Lord Acnor, poslanec britské Horní sněmovny:(...)Ukazuje to značně neingteligentní přístup pana ministra vůči velmi umírněným změnám, které navrhuje parlament. Nemyslím, že to ministru Blunkettovi řádně vysvětlili. Nevím, zda znáte onu rozsáhlou publikaci o administrativním zákonodárství od Sira Williama Wada. Na str. 730 svého díla píše: "Statutární omezení soudních nápravných prostředků musí být co nejužším způsobem, někdy dokonce i tak, aby byl omezen normální význam slov. Toto je správný přístup, protože jinak administrativní úřady a tribunály dostanou do ruky nekontrolovatelné pravomoci a dostanou tak možnost podle libosti znásilňovat právo." A pak cituje Atkina: "Finalita je dobrá věc, ale spravedlnost je lepší." A existuje ještě jeden soudní aforismus, na který si vzpomínám, že ho pronesl lord Atkin: "Spravedlnost a to, co se hodí vládě, je málokdy slučitelné.

Moderátor: Elisabeth France, komisařka pro informace, která dohlíží na to, jaký má mít veřejnost přístup k informacím, které jsou o nich shromažďovány, je také znepokojena ohledně tohoto zákona. Konkrétně ohledně opatření, která mají zvětšit policejní pravomoci a umožnit policii, aby četla soukromé e-maily, studovala telefonní účty a další informace.

Elisabeth France: Jsem znepokojena rizikem ohrožení vašeho soukromí i mého soukromí: jsou-li informace zadržovány déle, než je to nutné, vzniká-li riziko, že jsou tyto informace shromažďovány tak, že by se mohly dostat do nepřípadných rukou a také bychom si měli uvědomovat, že tyto informace mají být shromažďovány za účelem boje proti terorismu - ale, jak na to poukázali poslanci Horní sněmovny, tento zákon budou moci policie a daňové úřady atd. využívat k vyšetřování záležitostí, které nejsou tak vážné. Jde o to, zda jsou tato opatření přiměřená.

Moderátor: Ale jak můžete vědět, jak dlouho má být tento zákon v platnosti. Protože k teroristickým útokům může dojít dlouhé měsíce či roky poté, co byly naplánovány, a bezpečnostní organizace nevědí, dokud nezačnou analyzovat informace, jaké informace hledají.

Elizabeth France: To chápu, ale stará data nejsou pro toto úsilí příliš relevantní. Hovoříme o obrovských množstvích informacích o nás všech, které mají shromažďovat poskytovatelé služeb a ti budou mít povinnost skladovat tyto informace tak, aby se k nim nikdo nedostal, každý občan musí mít přístup k těmto informacím, pokud si bude přát vědět, jaké informace se o něm shromažďují. Budou shromažďovat tak obrovské množství dat, že najít potřebné informace - pokud nepůjde o předem vytipované osoby - bude nesmírně obtížné.

Moderátor: Dala jste najevo, že ministerstvo vnitra požadovalo tyto pravomoce už před 11. září.

Elizabeth France: Policie a ostatní bezpečnostní instituce už delší dobu naléhají, aby došlo k diskusi ve vládě a s osobami, jako jsem já, které dohlížejí na ochranu osobních dat v Evropské unii, zda by bylo možné skladovat všechny tyto informace a zda by policie měla k nim mít přístup. Toto jednání probíhá už celou řadu měsíců a let.

Moderátor: Na lince nyní máme ministra vnitra Davida Blunketta. Dobré odpoledne. V Horní sněmovně vám tento protiteroristický zákon chtějí schválit. Podporují vás ve věci boje proti terorismu. Poukazují na to, že problémem jste pro ně vy, protože jste do toho zákona včlenil celou řadu dalších omezení, která nemají nic společného s terorismem.

Blunkett: No, vyškrtli z tohoto zákona čtyři jeho části, ve čtvrtek byl tento návrh zákona při hlasování sedmkrát odmítnut. Jestli to znamená, že mě Horní sněmovna podporuje, rád bych věděl, jaké to asi bylo, když byla proti mě. Ve čtvrtek neudělala Horní sněmovna to, co považuji za její normální roli, totiž zkoumat nový návh zákona a doplnit ho dodatky. Horní sněmovna z mého návrhu zákona vyškrtla velké části. Některé tyto vyškrtnuté části se týkaly práva celníků předávat nutné informace policii, některé práva britské dopravní policie jednat v nouzových situacích mimo jejich nynější jurisdikci, vyškrtli to, co sám šéf Konzervativní strany 26. 9. řekl, že je nesmírně důležité, totiž potřebu porozumět vztahu mezi organizovaným mezinárodním zločinem a financování terorismu. Takže já všechny tyhle vyškrtnuté části do toho návrhu zákona zase vrátím. Ale dál poslouchám a nechávám se poučit. A jestliže by Elizabeth France, komisařka pro ochranu informací, se chtěla v pondělí dopoledne spojit s mým úřadem, rád si s ní pohovořím o všem, co ji znepokojuje. Je mi líto, že se se mnou dosud nespojila.

Moderátor: Zaprvé, váš vlastní ministr, který se snaží prosadit tento zákon Horní sněmovnou, lord Rooker, řekl dnes ráno v televizi, Ano, to jsou mezery v zákonech, které uzavíráme. A Elizabeth Francová říká, že bezpečnostní služby usilují o tyto mimořádné pravomoci už dávno, dlouho před 11. září!

Blunkett: Neřekla "Dávno". Řekla, že bezpečnostní služby chtějí mít přístup k informacím, které se už shromažďují, ale které nyní budou shromažďovány prostřednictvím předpisů, s nimiž komunikační průmysl souhlasil prostřednictvím krátkodobě platné klauzule, jejíž užitečnost bude znovu zkoumána za dva roky. Ona ví, že není prakticky možné, abychom mohli zveřejňovat či zpřístupnit ono obrovské množství informací, které jsou shromažďovány, ale když ty informace potřebujeme - ke sledování toho, co dělají teroristé - tak jako při odposlechu telefonu - budou to nyní moci dělat i s internetem. Ale dovolte mi zmínit se o Jeffovi. Odpovídáme na všechny otázky. Posloucháme všechny připomínky. Bereme v úvahu výbor pro lidská práva obou komor parlamentu. Nejsem ale ochoten kapitulovat tváří v tvář sabotáži, a k sabotáži došlo ve čtvrtek v Horní sněmovně.

Moderátor: Oni tvrdí, že to není sabotáž, tvrdí, že vám chtějí pomoci z vašich potíží. Například, lord Acnor poukazuje na to, že toto není inteligentní přístup. Že vám to nikdo pořádně nevysvětlil. Mohli by pro vás připravit jiné formulace, které by vytvořily efektivní protiteroristický zákon a nikoliv tento obrovský, soukromí občanů narušující, jak tomu říká lord Acnor, nekontrolovatelný zákon, který poskytuje bezpečnostním institucím nekontrolovatelnou moc.

Blunkett: No, jeho Lordstvo, ať si zkouší vytahovat se na nějakého dělnického chlapce ze sídliště -

Moderátor: No dovolte!

Blunkett: - jak dlouho chce, ale já nepřijímám jeho argument, zaprvé, že tomu nerozumím. Zcela dobře rozumím, že parlament má právo zkoumat předložené nové zákony. Zadruhé, chápu velmi dobře, a mnohokrát jsem to vysvětlil, jak má fungovat zvláštní odvolací komise pro přistěhovalce, což sama o sobě je odvolací soudní komise. A tu schválily obě komory parlamentu v roce 1997. Takže mně nevadí, když mě kritizují za podrobnosti tohoto zákona, ani když argumentují, že tohoto zákona vůbec není zapotřebí, o čemž píší dnes v neděli mnohé noviny. Vadí mně ale, jestliže lidé, kteří nerozumí systému, tvrdí, že to jsem já, kdo mu nerozumí.

Moderátor: Pane Blunkette, vy jste řekl mému kolegovi, novináři Nicku Clarkovi v pořadu World at One v pátek v poledne, že lidé nechápou, jak velké nebezpečí jim hrozí. To je asi za vaším dopisem šéfovi Konzervativní strany Iana Duncana Smithe, když jste mu napsal, že by si měl pořádně rozmyslet důsledky opozice vůči tomuto zákonu. Ale víte tedy konkrétně, že hrozí konkrétní nebezpečí?

Blunkett: Reagoval jsem na představu, že nyní, tři měsíce po útocích, už není žádná hrozba, že nepotřebujeme nový protiteroristický zákon. Realitou je, že o tři měsíce později není riziko o nic menší, než jaké bylo 12. nebo 13. září.

Moderátor: Máte nějaké konkrétní informace, které my nemáme?

Blunkett: Vím to, co víte i vy, že trvalo měsíce, léta, naplánovat útoky na americká velvyslanectví v Tanzánii a v Keni v roce 1998 a na Světové obchodní středisko a na Pentagon dne 11. září. Víme tedy, že i když jsme učinili proti al Qaedě a bin Ladenovi velký pokrok, jejich organizace dál existuje, je financována, a jestliže připravují teroristické útoky, například proti USA, a lidé jim pomáhají odsud, máme povinnost zasáhnout proti nim. To je jádro tohoto nového zákona.

Moderátor: Ale tohle je přece ona známá labouristická mantra: "Důvěřujte mi. Mám důvěrné informace, musíme zavést tato preventivní opatření." A ti, kdo s vámi nesouhlasí, jsou stoupenci terorismu?

Blunkett: No, myslím si, že se dokážu obhájit. Jestliže lidé říkají, že žádné riziko neexistuje, že nepotřebujeme tento nový zákon, míjí čas a nic se nestalo, tak se nic nestane. Chtěl jsem poukázat na to, že to nic neznamená. Nic z toho, co jsem řekl v pátek, neberu zpátky - jen chci, aby mě lidi citovali doslova. Po 11. září, kdy zavládla hysterie o riziku v Londýně, jsem naopak situaci uklidňovat, to si můžete zkontrolovat, říkal jsem, aby se chovali normálně. Ale to neznamená, že bychom měli na nebezpečí zapomenout.