24. 10. 2001
Organizace spojených národů potvrdila v úterý odpoledne, že americké letecké údery zničily vojenskou nemocnici v městě Herat na západě Afghánistánu, ale konstatovala, že neví, kolik lidí bylo přitom usmrceno. Talibán informoval o zničení této nemocnice v pondělí a uvedl, že tyto americké a britské letecké údery usmrtily v nemocnici více než 100 pacientů a zdravotníků. Británie popřela, že její letadla se podílela na náletu proti městu Herat, a Pentagon konstatoval, že nemá konkrétní informace o incidentu. Mluvčí OSN Stephanie Bunkerová citovala nezávislé zdroje v Afghánistánu a sdělila novinářům v Pákistánu, že vojenská nemocnice ve vojenském prostoru v Heratu byla zasažena bombou. Uvedla, že nebylo jasné, zda byla tou dobou nemocnice v provozu... Podle čínské tiskové agentury Xinhua News vybombardovaly americké stíhačky další nemocnici v úterý. Jedná se o civilní nemocnici jménem Gora Tangi a blízké mešity v městečku Zazi, na hranici pákistánského Balúčistánu. Cíl zasáhly tři řízené střely a nemocnici totálně zničily, uvádí Xinhua news. Při útoku byli zabiti dva pákistánští vojáci. |
Ohyzdnější budovu si rádio Svobodná Evropa vybrat nemohlo. Architektonický hnus, a to považuji za velmi slabé slovo, se drze zvedá vůči kolemjdoucím v horní části Václavského náměstí, v tupé hranatosti nesmyslně předimenzované hmoty, vůči Národnímu muzeu. Musí, protože bývalá budova Federálního shromáždění, demonstrovala alespoň skeletem svoji důležitost.
Podobně působí "PAKUL", Palác kultury, v němž se nikdy neuskutečnilo nic, co by vyvážilo důvod jeho vzniku a na jehož místě mohly být parkové terasy s úžasnou vyhlídkou na Prahu.
Totéž si myslím o stavbě u Národního muzea. Kdybych ji přirovnal k živoucím bytostem, stala by se arogantním buranem, který by byl vyhozen z každé společnosti jenom trochu kultivovaných lidí.
Zřízení parku v těchto místech považuji stále za nejlepší řešení. Nikoliv ale ministerstvo obrany a vnitra, které pod záminkou teroristické hrozby předvádí občanům v kulisách uzavřeného vjezdu na Vinohradskou třídu trapnou komedii, jejímiž aktéry jsou už sotva pohyblivá Otéčka a laxně bloumající a vzájemně se vykecávající vojáci a policie.
Silná "koloťukova" slova, okázalá gesta, demonstrace hlouposti, hra na bezprostřední ohrožení terorismem, úsilí vyniknout ve snaze, kterou od nás nikdo nepožadoval.
Zatím 60 milionů vyhozených z okna, které mohlo dostat třeba české školství pro "boj" s budoucími "deprivanty" anebo zdravotnictví pro boj s ještě zákeřnějšími nemocemi. Kladu si otázku o efektivnosti celé té okázalosti a napadá mě, že z okna svého pomalu projíždějícího automobilu bych "mašinkvérem" pohodlně "sundal" všechno živé, co se kolem té ošklivé budovy pohybuje.
Kdybych chtěl, kdybych byl terorista anebo cvok. Stejně dobře to lze udělat ze vzduchu, stejně dobře to lze udělat na kterémkoliv místě kdykoliv a kýmkoliv, kdo opustí lidskou odpovědnost a hájemství rozumu.
Co vlastně za mé peníze brání ti divně oblečení lidé, u divně vyhlížející stavby? Tuny hloupě a zbytečně prostavěného betonu a nebo jen slůvka, zevnitř presentovaná do éteru? Skutečná svoboda slova ale nepotřebuje symbolů pane presidente, svobodné slovo může zaznít odkudkoliv a podstatně levněji.
24. 10. 2001
Americký vojenský vrtulník se stal v Pákistánu o víkendu terčem nepřátelské střelby, když si doplňoval pohonné hmoty na jednom pákistánském letišti během operace, jejímž cílem bylo zachránit druhou helikoptéru, která havarovala během noční razie speciálních amerických jednotek do Afghánistánu, konstatoval v úterý Pentagon. Shrnujeme zprávu tiskové kanceláře AFP.
|
24. 10. 2001
|
23. 10. 2001
Důrazný rozhovor rozhlasu BBC s britským ministrem obrany o likvidaci táborů organizace al Qaeda, o vybombardování vojenské nemocnice a o tom, zda je vedení války morální otázkou.
|
24. 10. 2001
Autoritářské společnosti se nevyhnutelně nakonec rozkládají, protože umlčují kritiky, kteří je mohli zachránit před omyly vyvolané slepou arogancí. Vyjadřování odlišných názorů není luxusem, k němuž se mají lidé uchylovat jen v pokojných dobách, ale je to povinností svobodných lidí, a to zejména v době, kdy je vyjadřování odlišných názorů nepopulární, napsal včera Los Angeles Times.
|
24. 10. 2001
Než si bude labouristický poslanec Paul Marsden dál stěžovat, napsal včera v deníku Daily Telegraph jeden jeho komentátor, jak tvrdě s ním naložila funkcionářka pro stranickou disciplínu labouristického poslaneckého klubu Hilary Armstrongová, chtěl bych mu silně doporučit, aby si přečetl životopis Winstona Churchilla od Roye Jenkinse.
Tam se doví, že jediným dosud žijícím svědkem parlamentní debaty o Norsku, která se v Dolní sněmovně konala v květnu 1940, je nyní už jen bývalý náměstek ministra války Jack Profumo. Tehdy totiž, jako nejmladší konzervativní poslanec (Profumo byl tou dobou v Dolní sněmovně teprve měsíc) hlasoval proti Chamberlainově vládě - a následujícího dne si ho pozval na kobereček obávaný kapitán David Margesson.
Podle lorda Jenkinse se tam Profumovi dostalo "nadávek se spoustou sprostých slov". Příval nadávek končil takto: "A to ti říkám, ty jedno naprosto odporné, malé hovno. Každé ráno, co se po zbytek života probudíš, ti bude stydno za to, cos udělal včera večer."
|
24. 10. 2001
Na osudem obyčejných lidí v Afghánistánu se včera v deníku Guardian zamýšlel pracovník humanitární organizace Christian Aid Dominic Nutt. Mnoho Afghánců podle něho vidí americkou intervenci jako šanci na budoucí stabilitu země. Shrnujeme.
|
24. 10. 2001
Na tuto otázku: Vážený pane Kytko, Vážím si vaší práce, té kterou znám. Otázka: S reformami v České televizi to bude asi problém. Vy jste byl neúspěšný. U koho jste nejvíce narazil a u koho narazí ti další? Prosím buďte konkrétní. odpověděl Ivan Kytka v našem onlinovém rozhovoru takto: Vážený pane, děkuji Vám za Vaše uznání a položenou otázku. Nezdůvodňuji svůj neúspěch tím, že jsem narazil "u někoho" a s odstupem se mi zdá nespravedlivé z mého vlastního neúspěchu z roku 1998 vinit někoho konkrétního a nějak ten neúspěch personifikovat. Podělím se však s Vámi o jeden konkrétní detail, o kterém jsem zatím s nikým nehovořil. Když jsem v únoru 1998 dostal od Jakuba Puchalského telefonickou nabídku převzít vedení redakce zpravodajství, měl jsem velmi smíšený pocit. Jedna z mých výhrad spočívala v tom, že taková pozice má být obsazena na základě konkursního řízení. Dohodli jsme se, že mu zpracuji projekt své reformy, který by mohl být součástí eventuálního konkursního řízení, stál jsem o to, aby můj mandát vzešel z volné soutěže, vskutku jsem nestál o to, aby má pozice byla spojována například s tím, že jsme se s panem Puchalským potkali zhruba dvakrát během jeho, tuším dvouletého působení v Londýně, kde pracoval v české sekci BBC. Pan Puchalský mou nabídku přijal. Když dostal můj podrobný projekt, odpověděl, že s ním souhlasí. Konkurs na místo šéfredaktora ovšem nevypsal. Žádal jsem ho tedy, ať můj projekt předloží tehdejší Radě České televize a chtěl jsem její výslovný souhlas se zamýšlenými plány, abych se v případných sporech mohl opřít o její mandát. Pan Puchalský mi takový postup přislíbil. Z následné sledu událostí jsem však nabyl dojmu, že Rada ČT můj projekt neviděla a nikdy s ním výslovně nesouhlasila. Ocitl jsem se tedy v situaci, kdy jsem cítíl vázaný kontraktem, pro který ve skutečnosti neexistovala objednávka, v užším slova smyslu ze strany vedení ČT a v širším smyslu společenská objednávka.Po reformě zpravodajství ČT nebyla poptávka, pokud ano, tak určitě ne v tom znění, jak jsem ji zformuloval. Když rada ČT a pan Puchalský po pár týdnech zjistili, co je jejím obsahem a jak ji zpravodajský tým ČT přijal, vyzvali mě k rezignaci, kterou jsem bez váhání podal. Měl-li bych se tedy vrátit k Vaší otázce, narazil jsem na neexistující poptávku ze strany vedení ČT po reformě zpravodajství ČT a neexistující profesní a společenský konsens k tomu, že je potřeba. Snad, prosím, uznáte, že konkrétní osoby a konkrétní jména jsou spíše bezpředmětná. Ivan Kytka se omlouvá, ale vinou časové zaneprázděnosti se nemohl zúčastnit online rozhovoru v plánovaném termínu. Redakce Britských listů mu proto umožnila zodpovědět dotazy postupně, v režimu off-line. To postupně činí a některé jeho odpovědi už byly zveřejněny. |
24. 10. 2001
Odpovědi zaměstnance firmy ATS na otázky Jana Čulíka, který poukázal na to, že zjišťování mínění veřejnosti o politických otázkách telefonním hlasováním je nepřípustné a seriózní televizní stanice ho neprovádějí, protože není založeno na spolehlivém sociologickém vzorku obyvatelstva, a tedy jeho závěry manipulují veřejnost. Jan Čulík dále argumentoval, že situaci ještě zhoršuje, že systém, na který se část diváků při hlasování nedovolá, je tedy "dvojnásobně nespolehlivý", a citoval reakci diváka ze Slovenska, kde stoupenci určitých politiků takovéto telefonní hlasování voláním do televize přímo manipulovali. Pracovník firmy ATS, která dodává hlasovací telefonní systém ČT, argumentuje, že výsledky hlasování o Afghánistánu pro pořadu "Bez imunity" se shodovaly s výsledky, jaké publikovala agentura STEM.
|
24. 10. 2001
Ochranka firmy Gigasport v pasáži Myslbek v Praze odmítla zákazníka vpustit do obchodu, protože měl tašku s nákupem odjinud a přes rameno ledvinku s doklady. Obdobnou nehoráznost projevila i ochranka obchodu Hypernova v Průhonicích. Je to "nová česká cesta" v pojímání služeb zákazníkům, ptá se autor
|
23. 10. 2001
Tento týden je na návštěvě Paříže jordánský následník trůnu, princ Abdullah s vojenskými experty. Jednání probíhá za přísného utajení. Podle dobře informovaných zdrojů se jedná o dodávku stíhaček Mirage. |
22. 10. 2001
V souvislosti s Pecinovým "schvalováním trestného činu" napsal čtenář Julian Lukáš: Skoda, ze takych novinarov (a take noviny) nemame aj my na Slovensku. Vela nasich ludi cita Britske listy, aj ked v nich o Slovensku prakticky nic nie je, uz len kvoli Vasmu stylu. A aj kvoli nepoplatnym informaciam z Ciech a necenzurovanym myslienkam ohladne svetovych udalosti. Drzim Vam z celej sily palce vo Vasom boji aj vo Vasej novinarskej praci. Poznámka JČ: Mají-li lidé na Slovensku o BL zájem, je jen na nich, aby přispívali i články se slovenskou tematikou. Rádi je budeme publikovat. |