15. 2. 2002
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
17. 2. 2002

Z třešně jablka nesklidíš

MfD otiskla 11. července rozhovor s jednadvacetiletou, nejmladší českou poslankyní, studentkou brněnské Masarykovy univerzity Kateřinou Konečnou, která byla do parlamentu zvolena za KSČM. Řeknete - je to už historie: No a o tu vlastně jde. O historii. S chutí a zájmem jsem se pustil do čtení celostránkového rozhovoru, veden upřímnou zvědavostí, co že děvče, usmívající se na mě ze spodní části strany, přivedlo do soudružských řad. Mé zvědavosti bylo učiněno za dost hned v odpovědi na první položenou otázku, která se týkala doby před rokem 1989.

Studentku Konečnou ke KSČM přivedla její naivní bezstarostnost, neboť ona se nestará o minulost komunistické strany, ji zajímá komunistická strana současnosti, jejíž zájmy bude ráda a s plným nasazením hájit po dobu čtyř let v parlamentu. Podle jejího názoru je KSČM transformovaná levicová demokratická strana, která od své totalitní předchůdkyně KSČ převzala pouze to pozitivní.

V tomto místě rozhovoru se mi lehce zatajil dech. Nyní budou mé obzory jistě zásadním způsobem rozšířeny a já se dozvím něco, co jsem ani netušil a co by mě ani ve snu nenapadlo.

Minulá komunistická strana před námi dovedně skrývala i cosi pozitivního. Bohužel, zde mě studentka poslankyně těžce zklamala, neboť ono z minula převzaté a pozitivní nebylo blíže specifikováno.

Mé rozladění, ale nemělo dlouhého trvání a vzápětí je vystřídala opravdová úleva doprovázená neskrývanou radostí. Poslankyně konstatovala, že komunismu podle jejího názoru už nikdo nikde nedosáhne, a na poznámku, proč strana lpí na přívlastku komunistická odpověděla, že na názvu nezáleží a že je nesprávné lidi i strany posuzovat jen podle jména. Vrcholem pak byla její naprostá neschopnost vyjádřit se k vedoucí úloze dělnické třídy, prý se zeptá na ÚV a dodatečně zavolá.

Budiž jí omluvou, že zatím není řádnou členkou strany, ale pouhou sympatizantkou, protože do členství ji nikdo nenutil a ona dokázala této skutečnosti i chytře, skoro jako mazaná soudružka, využít při oslovování svých vrstevníků.

Musím se přiznat, že mě trochu zaskočila snížená kapacita paměti nesoudružky poslankyně, neboť ve své odpovědi na druhou položenou otázku zcela otevřeně přiznala, že na život před rokem 1989 nemá žádné vzpomínky. Slabší paměť ale vzápětí vyvážila bujnou fantazií a dala k lepšímu své přesvědčení, že dříve se žilo lépe a bezstarostněji. Zdůvodnění tohoto jejího názoru je jednoduché a celkem prosté. Otec poslankyně Konečné byl před rokem 1989 okresním tajemníkem strany, a tak lze v jejím případě snadno předpokládat bezproblémové, bezstarostné a od běžné všední reality částečně vzdálené dětství. Co ji však opravdu trápí, je omezená činnost Pionýra, a naopak velké naděje vkládá do moudrého učení Karla Marxe, který ve svém díle prozíravě varoval dokonce i před budoucími problémy globalizace.

Na osobně nepříjemnou otázku, jak je to s jejím údajně ne příliš dobrým prospěchem, odpověděla s otevřeností mladé komunistky. Kajícně se doznala k tomu, že její studijní výsledky opravdu nepatří k nejlepším na škole, a jasně vysvětlila i proč. Praotec komunismu Vladimír Iljič by z toho asi neměl velkou radost, ale on tenkrát jistě neměl na mysli nějaké intelektuální poznání, když nabádal soudruhy k učení. Studentka poslankyně stejně žádné hluboké vědomosti ve svém parlamentním snažení potřebovat nebude. Důležitá bude účast, kdy a jak hlasovat se včas dozví od zkušenějších stranických kolegů, peněz na časopisy bude mít z poslaneckého platu dostatek a vzhledem k jejímu mládí lze předpokládat, že sedinku má zdravou a výkonnou. Tak k čemu nějaké nezřízené biflování.

Nejeden komunistický ideolog by jistě dojetím zaslzel po přečtení tohoto rozhovoru se skoro soudružkou poslankyní a nová naděje by mu pyšně naplnila hruď. Nekonečné roky uvědomělé agitace nebyly zbytečné.

Ale, jak praví jedna stará moudrost: strom poznáš podle ovoce a z velké košaté třešně komunismu byla sklizena již nejedna nepoživatelná a životu nebezpečná úroda. Možná, že časem třešně lehce zesládly, jsou na první pohled šťavnatější a snad i méně červavé, ale jsou to stále třešně, neboť děj se co děj, z třešně jablka nesklidíš.

                 
Obsah vydání       15. 2. 2002
15. 2. 2002 Patologie podnikání: pozor na Stratosféru - bezostyšně lžou a neplní uzavřené dohody Jan  Čulík
15. 2. 2002 Občan má jistě právo dozvědět se pravdu, ale nesmí jí být moc! Petr  Pražák
15. 2. 2002 Sněmovna zamítla nový správní řád Tomáš  Pecina
15. 2. 2002 Soudní řád správního soudnictví přijat Tomáš  Pecina
14. 2. 2002 Mravoučný příběh o malé lži, z níž se stal velký problém Tomáš  Pecina
14. 2. 2002 CIA a Pentagon už připravují válku proti Iráku
15. 2. 2002 Tragický způsob výuky na elektrotechnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni
15. 2. 2002 Miloševič obvinil haagský tribunál ze zaujatosti
15. 2. 2002 Miloševiče jsme vytvořili my sami
14. 2. 2002 Jaké vyvodí Balvín z odvysílání pořadu "Chaos" důsledky? Radek  Batelka
15. 2. 2002 Ekonom "inside": Odejde Pícha, nebo Kasík?
14. 2. 2002 Islámský fundamentalismus není tradiční náboženství
15. 2. 2002 Jakub Patočka kdysi: sledujeme začátek frašky
15. 2. 2002 Tolik potřebné Rakousko Miroslav  Polreich
14. 2. 2002 Občanské sdružení Grébovka: Budou Havlíčkovy sady i nadále přístupné veřejnosti?
17. 2. 2002 Z třešně jablka nesklidíš Pavel  Bráborec
9. 2. 2002 Podáváme žalobu na Úřad pro ochranu osobních údajů za nezákonné utajování informací Tomáš  Pecina
21. 1. 2002 Příspěvky na investigativní práci Britských listů

Komunistická idea a její reflexe v politice i teorii RSS 2.0      Historie >
17. 2. 2002 Z třešně jablka nesklidíš Pavel  Bráborec
6. 11. 2001 Komunistické myšlenkové postupy v protihavlovském pamfletu Kateřiny Dostálové Zdeněk  Jemelík