13. 12. 2001
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
Mark Twain
9. 12. 2001

Válečná modlitba

Mark Twain

Byl to čas velkého a povznášejícího vzrušení. Zem povstala ve zbrani, válka začínala, v každé hrudi plápolal posvátný plamen vlastenectví; bubny zněly, kapely hrály, dětské pistolky práskaly, svazky vybuchovacích žabek se sykotem se rozletovaly; na všech stranách v pestré spleti střech a balkonů míhala se ve slunci divoká směsice praporů a vlajek; denně po široké třídě pochodovali mladí dobrovolníci, rozzáření a krásní ve svých nových uniformách, a když míjeli své hrdé otce a matky a sestry a přítelkyně, ti je pozdravovali hlasy zadrhnutými šťastným pohnutím; noc co noc masová shromáždění bez dechu naslouchala vlasteneckému krasořečnění, které rozechvívalo nejhlubší hlubiny jejich srdcí a které přerušovala v kratinkých intervalech bouřlivým potleskem, slzy jim stékaly po tvářích každou chvíli; v kostelích kazatelé hlásali oddanost vlajce a vlasti a vzývali boha bitev, žádajíce jeho pomoci pro naši dobrou věc v proudech vášnivé výmluvnosti, která pohnula každým posluchačem. Ano, byl to čas radosti a milosti, a půl tuctu nerozvážných duchů, kteří se odvážili s válkou nesouhlasit a uváděli v pochybnost její spravedlivost, se dostalo takového vážného napomenutí a rozhořčeného varování, že pro svou vlastní bezpečnost rychle zmizeli z dohledu a už víc neotravovali.

Nastalo nedělní ráno - příští den se jednotky vydají na frontu; kostel byl plný; byli tam dobrovolníci, mladé tváře prosvícené bojovnými sny - vidinami tvrdého postupu, shromažďování sil, signálu k útoku a na zteč, blýskajících se šavlí, útěku nepřítele, vřavy, krycího dýmu, nelítostného pronásledování, kapitulace! A pak doma z války, opálení hrdinové, vítaní, oslavovaní, ponoření do třpytivého moře slávy! S dobrovolníky seděli jejich nejbližší, hrdí, šťastní; jim záviděli jejich sousedé a přátelé, kteří neměli syny a bratry, které by mohli poslat do pole cti, aby tam zvítězili pro vlajku, anebo v případě neúspěchu zemřeli tou nejvznešenější smrtí ze všech vznešených smrtí. Bohoslužba pokračovala; četla se kapitola ze Starého Zákona; byla pronesena první modlitba; po ní následovalo zahřmění varhan, které otřáslo budovou, a najednou všichni povstali s planoucím zrakem a rozbušenými srdci a vyslovili ono strach nahánějící vzývání: Bože nejstrašlivější! Ty, který posvěcuješ! Zaduj na svůj roh a zablýskni svým mečem!

Pak přišla "dlouhá" modlitba. Nikdo si nebyl sto zapamatovat, jaká byla, kvůli vášnivým prosbám a pohnutlivé a krásné řeči. Těžištěm proseb bylo, aby navýsost milosrdný a dobrotivý Otec nás všech bděl nad hrdinnými mladými vojáky a pomáhal jim, aby je utěšoval a povzbuzoval v jejich vlasteneckém díle; aby jim žehnal a chránil je v den bitvy a v hodině nebezpečenství, aby je nesl ve své mocné ruce, posiloval je a naplnil je důvěrou, kterou nezdolá ani krvavý útok; aby jim pomohl rozdrtit nepřítele a dal jim i jejich vlajce a zemi nepomíjitelnou čest a slávu.

Tu vstoupil neznámý stařec a ubíral se pomalým, neslyšným krokem hlavní lodí, oči upřené na faráře, dlouhou postavu oblečenu v hábitu, který mu sahal až na paty, s nepokrytou hlavou, bílé vlasy splývající na ramena, vráščitý obličej nepřirozeně bledý smrtelnou bledostí. Svou tichou cestu konal sledován upřenými udivenými pohledy všech; bez zastavení vystoupil ke kazateli, postavil se tam a čekal. Nevědomý si jeho přítomnosti, pokračoval kazatel se zavřenýma očima ve své dojemné modlitbě a nakonec ji uzavřel slovy vyjadřujícími vroucí prosbu: "Požehnej našim zbraním, daruj nám vítězství, ó Pane náš Bože, Otče a Ochránce naší země a vlajky!"

Stařec se dotkl jeho paže, pokynul mu, aby ustoupil stranou - což překvapený duchovní učinil - a zaujal jeho místo. V několika okamžicích přehlédl fascinované shromáždění slavnostním pohledem, očima, v nichž hořelo tajemné světlo; pak pravil hlubokým hlasem: "Přicházím od trůnu Božího - a přináším poselství od všemohoucího Boha!" Ta slova shromáždění šokovala; jestli to cizinec zpozoroval, nevěnoval tomu pozornost. "Slyšel modlitbu svého služebníka, vašeho pastýře a chce ji vyslyšet, bude-li to vaše přání i po tom, co já, jeho posel, vám vysvětlím její dosah - to jest její celý dosah. Protože to je jako v případě mnoha lidských modliteb, že se žádá víc, než si je ten, kdo prosí, vědom - leda že se zastaví a zamyslí. Boží služebník a služebník váš přednesl svou modlitbu. Zastavil se a zamyslil? Je to jedna modlitba? Ne, jsou dvě - jedna vyslovená a jedna nevyslovená. Obě dosáhly sluchu Toho, kdo slyší všechny prosby, vyslovené i nevyslovené. Uvažte to a zapamatujte si to. Když budete žádat o požehnání pro sebe, dejte pozor, abyste, aniž byste to měli v úmyslu, zároveň nepřivolávali prokletí na svého bližního. Modlíte-li se o požehnání déšť pro své obilí, které jej potřebuje, tímto činem se možná modlíte o neštěstí pro obilí nějakého souseda, které třebas déšť nepotřebuje a může jím být poškozeno. Vy jste slyšeli modlitbu svého služebníka - tu její vyslovenou část. Jsem pověřen Bohem, abych oděl do slov tu druhou její část - tu část, kterou pastor - a také vy ve svých srdcích - jste se vroucně modlili v tichosti. A z nevědomosti a bezmyšlenkovitě ? Dej Bůh, aby tomu tak bylo!

Vy jste slyšeli tato slova: 'Daruj nám vítězství, ó Pane náš Bože!' To stačí. Celá proslovená modlitba je obsažena v těchto výstižných slovech. Dalšího rozvíjení není třeba. Když jste se modlili o vítězství, modlili jste se o mnoho nevyslovených důsledků, které vítězství v sobě nese - které je musí doprovázet, nelze jinak, doprovází je. Když duch Boží naslouchal, slyšel také onu nevyslovenou část vaší modlitby. Poručil mi, abych ji dal do slov. Poslouchejte!

Ó Bože náš Otče, naši mladí vlastenci, idoly našich srdcí, jdou do boje - buď jim nablízku! S nimi - v duchu - jdeme do boje také my, ze sladkého pokoje našeho domácího krbu jdeme udeřit na nepřítele. Ó Bože náš Otče, pomoz nám roztrhat našimi granáty nepřátelské vojáky na krvavé cáry; pomoz nám pokrýt utěšená pole nepřítele bledými mrtvolami jeho vlastenců; pomoz nám přehlušit hřmění zbraní nářkem jeho raněných zmítajících se v bolestech; pomoz nám zničit jeho skromné domovy ohnivou smrští; pomoz nám, abychom rozdírali srdce jeho vdov, které nikomu nic neudělaly, marným žalem; pomoz nám, abychom je a jejich malé děti zbavili střechy nad hlavou, aby bez opory přátel putovaly troskami své zničené zem v hrůze, hladu a žízni, vydány napospas slunečnímu žáru v létě a ledovému větru v zimě, zlomeny na duchu, vyčerpány námahou, vyprošující si od Tebe útočiště hrobu, které je jim odepřeno - a to vše kvůli nám, kdo tě ctí, Pane, - znič jejich naděje, zlom jejich životy, prodluž jejich hořké putování, dej ztěžknout jejich krokům, ať umývají své cesty vlastními slzami, značí bílý sníh krví svých zraněných nohou! Prosíme o to, v duchu lásky, v duchu Toho, který je zdrojem lásky a kdo je věrným útočištěm a přítelem všech, kdo lkají a jsou obtíženi a hledají Jeho pomoc se srdcem pokorným a zkroušeným. Amen."

Po pomlce pokračoval: "To jste se modlili. Jestli si to ještě přejete, mluvte! - Posel Nejvyššího čeká!"

Později se mělo za to, že ten muž byl duševně chorý, protože to, co říkal, nedávalo žádný smysl.


Výňatky z anglického textu "The War Prayer" uveřejnil poprvé Albert Bigelow Paine ve svém životopisu Marka Twaina z roku 1912 s poznámkou, že autor řekl, že byl přemlouván, aby text nepublikoval. Podle Paina Mark Twain na cenzuru přistoupil a prohlásil: "Řekl jsem v tom celou pravdu, a pouze mrtvý člověk může v tomto světě říci pravdu. Může to být zveřejněno, až budu mrtev." Úplný text byl uveřejněn v "Europe and Elsewhere" (1923).
Z angličtiny přeložila Marta Pešková pro křesťanský občasník "Člověk člověku, lidé lidem"

                 
Obsah vydání       13. 12. 2001
13. 12. 2001 Knížák poškozuje Národní galerii Jan  Paul
13. 12. 2001 Media Observatory ČR: Policie zřejmě obvinění proti Pecinovi uměle vykonstruovala
13. 12. 2001 Británie a Amerika: Jednou ztracené občanské svobody se už nevrátí
13. 12. 2001 Promarní prezident Bush svou popularitu?
9. 12. 2001 Válečná modlitba Mark  Twain
13. 12. 2001 Přímý přenos z Laekenu
13. 12. 2001 Jiří Potužník z ČT o Billu Gatesovi: "Rád se přiučím, nic revidovat nehodlám" Petr  Nachtmann
11. 12. 2001 Mezi dvěma břehy Tomáš  Pecina
11. 12. 2001 Tak je Pecina nyní v ČR disidentem Fabiano  Golgo
11. 12. 2001 Démon souhlasu I. Josef  Fronek
12. 12. 2001 Démon souhlasu II. Mimořádná opatření v USA a jejich vliv na světovou politiku Josef  Fronek
12. 12. 2001 The Demon of Conformity Josef  Fronek
27. 11. 2001 ÚOOÚ ignoruje zákon o svobodném přístupu k informacím Tomáš  Pecina
21. 1. 2002 Příspěvky na investigativní práci Britských listů

Hon na svobodu slova RSS 2.0      Historie >
13. 12. 2001 Media Observatory ČR: Policie zřejmě obvinění proti Pecinovi uměle vykonstruovala   
12. 12. 2001 Démon souhlasu II. Mimořádná opatření v USA a jejich vliv na světovou politiku Josef  Fronek
12. 12. 2001 The Demon of Conformity Josef  Fronek
12. 12. 2001 Co je dnes v českém pojetí "pravice" a co "levice"? Jan  Čulík
12. 12. 2001 Znovu připomínáme: Pozor na ztrátu svobody projevu Jan  Čulík
11. 12. 2001 Demokracie je vláda většiny a ostatní musejí poslouchat Jan  Bláha
11. 12. 2001 Tak je Pecina nyní v ČR disidentem Fabiano  Golgo
11. 12. 2001 Démon souhlasu I. Josef  Fronek
11. 12. 2001 Vyjadřuji Tomáši Pecinovi svou solidaritu Miloš  Kaláb
10. 12. 2001 Hlavou proti zdi Filip  Rožánek
10. 12. 2001 Podporuji Tomáše Pecinu! Pavel  Kořenský
10. 12. 2001 Základní princip demokracie - svoboda projevu Jan  Čulík
9. 12. 2001 Tomáš Pecina navrhuje vyšetřovateli důkazy na svou obhajobu Tomáš  Pecina
9. 12. 2001 Proč maluji svého Usámu Jan  Paul
9. 12. 2001 Britský protiteroristický zákon se asi neprosadí a s americkým jsou potíže