Masifikace vzdělání kvůli zisku zdiskreditovala standardy racionální debaty. Vinit "intelektuály" je jen laciný alibismus

10. 2. 2017 / Karel Dolejší

Osvícenský model vzdělání byl fakticky založen na racionalistickém drilu, který měl posílit rozumové schopnosti žáků a studentů na úkor obyčejných předsudků a sentimentů. Tento model byl ze své podstaty náročný a "elitní", těžko mohl být přitažlivě inzerován a propagován "cool" videoklipy vtíravě vnucujícími "akademickou zkušenost". Masifikace vyššího vzdělávání v posledních cca 70 letech paralelně vedla ke stálému snižování vzdělávacích standardů. Ne proto, že by zpřístupnění středních škol a univerzit v principu nemohlo být spojeno s udržením nároků, jejichž splnění mnozí jednoduše nedosáhnou, neboť na to nemají. Došlo k tomu zejména proto, že se ze školství stal byznys model založený na jednoznačné preferenci kvantity na úkor kvality. Výsledek? Není už možno jednoznačně určit, kdo je vzdělaný a kdo ne. I nekonečný hňup jako Donald Trump se pyšní menším akademickým diplomem z prestižní univerzity, kterou jeho sedm osobních bankrotů jistě velmi těší. Držitel akademického titulu a vzdělaný člověk jsou dnes často dvě rozdílné věci. Průnik je spíše menší než větší, přičemž stále existuje jistě i malá, ale nikoliv bezvýznamná skupina autodidaktů s větším faktickým vzděláním a všeobecným přehledem než má 90 % "diplomovaných specialistů" či bakalářů.

Když už i školy komunikují manipulativním a podbízivým jazykem reklamy a nabízejí zákaznicky orientovaný model, lidé prostě nemají za celý život kde přijít k představě, že racionálně myslet je poměrně značný výkon a že taková činnost má některá jasná pravidla, jako je zákon sporu, nepřípustnost non sequitur, argumentace kruhem atd. Od malička jsou celou "populární" kulturou vychováváni k tomu, že "názor" a "sentiment" má vždycky pravdu a zaslouží ocenění (a tržní obsluhu...), bez ohledu na to, jak je (ne)opodstatněný a (ne)kvalifikovaný.

Když se potýkáte s jasnou strukturální chybou institucí trvající celé dekády, nejjednodušší je samozřejmě problém psychologizovat. Pak začnete tvrdit, že "intelektuálové" (kdo to dneska vůbec ještě má být?) jsou na vině, protože "málo" naslouchají a vciťují se do veřejnosti.

Zcela naopak: Naše školství se až tak ukrutně snaží vciťovat do "zákazníků", že veliká většina vůbec nezíská představu, co to znamená se skutečně vzdělat a jaké jsou nároky racionální debaty.

Jistě že v jednotlivých případech najdete takové "intelektuály", kteří se "málo vciťují". Na druhé straně ale fakt, že racionální debata byla zničena, není žádným výsledkem psychického ustrojení degradovaných intelektuálů. Iracionalizace představuje dobře ustavený dlouhodobý trend dobře odpovídající určitému pojetí konzervatismu, které bylo zcela zbanalizováno a uzavřelo právě kalkulovaný sňatek se soudobými metodami propagandy.

To že "lid" racionální argumentaci nerespektuje není "vina intelektuálů". Jde o zásadní chybu v kulturním a vzdělávacím systému absolutně preferujícím terapeutický přístup k žákům a studentům před přesně formulovanými racionalistickými nároky.

Navzdory pochybným tvrzením části liberálních ideologů demokracie založená na racionální veřejné debatě z kapitalismu nijak automaticky nevyplývá. Patří k určité fázi vývoje západního kapitalismu, ale současný kapitalismus už ji k ničemu nepotřebuje. Pokud by měla být udržena - protože si jí ceníme a záleží nám na ní - stát by měl mnohem více podporovat předměty typu občanská výchova, logika, případně rovnou "výuka racionální debatě". Potřebujeme hlubokou reformu vzdělávacího systému a programů, a to již na základních a středních školách - protože na univerzitě se osobnost studenta již pouze dotváří, nikoliv nějak zásadně formuje.

Společnost absolutně neochotná investovat do vlastní sebezáchovy se nemá čemu divit, pokud voliči propadají davovým vášním a racionalita nebo fakta pro ně už nic neznamenají. Psychologické charakteristiky vycepované ve voličích reklamním průmyslem podbízejícím se sebebezvýznamnějšímu hnutí citů cílové skupiny nejde z ničeho nic uprostřed života přebít nutně mnohem méně atraktivní, náročnou racionální disciplínou.

Nemůžete vést racionální debatu s někým, kdo vůbec neví, jak by taková debata měla vypadat a jaké nároky splňovat - a když se mu to pokusíte slušně vysvětlit, smrtelně se urazí, protože "se nad něj povyšujete" a předepisujete mu pravidla myšlení, která vidí jako zcela neoprávněná a svévolná. Nemůžete vést takovou debatu s lidmi, kteří ve velké většině vůbec netuší, co racionální debata je, jelikož je tomu v dětství a dospívání nikdy nikdo nenaučil. Všudypřítomný kulturní průmysl je naopak učí dnes a denně úplně něco jiného. Vtlouká jim do hlavy slogany zdůrazňující nebetyčnou důležitost třeba náhlé chuti na čokoládovou tyčinku.

Lidé ještě vědí, že na úřad se nechodí v plavkách, županu nebo noční košili. Ale že metaforicky vzato totéž platí i pro debatování ve veřejném prostoru, na to už zcela zapomněli. Naopak se domáhají toho, aby všichni jejich špinavé spodní prádlo, v němž se pyšně producírují místo ve slušném oděvu, ocenili a ještě i pochválili. 

U občansky a kulturně zásadně nevzdělaných dospělých už žádní "intelektuálové" zmíněnou systémovou chybu ani sebevětším úsilím nenapraví. V neposlední řadě proto, že reálný vliv intelektuálů byl již od nějakého 18. století nesmírně přeceňován - a v současnosti je mnohem a mnohem menší než v době Voltaira, Zoly, Masaryka, Čapka nebo dokonce Hannah Arendtové - která jako jedna z prvních hned v těsně poválečném období konstatovala hlubokou krizi autority ve vzdělávání a její neradostné důsledky pro budoucnost demokracie.

Vytisknout