|
18. 5. 2003
Znovu je v hlavních zprávách televizeTentokráte ta, o které se už bouřlivák Jan Kraus v zimě roku 2000 vyjádřil, že chce její licenci jako důkaz vítězství demokracie v této zemi a zaplněný "demonstrační prostor" pod pódiem u budovy zpravodajství ČT na Kavčích horách mu za to nadšeně tleskal... Prozradil tento herec nechtěně strategii ministra kultury už tehdy, nebo ta vznikala nezávisle na televizní rebelii? Opět dnes na jedné straně stojí zastánci "čisté svobody bez odpovědnosti", nepřipouštějící si jakékoliv zásahy do subjektivnosti "novinářských svobod" a stojící pouze každoročně s rukou nataženou "ve jménu demokracie" před vraty Sněmovny. Na druhé straně stojí nyní vyhozený ředitel - senátor Železný spolu se "svými Nováky" a "svými Znojemáky" (neplést si prosím okurky s lidmi), vyznávající dravčí logiku trhu bez veřejnoprávních přívlastků. Mezi tím defiluje stále rotující orloj plný svatých věrozvěstů čistých úmyslů i činů, nejlépe ale placených. Dnes už i vládních.
Post scriptum: V Českém rozhlase jsem přesvědčil před čtyřmi roky při návrhu internetového portálu k nezakomponování reklamy do jeho grafického řešení. Po počátečním zděšení marketingového oddělení nastala posléze doba obsahového rozkvětu internetu, který se od té doby neorientuje podle kritérií reklamní agentury, ale podle svého dramaturgického zadání - a vznikl na rozdíl od České televize obsahově bohatý web. Celý proces tvorby samostatného internetového média v ČRo je permanentně sledován Radou Českého rozhlasu a nebylo proti němu výtek. Web ČRo dnes dodržuje pravidla pro reklamu platná v akademické síti CESNET. Obsah má přednost. Česká televize mezitím používá internet pouze jako reklamu - selfpromo pro své pořady. O samostatné existenci svých internetových stránek, o autentickém internetovém obsahu pro jednotlivé segmenty svých diváků nemůže být v ČT ani řeč. Který přístup je podle vás perspektivnější a je více onou chimérou "veřejné služby" v nastupujícím digitálním světě? Porovnejme si názor poslankyně Němcové s tím, co bylo řečeno v analýze krumlovského "mediálního víkendu", na kterém se sešli odborníci z médií veřejné služby i médií komerčních a kde se celý víkend probíraly otázky související s problematikou veřejné služby. Ministr kultury Pavel "Šála" Dostál tehdy kupodivu chyběl... Srovnání názorů na podíl a roli reklamy v médiích veřejné služby ZDE |
Uvědomme si už konečně fakt, že veřejná služba ze své definice vylučuje zisk - a tedy i principy kapitalistické ekonomiky. Nebojme se pojmu solidarita. A nebojme se říci, že král má být nahý - ne protože je král,. ale protože nahota je normální, přirozenou součástí člověčenství. Jsem rád, že názory, vyslovené na mediálním semináři v Českém Krumlově v listopadu 2002 pochopila i místopředsedkyně Sněmovny
Miroslava Němcová (ODS) v Nedělním rozhovoru serveru Česká média k návrhu ministra kultury Pavla Dostála na zvýšení reklamy ve vysílání České televize
. Jen je mi líto (jako levičákovi, o kterém to každý ví a který se za to nestydí), že ta místopředsedkyně je z ODS a nikoliv z ČSSD. Možná že názorová shoda či rozdíly nejsou ani tak dány politickou orientací jako nezatížeností lobbismem a nesvázaností s "revolučními" kohortami televizních zaměstnanců. 
Neumění prodávat reklamu není ten důvad, proč mnozí - včetně mě nebo poslankyně Němcové - navrhují omezit a postupně vyloučit Českou televizi z kolotoče vtíravé a všudypřítomné propagace vložek a pracích prášků. To, co mne osobně k tomu nutí, jsou kritéria, která sledují zadavatelé reklamy a následně pak management televize. Médium veřejné služby pak musí závodit v "krysích dostizích" s komerčními stanicemi, které ze zákona nemusí plnit veřejnou službu tak, jako ČT či ČRo. To je to "prohrávání na kapitalistickém hřišti", které není systémově překonatelné... Médium, ve kterém vítězí peoplemetry a "koláče" sledovanosti, neplní a nemůže kvalitně plnit to, co je mu dáno do vínku a co ze zákona plnit má. A to bez ohledu na kvalitu ředitele. Prostě proto, že přizpůsobuje svou dramaturgii i časový rozvrh "většinovému" divákovi, nevěnuje se "okrajovým" žánrům, nesnaží se vytvořit "jinou" televizi, opakuje více či méně inteligentně, více či méně úspěšně formát ostatních komerčních televizí. A pak stojí proti sobě tyto televize jako "konkurenti". Nejsou k rozeznání.
A budou a musejí se tak chovat, i když nastoupí digitalizace. Protože počet vysílacích kanálů nerozhodje, rozhoduje kvalita pořadů spojená s jemnou kultivací diváka. A ta se konfrontací Verdiho opery či dokumentárního filmu s pudově orientovaným Peříčkem a pohledem na reklamní ukazatele opravdu dělat nedá... Pro televizi veřejné služby není a neměla by být důležitá pouze sledovanost, ale hlavně spokojenost diváka. Což je kritérium, které se v ČT nesleduje...
|
