se stali terčem chaotické vlny rozporných výroků od našich politických představitelů. Postupně zdůrazňovali pozoruhodné úspěchy svých každodenních vojenských operací a pak, že tato válka bude trvat zřejmě dlouho, možná celé roky. Tyto dva druhy výroků jsou ovšem z obecného hlediska neslučitelné. Problémy se zhoršují ještě tím, že neexistují konkrétní informace o situaci z Afghánistánu, a také v důsledku postupných změn v cílech vojenských akcí. Původním cílem bylo potrestat Osamu bin Ladena, teď je jím stalo svržení režimu Talibánu.
Minulý čtvrtek například sdělil americký ministr obrany Donald Rumsfeld deníku USA Today, že neví, zda se Západu podaří chytit bin Ladena. Během několika hodin to vzal zpátky... - Toto je část úvodu k rozhlasové diskusi v BBC o zmatených signálech ohledně "války proti terorismu", který nyní vydává americká a britská vláda.
|
29. 10. 2001
Britská vláda ztratila trpělivost se sdělovacími prostředky a jejich nyní všeobecně kritickým postojem vůči bombardování v Afghánistánu. Ministr zahraničních věcí Jack Straw obvinil tisk a televizi, že neustále požadují čerstvé zprávy a že ignorují příčiny nynějšího konfliktu.
Straw přirovnal nynější situaci v médiích k problémům s bombardováním Srbska, kdy tři týdny po začátku bombardování v roce 1999 začala britská média také psát o bombardování kriticky. Straw uvedl: "V novinách jsme tehdy měli úplně stejné titulky jako teď. Tisk nemá vůbec pokoru a nemá vůbec paměť. Mnoho komentátorů, kteří nyní píší, že bombardování Afghánistánu je chyba, psalo i tehdy, že je bombardování Srbska chyba."
|
29. 10. 2001
Samozřejmě, šílených nebo opravdu zlých lidí je málo, ale máme tendenci vidět společnost a stát jako pozitivnější, než ve skutečnosti jsou. Toto zkreslení způsobuje, že pak propadáme propagandě Blaira a Bushe. Civilizace, dobro, spravedlnost. To jsme schopni podporovat všichni. A tak chybné předpoklady vedou Západ k třem chybám. Zaprvé, že nás všichni obdivují. Druhou chybou je, že skoro každá taktika je přijatelná, pokud ji používáme ve spravedlivé válce, jak ji definoval svatý Augustin anebo Tony Blair. A třetí omyl je, paradoxně, naše štítivost. Jak se sluší na civilizovanou rasu, Západ se dosud vyhnul pronásledování krutých teroristů a zvolil si voňavou verzi, při níž umírají nevinní lidé na bombardování a na hladomor. Politikové nám zamlčují skoro všechno - přitom se zdá, že nerozumějí ničemu.
Cíle konfliktu zůstávají grandiózní, ale výsledky jsou: vybombardovaná skladiště a popálené děti. Zatím to tedy nevypadá jako civilizace na pochodu. Vypadá to jako barbarství s vypůjčenou svatozáří, argumentovala včera komentátorka týdeníku Observer.
|
28. 10. 2001
Americká letadla v neděli zaútočila na obytnou čtvrť v afghánském hlavním městě Kábulu a usmrtila nejméně 13 civilistů. Při tom v podstatě zcela zlikvidovala jednu rodinu, uvádějí místní zprávy.
Při útocích, k nimž došlo v neděli ráno, zahynulo sedm dětí a jejich otec. Těchto osm obětí společně snídalo, když zasáhla bomba jejich dům, který byl nedaleko místa protiletecké baterie Talibánu.
|
28. 10. 2001
Nejméně 16 osob bylo v neděli ráno usmrceno v Pákistánu, když pronikli neznámí střelci do křesťanského kostela a začali střílet na věřící. Další desítky osob byly zraněny. K útoku došlo v městě Behawalpur v provincii Pandžáb v Pákistánu. Na motocyklech přijeli čtyři maskovaní teroristé a začali střílet na kongregaci, která čítala asi 100 osob. Věříci se snažili utéci a skrývali se pod lavicemi. Byl prý usmrcen i Otec Emanuel, který bohoslužbu v tomto protestantském kostele celebroval, i muslimský policista, který kostel hlídal. Křesťané v Pákistánu se obávali možné odplaty od islámských extremistů za americké letecké údery na sousední Afghánistán. Křesťané tvoří jen asi 1 procento ze 120 milionů obyvatel Pákistánu, kteří jsou převážně muslimského vyznání. |
27. 10. 2001
Civilisté, zranění při americkém bombardování v Afghánistánu, hledají lékařskou péči v Pákistánu, protože zdravotnictví v jižním Afghánistánu se rozložilo, svědčí uprchlíci. Rodiče, jejichž děti přišly o končetiny nebo byly jinak vážně zraněny, jsou v nemocnicích odmítáni a je jim sdělováno, aby si najali převaděče a nechali se převést do pákistánského města Quetta, které je vzdáleno od Kandaháru asi šest hodin jízdy automobilem. Uprchlíci interviewovaní v pátek v civilní nemocnici v městě Quetta konstatovali, že oni jsou ti, kteří měli štěstí. Ti, kteří byli příliš vážně zraněni anebo jsou příliš chudí na to, aby se mohli vydat na cestu do Pákistánu, byli zanecháni ve svých domovech v Kandaháru na pospas smrti. Psal o tom v sobotu zpravodaj listu Guardian z pákistánského města Quetta.
|
27. 10. 2001
Podle zpráv internetových stránek společnosti BBC (viz zde, včetně fotografie) ze soboty odpoledne vykonala americká letadla dosud nejintenzivnější nálety na afghánské hlavní město Kábul od té doby, co bylo téměř před třemi týdny bombardování zahájeno. Podle obyvatelů Kábulu trvalo bombardování 11 hodin. Spojené státy přiznaly, že v pátek podruhé omylem vybombardovaly budovy Červeného kříže v Kábulu (poprvé 7. 10.). Činitelé Červeného kříže odsoudili tuto bombardovací chybu a konstatovali, že v sobotu nebude možné distribuovat potraviny hladovým občanům Kábulu. Budovy Červeného kříže byly na střeše jasně označeny třímetrovým červeným křížem. K jejich vybombardování došlo podle Pentagonu v důsledku "omylu personálu". Podle agentury Xinhua News shodily dvě stíhačky US Navy na skladiště ČK dvě 900 kg (2000 pd) bomby, které explodovaly a jednu 220 kg (500 pd), která dopadla do blízké obytné čtvrti a nevybuchla.
|
27. 10. 2001
"Během té krátké doby, co byla stihačka na obloze, lidi zanechali všeho a utíkali se schovat. Dvě osoby, které vedly kola, naskočily na ně a zuřivě šlapaly pryč.
"Vidíte - tak tohle je náš život," řekl Saleem. "Všichni pořád utíkají a schovávají se. Všichni se pořád bojí."
Bědoval nad těžkou minulostí svého národa - nejprve sovětská invaze, pak ostré boje mezi islámskými frakcemi, které se pak daly dohromady pod praporem Severní aliance, a pak boje mezi Talibánem a Severní aliancí.
A dneska: "Ze vzdálenosti tisíců a tisíců mil nám shazuje na hlavu bomby další supervelmoc."
Dnes už nemá žádnou naději. "Během občanské války jsme si mysleli, že OSN a islámské země budou pomáhat při vyjednávání míru, ale kdo teď může být prostředníkem? Není nikdo. Všichni jsou proti nám. Máme největší smůlu na světě." -
Tato reportáž z Kábulu od Kathy Gannonové z tiskové kanceláře Associated Press, vyšla v sobotu v deníku Guardian.
|
28. 10. 2001
Podle nejnovějších informací z amerických bezpečnostních služeb a s ministerstva spravedlnosti organizují útoky antraxem v USA domácí neonacističtí extremisté, zejména ze západního pobřeží USA.
|
28. 10. 2001
Jak v neděli napsal týdeník Observer, britský premiér Tony Blair se v sobotu rozhodl zasáhnout proti rostoucímu znepokojení ohledně účelu a směru války v Afghánistánu tím, že bezprecedentně apeloval na britskou veřejnost, aby nezačala projevovat "slábnoucí morální postoj". Bylo to dosud nejjasnějším důkazem, že britská vláda začíná být nervózní ohledně boje o smýšlení britských občanů ve "válce proti terorismu".
|
16. 10. 2001
To bylo právě v té době, když zvířátka už moc neposlouchala neustále houkání moudré Sovy: "Nemyslete jenom na sebe, pomáhejte druhým a chovejte se hezky k lesu, však on vám to vrátí. Všichni v něm můžeme být šťastní, když nikdo nebude chtít mít víc než má ten druhý." No, a právě někdy tehdy se u lesa objevila velká skládka a vítr odtamtud po celý den přinášel spoustu krásných pachů a vůní, které byly pro zvířátka moc lákavé. Zvířátka se ani nesnažila tomu odolat a hned se tam běžela podívat.
|
28. 10. 2001
Někteří členové Policie ČR v Praze nebyli při včerejší demonstraci označeni indentifikačním číslem (viz fotografie). Tomáš Pecina proto na ně za toto protiprávní jednání podal stížnost.
|
29. 10. 2001
Nejmladší ministr vlády ČSSD má pověst playboye a bojovníka proti comicsu. Oprávněně? V druhém případě asi ano, ačkoliv jeho vítězné soudní tažení proti comicsu Zelený Raoul je vítězstvím Pyrrhovým. Alespoň jako takové ho ocenili členové ministrovy obvodní organizace ČSSD v primárních volbách, které se konaly v minulých dnech. Karel Březina prohrál svou nominaci na volitelné místo parlamentní kandidátky - jako jediný ministr vlády sociální demokracie, který usiloval o parlamentní mandát. Podíváme-li se blíže na ministra - playboye, neuvidíme mnoho odborné práce při budování občanské společnosti, zato potkáme několik krásných dívek, které ministrovi "zkřížily cestu". - Soubor fotografií z noci, kterou proflámoval Karel Březina s Markétou Jedličkovou dne 18.2. 2001, v době, kdy s Markétou "už pět let nechodil", je zde.
|
29. 10. 2001
Petr Štěpánek reagoval na článek, který vyšel minulý týden v časopise Redhot. Jeho připomínky uvádíme v textu původního článku Jiřího Fencla kurzívou, uvozené iniciálami PŠ.
|
29. 10. 2001
Naši fotoreportéři vzdorovali nepřízni víkendového počasí a pořídili fotografie na obou pražských shromážděních radikálů, uskutečňovaných tradičně k výročí 28. října. Zde je fotogalerie Tomáše Peciny ze shromáždění Národně sociálního bloku na Letné, tady jsou fotografie Štěpána Kotrby ze shromáždění anarchistů na náměstí Míru. |
29. 10. 2001
Autor se v pátek setkal v jednom pražském klubu v diskusi o potratech s poslancem Jiřím Karasem, hádavě, agresivně a zjednodušeně vystupujícím proti potratům. Byl to pro něho šokující zážitek. Možná nikoliv příliš překvapivě. Jak Jiří Karas uvedl, je členem Poslanecké sněmovny už opravdu dlouho.
|
29. 10. 2001
Estetická perla naší galerie podivných postav, Jiří Kopečný, nám ohlásil své povýšení z hodnosti nadporučíka na kapitána. Opožděně blahopřejeme! |
29. 10. 2001
Můj názor jako křesťana zní: Konflikt náboženský to není. Není to konflikt křesťanů proti muslimům už jen proto, že nejen v USA ale i v Evropě žije mnoho muslimů, na které je sice nyní občas veden útok, ale jedná se o útok jedinců či jedinců organizovaných do malých skupin. A na dotaz, zda konflikt je konfliktem islámu proti křesťanství, lze opět odpovědět: Není.
|
29. 10. 2001
V úterý od 10.00 se uskuteční online rozhovor s Janem Kellerem. Otázky mu můžete samozřejmě klást už nyní. |
29. 10. 2001
Má tuto internetovou adresu: http://listy.ihned.cz. |