Bodláky Václava Duška

Prachy, prašule, lež vyleští v pravdu

9. 2. 2017 / Václav Dušek

Podobný velkohubý cicavec vyjádřil velkomyšlenku mezi parlamentním listím, že až vychcípá generace důchodců, cosi se konečně přihodí – nu, spratku nedokouřený, tvůj fotr je na řadě, co říkáš?! Opuchlina vzdorná se nadouvá, píchneš, splaskne, zasmrdí a zmizí v propadlišti.

Sudetský karatel, zwerg, klidně dokáže řídit evropský koráb, americkou letadlovou loď, ekonomicky vyvede lidstvo do bujného ráje – starostenství mu jde k duhu, akorát někteří kafralové o něm šíří nepěkná tvrzení – ale chceš-li býti obrem, musíš držet osudové rány, nezametat před svým prahem a doufat, že přijde den D, pak zatípneš tipec odpůrcům a zlatavé slunce zaleje ti život. Kecy, kecy, kecičky – kde se toulal v dobách, kdy modroptáci rozklovali majetky a káleli pod sebe na hlavy občanů, proč neprotestoval, nevolal k odpovědnosti straky zlodějky; usazen v křesle starosty, dělal si starosti, jak přežít. Přežil, geroj.

Vidím davy převelké, chmurná budoucnost  - anebo výhra v loterii na věčné časy.

Jo volby, panáčku, komický seriál na obzoru. Bude očekávaná úsměvná rvačka, nezadržitelná hnačka, opilecká pošťuchovačka. Politická jatka k ujímání.

I proto s předstihem svazák Slávek vypustil z čistého hrdla, že s námi ministr financí ojebal – nu, možná vyjebal hlavně s premiérským dobrotiskem, hrozí ti ovšem dojebávka, Slávečku – a může se stát, že nebudeš ani předseda spravedlivé sociální party; řečeno s premiérským frájou, Babisch se odjebal, včerejší kormidelníci se rozjebali. 

Mluva politiků prý zhrubla. Politiků – politikářů, voliči vyber si, nesmíš se unáhlit. Neslušná slova – fuj! A skutky, přátelé? Všichni jsme vypadli z nedělní katolické školy, kde slova neuctivá váží tunu, stačí se však vyzpovídat; zpovědnice snesou pravdu i lež. Vážně, nevědět o chybách i úletech vymydleného a nablýskaného úředníčka, volím uhlazenost, mazanost, vyčůranost, tápání, váhání, kličkování.

Prašule – svoboda. 

Slávku, Slávku, chtěl jsi zbojníka, máš ho, žehráš na jeho čistotu, ano, ale i ty si umyj poctivě ruce, pohlédni do zrcadla a řekni sebekriticky: Proč vidím v zrcadle politický piják vyčteninek?! Je nehezké schovávat chyby za druhé. Ministrování ti příliš nešlo, proč ale? Házejí ti na hlavu miliardové úlety, strana se otřásá v základech a můžeš ji stáhnout ke dnu – spolustraníci tě začínají rentgenovat a stíny se mohou asi nalézt. Lépe hodit ručník do ringu a nechytit konečný direkt.

Odbočka, prachy jsou věčné: Tihle sebevědomí fatzke, machři, vyrábějí peníze na běžícím páse – a je jim přáno, nechají si přišít dva žaludky, navrtat otvory navíc, kdepak skromnost – se skromností nejdál dojdeš, ano, ale do Bohnic – nebo Modré laguny k doktoru Jeanettovi Galenovi. Není miliardář jako miliardář, ale náš miliardář domácí, zvesela duši utrácí.

Zatáčka: Z komunistického velkosadu zbyly trosky. Šlechetní demokraté zavřeli obě oči, i kuří na levé noze, a ve tmě tmoucí pro budoucí havěť majetek nerozkradli, pouze zamaskovali. Poradci vycházeli z momentu překvapení prostého lidu – očekávala naivní zlatíčka, že nastane doba jiná, i nastala, nastala a s nikým váhavým se...nepárala. Konec intelektuálních snů – ber, rozeber, vyber, zaber...žádné ohledy.

Prachů je třeba, nezastírejme si, že bez nich dokážeme žít – melou nás ve strojku času pracháči a ještě nám k tomu nechají hrát tklivé písně;  podnikatelé tvarůžkových dolů z místního vrhu zacházejí se zaměstnanci neurvale; nevyplatí slíbené prémie, holt se nezadařilo, kvikne čuník. Právě se vrátil z pohádkové dovolené s opálenou hubou a zasaženým žaludkem otráveným mořskými plody.

Brachu, udělat báječnou kariéru se jen tak nezdaří. Musíš mít ocelovou vůli, významné známosti, odvahu zoufale riskovat, obratně zalhat a lež vyleštit v pravdu. Štěstí, muška jenom zlatá – políbila pár vyvolených a odlétla do teplých krajin.

Posvátné řeky neodvratně zkaleny. Vnitřní klid v trapu. Nektar nesmrtelnosti vyprodán i rozkraden. Škola života zrušena. Žij, jak zasloužíš, a nestěžuj si, ničeho nezmůžeš. Bohatý občan, bohatý stát.

Sociální inženýrství dočasně do hrobu dáno, siroty v dluzích pláčí a zbohatlíci se chechtají – zaspat rozhodující dobu se nevyplácí, vidíte, mluvkové, nemáte prašule, fiňáry, mergle a jste zkrátka vedle, jak říkávali předkové – vedle jak ta jedle.

Stěžování zbytečné, pohlédněte za naše meze – všude chudo nedobře a u nás rajská zahrada hojnosti. Vy ji nevidíte? Jste k lítosti i pohrdání.

Vytisknout