19. 3. 2003
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
Soudružka poslankyně Kateřina Konečná
19. 3. 2003

Nesoudružka poslankyně: Z třešně jablka nesklidíš, kocourku

MfD otiskla 11. července [minulého roku] rozhovor s jednadvacetiletou, nejmladší českou poslankyní, studentkou brněnské Masarykovy univerzity Kateřinou Konečnou, která byla do parlamentu zvolena za KSČM. Řeknete - je to už historie: No a o tu vlastně jde. O historii. S chutí a zájmem jsem se pustil do čtení celostránkového rozhovoru, veden upřímnou zvědavostí, co že děvče, usmívající se na mě ze spodní části strany, přivedlo do soudružských řad. Mé zvědavosti bylo učiněno za dost hned v odpovědi na první položenou otázku, která se týkala doby před rokem 1989.

Tento článek Pavla Bráborce Britské listy vydaly pod názvem Z třešně jablka nesklidíš před rokem, 17. 2. 2002. Nenapadlo nás nikoho, že budeme proroky. Když jsem fotografoval slečnu poslankyni v objetí poslance Kocourka z ODS po několikáté sklenici šampaňského - právě totiž spolu se skupinou poslanců vítězné strany Hradu oslavovala zvolení Václava Klause prezidentem, musel jsem se dotazem ujistit, že je to opravdu ona a ne její dvojnice. Byla to ona.

A pochopil jsem v tu chvíli, o čem že to mluvili ti starci v sociální demokracii i v různých seniorských spolcích, když přes sevřené rty drtili jakési hrozivě temné výkřiky na adresu "komoušů". Pochopil jsem příčiny té nenávisti i logiku Bohumínského usnesení, pochopil jsem i nesmiřitelnost, přežívající i na prahu smrti... Protože ti všichni zoufale nechtěli skončit, narozdíl od mladičké soudružky poslankyně - v objetí páně Kocourkově...

Má zkušenost s KSČ / KSČS / KSČM byla přitom od mého dobrovolného a svobodného příchodu až do mého svobodného a dobrovolného odchodu z této strany jiná: figurovali v ní jak darebáci, parazitující na systému (a následně na všech dalších, které se od té "sametové" doby objevily), partajní šíbři (ti se naleznou v každé straně s vládní ambicí či spoluodpovědností), tak i ideologičtí slepci (výskyt je dán strukturovu inteligence populace, v politických stranách i médiích jsou vděčnými koryfeji názorových proudů), patolízalové z aparátu (který obecní úřad jich není plný, natož sekretariát politické strany - jakékoliv), tak i šiřitelé evangelia (ty najdete v ČSSD, v US, ODS i u komunistů, pouze Kristův kříž nahradili hvězdou z věže hotelu Internacional, případně ptákem, dubiskem či kterýmkoliv jiným znamením, kterým se dají podarovat voliči. Když to jsou navíc patnáctiprocentní rovné daně, no neberte to...). Ve straně, která měla 1, 5 miliónu členů, to ani jinak být nemůže. Stane se užším vzorkem celé společnosti. Figurovali v ní čestní intelektuálové, kteří po roce 1989 odmítli pálit své rukopisy a přepisovat životopisy (a těch je na současném "druhém břehu" hodně málo, protože většina těch do roku 1989 poctivých se chopila "sametové" šance a zprostituovala. Čestní zůstali pouze ti, které nikdo nechtěl k ničemu použít...). A poznal jsem tam i lidi prosté, prostě poctivé a pracovité, pro které by pragamtismus dnešní maldé generace byl stejně nepřijatelný, jako incest či zoofilie. Potkal jsem i lidi hloupé, i lidi zbabělé. Nefigurovali v ní tehdy ale takoví blonďatě průzrační pragmatici, neboť všichni, kteří chtěli milióny hned a bez práce, odcházeli v privatizačních vlnách a své rudé knížky házeli do Vltavy u Mánesa v náhlém záchvatu odvahy po 20. listopadu 1989, kdy už opravdu nic nehrozilo nikomu.

Jak je vidět i z ilustračního snímku, je jiná doba a já začínám i rozumět onomu "pohledu zvenčí" , který nedokáže rozlišovat mezi individuální vinou a kolektivní odpovědností za ni... Protože jsou viny, které odpustit lze a je hloupst, která je neodpustitelná. Protože dnes už je ta jiná doba, jiní lidé a také - jiný prezident. Díky soudružce poslankyni.

Z článku Pavla Bráborce:

Studentku Konečnou ke KSČM přivedla její naivní bezstarostnost, neboť ona se nestará o minulost komunistické strany, ji zajímá komunistická strana současnosti, jejíž zájmy bude ráda a s plným nasazením hájit po dobu čtyř let v parlamentu. Podle jejího názoru je KSČM transformovaná levicová demokratická strana, která od své totalitní předchůdkyně KSČ převzala pouze to pozitivní.

V tomto místě rozhovoru se mi lehce zatajil dech. Nyní budou mé obzory jistě zásadním způsobem rozšířeny a já se dozvím něco, co jsem ani netušil a co by mě ani ve snu nenapadlo.

Minulá komunistická strana před námi dovedně skrývala i cosi pozitivního. Bohužel, zde mě studentka poslankyně těžce zklamala, neboť ono z minula převzaté a pozitivní nebylo blíže specifikováno.

Mé rozladění, ale nemělo dlouhého trvání a vzápětí je vystřídala opravdová úleva doprovázená neskrývanou radostí. Poslankyně konstatovala, že komunismu podle jejího názoru už nikdo nikde nedosáhne, a na poznámku, proč strana lpí na přívlastku komunistická odpověděla, že na názvu nezáleží a že je nesprávné lidi i strany posuzovat jen podle jména. Vrcholem pak byla její naprostá neschopnost vyjádřit se k vedoucí úloze dělnické třídy, prý se zeptá na ÚV a dodatečně zavolá.

Budiž jí omluvou, že zatím není řádnou členkou strany, ale pouhou sympatizantkou, protože do členství ji nikdo nenutil a ona dokázala této skutečnosti i chytře, skoro jako mazaná soudružka, využít při oslovování svých vrstevníků.

Musím se přiznat, že mě trochu zaskočila snížená kapacita paměti nesoudružky poslankyně, neboť ve své odpovědi na druhou položenou otázku zcela otevřeně přiznala, že na život před rokem 1989 nemá žádné vzpomínky. Slabší paměť ale vzápětí vyvážila bujnou fantazií a dala k lepšímu své přesvědčení, že dříve se žilo lépe a bezstarostněji. Zdůvodnění tohoto jejího názoru je jednoduché a celkem prosté. Otec poslankyně Konečné byl před rokem 1989 okresním tajemníkem strany, a tak lze v jejím případě snadno předpokládat bezproblémové, bezstarostné a od běžné všední reality částečně vzdálené dětství. Co ji však opravdu trápí, je omezená činnost Pionýra, a naopak velké naděje vkládá do moudrého učení Karla Marxe, který ve svém díle prozíravě varoval dokonce i před budoucími problémy globalizace.

Na osobně nepříjemnou otázku, jak je to s jejím údajně ne příliš dobrým prospěchem, odpověděla s otevřeností mladé komunistky. Kajícně se doznala k tomu, že její studijní výsledky opravdu nepatří k nejlepším na škole, a jasně vysvětlila i proč. Praotec komunismu Vladimír Iljič by z toho asi neměl velkou radost, ale on tenkrát jistě neměl na mysli nějaké intelektuální poznání, když nabádal soudruhy k učení. Studentka poslankyně stejně žádné hluboké vědomosti ve svém parlamentním snažení potřebovat nebude. Důležitá bude účast, kdy a jak hlasovat se včas dozví od zkušenějších stranických kolegů, peněz na časopisy bude mít z poslaneckého platu dostatek a vzhledem k jejímu mládí lze předpokládat, že sedinku má zdravou a výkonnou. Tak k čemu nějaké nezřízené biflování.

Nejeden komunistický ideolog by jistě dojetím zaslzel po přečtení tohoto rozhovoru se skoro soudružkou poslankyní a nová naděje by mu pyšně naplnila hruď. Nekonečné roky uvědomělé agitace nebyly zbytečné.

Ale, jak praví jedna stará moudrost: strom poznáš podle ovoce a z velké košaté třešně komunismu byla sklizena již nejedna nepoživatelná a životu nebezpečná úroda. Možná, že časem třešně lehce zesládly, jsou na první pohled šťavnatější a snad i méně červavé, ale jsou to stále třešně, neboť děj se co děj, z třešně jablka nesklidíš.

                 
Obsah vydání       19. 3. 2003
19. 3. 2003 Bush připraven na válku proti Iráku
19. 3. 2003 Včera dnes a zítra
19. 3. 2003 Tony Blair: Hrozbou je chaos
19. 3. 2003 Bill Clinton: Důvěřujte Tonymu Blairovi, měl pravdu
19. 3. 2003 Tony Blair získal Dolní sněmovnu pro válku proti Iráku
19. 3. 2003 USA: Americká invaze do Iráku je "nevyhnutelná"
19. 3. 2003 "Proti válce mír?" Miloš  Dokulil
18. 3. 2003 Dramatickým protiválečným projevem odstoupil předseda britské Dolní sněmovny Robin Cook
19. 3. 2003 Amatérova analýza: Týden Vladimír  Bernard
19. 3. 2003 Nespravedlivá kritika bývalého karvinského primátora Jaroslav  Hlaváček
18. 3. 2003 Kulturní muzeum: V mé duši věčný smutek dlí a věčné teskno... Hugo  Schreiber
19. 3. 2003 Nesoudružka poslankyně: Z třešně jablka nesklidíš, kocourku Štěpán  Kotrba
19. 3. 2003 Sci-fi: Jeden týden pokročilého uživatele operačního systému Linux   Jiří
19. 3. 2003 List z Kuby II.: do Mexika na palube "vrtuláka" Cuban Airlines Juraj  Uvíra
19. 3. 2003 Veĺká lotéria amerických korporácií Radovan  Geist
19. 3. 2003 Východná politika Slovenska Alexaner  Duleba
19. 3. 2003 Správa o Slovensku Damas  Gruska
14. 3. 2003 Mr. Scruff: Trouser Jazz Vladimír  Potančok
18. 3. 2003 Obdivuhodná odolnost Radek  Mokrý
5. 2. 2003 Pošta redakci
5. 3. 2003 Hospodaření OSBL za únor 2003 Jaroslav  Štemberk
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech