Ranní volání k modlitbám jemně naříkalo z reproduktorů na střeše mešit v tomto unaveném městě po noci nesmírně intenzivního bombardování.

"Bůh je veliký," zpíval islámský duchovní. Začátek islámského svátku přivítaly verše z koránu. Duchovní mluvil s hněvem.

"Ubohé děti Afghánistánu spí a z nebes padají na jejich hlavy tuny dynamitu," řekl. "Zradily nás všechny islámské země světa. Kde jsou?"

Během nočních náletů byly usmrceny tři děti. Dvě byly z téže rodiny, spaly, když bombardování začalo, řekl dr. Zaher v nemocnici Wazir Akhbar Khan, kam byly přivezeny jejich mrtvoly.

Třetí dítě zemřelo ve čtvrti Jakakut na východní hranici města, kde začátkem bombardovací kampaně usmrtila americká bomba čtyři stráže, které hlídaly úřad OSN pro odstraňování min.

Městem k poledni otřásly tři další obrovské detonace a objevilo se v oblasti kolem letiště a ve čtvrti Khair Khana na severu množství kouře.

Během denních leteckých úderů byly v pátek podruhé zasaženy budovy Červeného kříže, uvedla bezpečnostní stráž jménem Abdul Shakour. Byla poškozena skladiště s humanitárními zásobami a shořely zásoby rýže, fazolí pokrývek a oleje. Zaměstnanci Mezinárodního červeného kříže bezmocně přihlíželi, jak budovou hučí ostře oranžové plameny.

"Je to podruhé, co byla naše skladiště zasažena," řekl pracovník Červeného kříže Abdul Rashid. "Samozřejmě, že je mi z toho smutno."

V pátečním kázání v mešitě v kábulské čtvrti Shar-e-Nau ostře útočil islámský duchovní proti americké koalici. "Nevěřící bombardují náš národ dokonce i v pátek. Jsou na naše lidi velmi nelaskaví," řekl kněz, jehož jméno nebylo uvedeno.

Z reproduktorů před mešitou byla slyšet jeho slova: "Muslimští lidé by měli odporovat a být trpěliví, jako náš prorok v minulých islámských válkách. Zvítězíme."

Hluk bombardovacích letadel, ohlušující exploze a rány protiletecké obrany bylo slyšet nepřetržitě po celou noc v jednom z nejintenzivnějších útoků proti afghánskému hlavnímu městu.

Nejprve se na obloze objevila jedna stihačka. O několi minut později otřásly exploze okenními tabulkami i zemí. Zpočátku vracel Talibán protileteckou střelbu jen sporadicky, ale jak noc pokračovala, protiletecká střelba se zintenzivňovala. Amerických bombardovacích náletů byla spousta.

Při východu slunce přivítali Jan Mohammed a Mohammed Saleem, kteří seděli před zchátralou dřevěnou dílnou na opravu jízdních kolem, nový den a hovořili o bombardování z předchozí noci.

Jejich domovy jsou jen asi tři čtvrtě kilometru od letiště, kde v noci došlo k několika mohutným explozím. "Nespali jsme vůbec celou noc. Děti pořád brečely a brečely," konstatoval Mohammed (50) "Snažil jsem se jim říkat: "Nebrečte, brzo to skončí."

Jeho dům je tradiční chatrč, uplácaná z bláta a usušená na slunci, bez sklepa. Nebylo kam se jít schovat. "Celou noc se dům třese. Už máme života v této zemi skutečně dost. Myslel jsem, že se to snad v Afghánistánu zlepší, ale je to každým dnem horší," uvedl.

Vedle něho popíjem osmatřicetiletý Saleem sladký černý čaj z otlučeného hrnku a taky bědoval nad osudem svého národa."Včera nemohl spát vůbec nikdo. Dneska je pátek: měli bychom být doma s rodinami. To je naše tradice. Ale namísto toho jsem tady, musím vydělat alespoň 50 000 Afghánců (asi 35 Kč). Musím tady být."

Jak hovořili, na obloze se objevila stihačka. Nesměřovala na hlavní město, zamířila na sever.

Ale během té krátké doby, co byla stihačka na obloze, lidi zanechali všeho a utíkali se schovat. Dvě osoby, které vedly kola, naskočily na ně a zuřivě šlapaly pryč.

"Vidíte - tak tohle je náš život," řekl Saleem. "Všichni pořád utíkají a schovávají se. Všichni se pořád bojí."

Bědoval nad těžkou minulostí svého národa - nejprve sovětská invaze, pak ostré boje mezi islámskými frakcemi, které se pak daly dohromady pod praporem Severní aliance, a pak boje mezi Talibánem a Severní aliancí.

A dneska: "Ze vzdálenosti tisíců a tisíců mil nám shazuje na hlavu bomby další supervelmoc."

Před teroristickými útoky z 11. září a americkým bombardováním doufal Saleem, že vnější svět Afghánistánu pomůže, aby došlo k zprostředkování mírové dohody mezi Talibánem a Severní aliancí.

Dnes už nemá žádnou naději. "Během občanské války jsme si mysleli, že OSN a islámské země budou pomáhat při vyjednávání míru, ale kdo teď může být prostředníkem? Není nikdo. Všichni jsou proti nám. Máme největší smůlu na světě.