Je Kanada první postnárodní zemí? Diverzita je tam motorem prosperity

6. 1. 2017

Začátkem roku 2017 je možná Kanada už poslední imigrační zemí. Kanadská vláda věří v hodnotu imigrace a stejné hodnoty zastává většina kanadského obyvatelstva. Kanada v roce 2016 přijala 300 000 imigrantů, z toho 48 000 uprchlíků. Chceme, aby se stali kanadskými občany a 85 procent přistěhovalců se jimi skutečně stává, píše kanadský spisovatel Charles Foran. Toronto a jeho předměstí je nyní kulturně nejrozmanitějším městem na světě, polovina jeho obyvatel se narodila v zahraničí. Vancouver, Calgary, Ottawa a Montreal jsou těsně za ním. Do Kanady, která má v současnosti 36 milionů obyvatel, přichází každoročně asi 1 procento nových příchozích.

Kanada má dobré důvody, proč otevírá dveře přistěhovalcům. Od devadesátých let dvacátého století vede nízká porodnost a stárnoucí obyvatelstvo k poklesu počtu obyvatel. Před deseti lety byly dvě třetiny přírůstku kanadského obyvatelstva tvořeny imigranty. V roce 2030 to bude celých 100 procent.

Ekonomický prospěch z imigrace je také zcela samozřejmý. Vláda na něj opakovaně poukazuje, statistiky to potvrzují, naše vlastní oči a uši to registrují: diverzita je motorem prosperity.

Kanada je také filozoficky nesmírně otevřená. Premiér Justin Trudeau ji nedávno charakterizoval jako "první postnárodní stát". Zdůraznil: "V Kanadě neexistuje žádná klíčová identita, žádný kulturní mainstream."

Koncept národního státu se ovšem zrodil v Evropě a tam nadále existuje, i když se v dnešní době už přežil a naprosto se nehodí do éry rozpouštějících se hranic a rozsáhlých imigračních vln.

Pro Kanaďany je však koncept otevřenosti něco naprosto normálního. Postnacionalismus je pro nás, Kanaďany touhou porozumět našemu pokračujícímu experimentu, jehož cílem je naplnit obrovský, jednotný geografický prostor rozmanitostí světa. Avšak postnacionalismus byl narativem v Kanadě už dávno, dlouho předtím, než byl stát Kanada v roce 1867 oficiálně ustaven. Od chvíle, kdy začali do Kanady přijíždět Evropané, vítali je místní lidi, naučili je, jak tam přežít a rozkvést uprostřed nejrůznějších totožností a kultur.

Mnozí Kanaďané ovšem jsou přesvědčeni, že máme v Kanadě soubor normativních hodnot, a chtějí, aby je noví příchozí dodržovali.

Avšak postnacionální stát použivá jiného úhlu pohledu na výzvy a pojmy celé politiky, ekonomiky a společnosti. Jak na to poukázal kanadský teoretik Marshall McLuhan, jakmile se Kanada dokázala oprostit od svého koloniálního dědictví, začala praktikovat multikulturalismus, stala se místem, kde koexistují "četné víry, historie a vize".

Do Kanady přišli Číňané, Japonci, Ukrajinci, později Italové, Řekové, Východoevropané a v osmdesátých letech přišel pozitivní dopad vln imigrace z Jižní Asie, z Vietnamu a z Karibiku. V posledních desetiletích přicházejí zejména lidé z kontinentální Číny, Indové a Filipínci. Kanada praktikuje domorodý přístup vstřícnosti k nově příchozím. Je tu prostor pro mnohonásobnou totožnost a pro mnohonásobnou loajalitu.

Svým přístupem může být Kanada velkým přínosem a pomocí světu v obtížném období, které díky evropskému a americkému populismu a rasismu zřejmě nastává.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Vzhledem k tomu, že jste na těchto stránkách, máme na vás malou prosbu. Britské listy čte hodně lidí, ale na jejich provoz přispívá jen zlomek čtenářů. Zvlášť v nynější zhoršující se mezinárodní situaci jsme přesvědčeni, že věcné informace a analýzy, které BL přinášejí do českého prostředí, hrají nezastupitelnou roli. Server se však nedá provozovat zadarmo. Prosíme, přispějte finančně na jeho provoz.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500.   Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 11.1. 2017