Bodláky Václava Duška

Humor žoviálního intelektualismu (čili imbecilů)

5. 1. 2017 / Václav Dušek

Humoristický plátek se poškleboval Bohu Bohů a fanatická věřící chasa vzala odplatu do svých rukou – masakr, odporný čin! Přitom z hlediska humoru nic moc. Ono kreslit humor není žádná sranda, to už věděl cestář Danda – a že s ním bejvala sranda. Nu, doba poskočila a v plátku nezřízený umrněnec, veselista, obveselovač kohosi, vyplil se zkaženou žlučí neotesance humorné kresby žáka čtvrté bé základní speciální školy. Letadlo s Alexandrovci na palubě ukončilo let v moři – terč posměchu dělaný pro očurané posměváčky, duté darebáčky, i komické plačky.

Když umělcům smrtka tančila milimetr za zadkem a islamističtí kati si brousili zuby na daremné redaktůrky, zvedla se vlna odporu a všichni vyznavači humorného práva křičeli, že jsou také Hebdo. Špekulanti, špekulujte.

Budiž. Být Hebdo, prosím, vkusu nelze zabraňovat, zvláště v demokratickém chaosu, kde se oddanost mění co vteřinu – včera zavilý levičák, dnes rozverný pravičák, pozítří čínský bůh srandy.

Pamatuji, že při bombardování Jugoslávie se ozvalo pouze mizivé procent hlasů odsuzující smrtelné nálety, které někteří znalci nazývali humanistickým bombardováním – autorství hnipírdovo přisuzováno leckomu, i neprávem.

Krvavá srbská řeznice nepřizná omyl, možná u nebeské brány; bojůvkáři s modrýma knížkama v šupleti se budou culit v pekle, jak kobercové nálety minuly jejich politické vysezené nory.

V současné době se semotamo ozvou bytosti, které mají s těmi mrtvými umělci soucit, jenže – oni byli rusáci, ke všemu vojáci, a blboun nejapný vyřkne hnilobnou moudrost: stává se, že vojáci padnou, zemřou...

No pocem, to čučím, jak doveda může vysedávat v parlamentním chlívku u eukoryta a mlet pantem neskonale přitroublé poznání – že je určen ke kariérnímu postupu, končícím až v urnovém háji netřeba zdůrazňovat, příroda je opravdu chrám nepodléhající lidskému pachtění.

Oprsklost pechvoglů nemá hranic; šíření dobré nálady formou ustrnulého kumštovnictví ničeho nedosáhne. Posměváčství má ke kumštu tak dakeko, jako bumsen a bremsen. Hausmüterchen také mají vystaráno v EU pralese – koho bude trápit nestoudnost humoristických velmistrů.

Pokud nemám úctu ke smrti bližního, musím počítat s tím, že jednoho dne vydechnu v osamocení; o muziku nestojím, věnce zvadnou – nemám zapotřebí, aby nad mým hrobem smuteční mluvčí řekl: Byl to slušný člověk. Přesto je odporné, nízké, zahanbující, chichotat se smrti kohokoli.

Humoristé z Hebdo - rovná se kanální periferní špína.

Mnoho štěstí při cestě k nevyhnutelnému zatracení, to vám přeje pro vždycky, bůžek a la nízkohumoristický.

Vytisknout

Související články

Sedat na lep Daeši je cesta do pekel

28.7. 2016 / Daniel Veselý

Zatím poslední ze silně medializovaných útoků v Evropě, jež mají na svědomí muslimové, migranti či stoupenci Daeše (aniž by se mnohdy mezi nimi rozlišovalo), se odehrál v kostele v Saint-Étienne-du-Rouvray ve Francii, kde přívrženci Daeše podřízli hr...

Kdo je vlastně Charlie?

7.5. 2015 / Ondřej Krátký

Charlie Hebdo nepřestává být námětem – příběh chlapíků, co si z ostatních stříleli tak dlouho, až někdo další postřílel je samotné, je stále barometrem multikulturních postojů současného Západu. Ty jsou, minimálně v pohledu na dané téma, ale víc než ...

Obsah vydání | Pátek 6.1. 2017