Shrnujeme reportáže televizního okruhu BBC 1 z podvečerního zpravodajství v úterý 16. 10. v 18 hodin.

Moderátor: Máme pro vás dnes večer dvě reportáže z této oblasti. Za okamžik Clive Mairi bude informovat z pákistánské hranice o tamější sílící krizi. Nejprve však Jonathan Charles ze severního Afghánistánu o šmelinářích, kteří se snaží vydělávat na amerických potravinových balíčcích. Jonathane.

Jonathan Charles ze tmy živě z Afghánistánu: Hughi, činitelé OSN zde charakterizovali americké pokusy rozhazovat z letadel potravinové balíčky pro uprchlíky jako absolutní katastrofu. (Ukazuje žluté balíčky.) Tohle tady Američané shazují z letadel. Každý tento balíček obsahuje potraviny pro jednoho dospělého člověka na jeden den. Ale existuje množství problémů, jak jsem zjistil.

(Předtočená videoreportáž) Pro některé je to manna z nebes. Pro jiné je to možnost rychlého výdělku. Lidé sbírají tuto humanitární pomoc, shozenou z oblak, součást silně kritizovaného amerického úsilí získat Afghánce na svou stranu. Avšak my jsme zjistili, že ne všechny tyto potraviny se dostávají k těm, lidem, jimž mají pomoci. Při procházce místním trhem jsem viděl tyto žluté balíčky na prodej v mnoha stáncích.

Reportér se ptá prodavače: "Jeden balíček prodáváte za 20 000 afghanis?"

Reportér: Jeden prodavač mi sdělil, že si koupil americké potraviny od nějakých chlapců. Pravděpodobně ji prodá za daleko vyšší cenu, než kolik za to zaplatil, jeden balíček za celodenní plat v zemi, kde miliony lidí hladovějí. Jiný prodavač mi sdělil, že lidé si nasbírali mnoho balíčků, jeden si nechali a ostatní prodali.

(Hladovějící děti) Ale jen kousek dál po cestě jsou lidé, kteří opravdu zoufale potřebují tuto pomoc. Do tohoto uprchlického tábora nepřišla dodávka pomoci už tři týdny. Tento muž sem přišel poté, co mu Talibán vypálil dům. Má manželku a sedm dětí. Po většinu dní nemají co jíst.

(Muž hovoří) Říká, že dnes nic nejedl a bude-li mít štěstí, snad si vyžebrá trochu chleba.

(Lidé snášející pytle s potravinami z náklaďáku) A takhle se to podle humanitárních organizací má dělat. Rozdávat ve vzdálených vesnicích rýži a charitativní organizace berou od lidí, kteří pomoc dostali, otisky prstů. Humanitární organizace zdůrazňují, že distribuce pomoci musí podléhat přísnému dohledu. Američané to dělají špatně.

Humanitární pracovník: Nejsme si jisti, pokud se potraviny shazují ze vzduchu, jestli se nedostanou do rukou lidí, kteří to potřebují.

Reportér: Shazování potravin z amerických letadel bude pokračovat, ale jeho kritika sílí.

Reportér znovu ze tmy (živě): A pořeba humanitární pomoci tady vzrůstá. Krutá afghánská zima přijde za několik týdnů. Nyní informuje Clive Mairi z Pákistánu, kam před bombardováním směřují tisíce uprchlíků.

Clive Mairi (živě): Díky, Jonathane. Jak jsme viděli, humanitární krize v Afghánistánu se zhoršuje. Tisíce lidí se snaží ze země uprchnout, mnoho z nich směřuje sem, do Pákistánu. OSN naléhá na pákistánskou vládu, aby plně otevřela hranici a dovolila uprchlíkům, aby vstoupili do této země. Ale zatím se to nestalo.

(předtočená reportáž, kokrhá kohout) Afghánistán trpí válkou už přes dvacet let. Přesto je však pro nové lidi nynější zkušenost zcela nová a děsivá.V důsledku amerického bombardování nyní žije tato rodina na volném prostoru, ve stanu. Je to bezpečnější než bydlet v domě.

(Noční záběry z krytu, kde se schovávají lidé) V noci je ještě bezpečnější kryt. Tito děti ukazují kameramanovi bunkr, v němž se skrývají během bombardování.

"Bomby padají," říká chlapeček. "Někdy se díváme v televizi, jak ty bomby padají."

"A kdo ty bomby shazuje," ptá se kameraman.

"Amerika," říká chlapeček. "Je to Amerika."

Nákladní automobily jsou přeplněné osobním majetkem, jak se tisíce lidí snaží ve strachu uprchnout před válkou. Mnoho těchto lidí směřuje do Pákistánu, většině není dovoleno překročit hranici. Hranici smějí přejít jen nemocní a váleční ranění. Muži pod tímto rubášem se podařilo přejít - s posledním úsilím. Toto špinavé plátno ho chrání před mouchami. Mohammad Raza je v šoku a je ochromen. Šrapnel mu rozsekl páteř. Jeho příbuzní tvrdí, že se to stalo při spojeneckém bombardování. Avšak mnoho lidí argumentuje, že útočiště nepotřebují jen nemocní. Nyní se ozývají silné hlasy, že by mělo být dovoleno všem uprchlíkům přijít do Pákistánu.

(Kamion s ovocem) V současnosti se dostává do Pákistánu víc ovoce než lidí.

(Obrovský uprchlický tábor, hliněné budovy) Tohohle se ale Pákistán obává. V tomto obrovském uprchlickém táboře žije 60 000 lidí. Před rokem jich bylo jen 15 000. Ten je to trvalé město. Afghánci se tu usadili navždy. Pákistánci tvrdí, že obrovskou vlnu uprchlíků, nemohou zvládnout, zdroje už jsou skoro úplně vyčerpány. Ale čím déle bude pokračovat bombardování, tím víc bude sílit tlak na pákistánskou vládu, aby pro všechny, kdo to potřebují, poskytla útočiště.