Ve srovnání s nynější válkou byla válka v Perském zálivu naprosto průhlednou záležitostí. Bylo to částečně zásluhou odvážných reportérů, jako byl Peter Arnett z televize CNN, který vysílal z Bagdádu. Za to na něho zaútočili američtí politikové, že prý dělá propagandu Saddámu Husajnovi. Něco podobného zažil John Simpson z BBC, když vysílal své reportáže ze Srbska během války o Kosovo. Zákaz přístupu reportérů do Afghánistánu nesmírně ztěžuje úsilí novinářů informovat o této válce z obou opačných stran. Britská a americká média nezdravě závisejí na Pentagonu a britském ministerstvu obrany, když hodnotí průběh této války a její dopad na civilisty. Obě tyto instituce nejsou zrovna známy tím, že by svobodně publikovaly celou pravdu o své činnosti a to ani v podstatně klidnějších dobách. Avšak ani Pentagon, ani britské ministerstvo obrany v současnosti vůbec nepořádají každý den ani tiskové konference.

A do této hluboce neuspokojivé situace nyní vstupuje Alastair Campbell, Blairův "šéf komunikací" a požaduje schůzi s šéfy sdělovacích prostředků ohledně "vážných znepokojení Downing Street". Mezi ně prý patří to, že se vysílají videozáznamy projevů Osamy bin Ladena (o nichž CIA tvrdí, že v nich jsou možná tajné kódy), že se vysílají reportáže obsahující tvrzení Talibánu, že jsou v Afghánistánu usmrcováni civilisté, že došlo k ohrožení bezpečnosti britského premiéra a že by mohlo v britském národě vyvolat strach a sklíčenost, jestliže nebudou zobrazovat sdělovací prostředky "válku proti terorismu" jako obrovský, pokračující úspěch. Americká vláda vyvinula obdobný nátlak na americké televizní stanice a na Hlas Ameriky a je politováníhodné, že zaznamenala určité úspěchy při zastrašování objektivní, nezávislé novinářské práce.

To prostě není přijatelné. Neexistují žádné přesvědčivé důkazy o tom, že by videozáznamy bin Ladena obsahovaly nějaké skryté signály. Pokud takové důkazy někdo má, tak sem s nimi: publikujte je. Ani není zapotřebí zdůrazňovat, že jsou pravděpodobně tvrzení Talibánu zaujatá. Sdělovací prostředky to už vědí a vědí to i televizní diváci a čtenáři novin.

Uráží to inteligenci britské veřejnosti, pokud se někdo snaží tvrdit, že si lidé nedokáží udělat o tomto konfliktu vlastní, nezpanikařené závěry.

Ale aby to lidi mohli skutečně učinit, potřebují více, nezmanipulovaných, informací, a nikoliv méně.

Je nutno s pochvalou zaznamenat, že briské sdělovací prostředky energicky odmítly vládní nátlak. Vytvářet dojem, že není možné porazit terorismus bez "dobrovolného" omezení nezávislé novinářské práce a celkové nezávislosti sdělovacích prostředků není jen nedemokratické. Je to také naprosto poraženecké.