8. 11. 2016
Z jednoho průzkumu veřejného mínění vyplynulo, že 22 procent samotných Trumpových stoupenců je přesvědčeno, že Trump zahájí jadernou válku. Přesto byli ochotni pro něho hlasovat. Nikdo z nich nebude moci říci: "Nevěděli jsme to."
Nynější prezidentská kampaň v USA byla hororem. Vyvalil se na veřejnost guláš rasismu, mizogynie a každodenního násilí. Osm z deseti amerických voličůl uvádí, že jsou prezidentskou kampaní zhnuseni. Odehrál se maratón urážek, hrozeb a lží, piše Jonathan Freedland.
Vinu za to nese jediný muž. Donald Trump se posmíval svým oponentům za to, jak vypadají, zesměšňoval ženy, posmíval se válečným hrdinům, nadával etnickým a dalším menšinám hrubým, bigotním jazykem, posmíval se invalidům, bušil se do prsou válkychtivými návrhy státního terorismu, které by pošlapaly americkou ústavu a vyvolaly třetí světovou válku, a každý den z něho padaly desítky a desítky lží.
Zatímco jeho oponentka nabízela podrobný a konkrétní politický program, vůbec se o něm nehovořilo. Trump zcela ovládl média, většinou tím, že řekl něco ohromujícím způsobem otřesného, pro to nezanechal žádný prostor. Během čtyři a půl hodin oficiálních prezidentských debat mezi Trumpem a Hillary Clintonovou se globálnímu oteplování nevěnovala jediná minuta.
Avšak Trump nenese vinu sám. Zostuzeni kampaní roku 2016 jsou i ty instituce a jednotlivci, kteří se proti Trumpovi nepostavili. Někteří lidé pochopili nebezpečí, jaké Trump zosobňuje, je jim jasné, že je Trump potenciální diktátor: "Jedině já tohle umím napravit!" jehož pohrdání základními demokratickými normami, od významu svobodného tisku až po nutnost respektovat výsledek demokratických voleb naznačuje rychlý posun směrem k fašismu. Na tuto malou skupinku lidí bude historie vzpomínat s obdivem. Avšak ať volby dopadnou jakkoliv, historikové americké republiky budou posuzovat tvrdě ty, kdo nezastavili Trumpa, když ještě mohli.
Největší vinu nese americká Republikánská strana a jejích 16 ostatních kandidátů, kteří se nechali převálcovat moderátorem realitní televizní show a zbankrotovaným podnikatelem. Učinili strategickou chybu, že si neuvědomili, že jejich prvotním úkolem bylo Trumpa neutralizovat. Namísto toho mezi sebou bojovali a doufali, že každý z nich se stane jediným protitrumpovským kandidátem, kolem něhož by se Republikáni měli sjednotit. To byla chyba. Pak už se báli odradit republikánské voliče.
Avšak američtí politikové se chovali ostudně i poté. I když dával Trump jasně najevo, co je to za člověka - označil Mexičany za "sexuální násilníky", vyjádřil se, že Afroameričané jsou líní pracovat, že židi na všechno pohlížejí jen prizmatem peněz, že ženy jsou "psice" a "prasnice", hrozil násilím demonstrantům, požadoval mučení a vraždění rodinných příslušníků osob podezřívaných z terorismu, požadoval, aby cizí mocnost (Rusko) hackersky proniklo do emailů jeho politické soupeřky, tvrdil, že ženy, které mají potrat by "měly být potrestány", byl odhalen jako hrdý pachatel sexuálních útoků - po tom všem se většina čelných republikánů postavila na jeho stranu.
Určitou vinu nesou i američtí občané, kteří dovolili Trumpovi, aby dál zastrašoval a šířil bigotní výroky a rozhodli se pro něho stejně hlasovat. Nelze se vyhnout skutečnosti, že skoro 40 procent amerických voličů je připraveno pro Trumpa hlasovat navzdory všemu, co říká a co dělá. Z jednoho průzkumu veřejného mínění vyplynulo, že 22 procent samotných Trumpových stoupenců je přesvědčeno, že Trump zahájí jadernou válku. Přesto byli ochotni pro něho hlasovat. Nikdo z nich nebude moci říci: "Nevěděli jsme to."
Pozoruhodné je i to, že 72 procent amerických křesťanských evangelikálů si nyní myslí, že osoba vinná nemorálním osobním chováním se bude chovat ve veřejné roli politika eticky. Znamená to, že lidé, kteří údajně mají hluboce morální přesvědčení, jsou ochotni se jich zbavit jen proto, aby hlasovali pro Trumpa.
Velkou vinu také nesou americká média a zejména televize. Je pravda, že nejkvalitnější tisk a nejlepší reportéři s dobrou pověstí systematicky upozorňovali na Trumpovo lhaní. Avšak celkově mu to média děsivým způsobem tolerovala. Dlouhé měsíce měl Trump bezprecedentní přístup do kabelové televize. Prostě zatelefonoval do televize Fox nebo MSNBC a pronikl do vysílání. Věděl, že ho televize nebudou mít odvahu odmítnout. Měl také instinktivní, hadí porozumění tomu, že média žijí z šokujícího zpravodajství. Jeho zvyk v noci posílat urážky na Twitteru zajistil, že byl Trump v ohnisku veřejné pozornosti déle než rok.
Média se přidržovala představy, že musí dodržovat ekvivalenci, takže jestliže je Trump lhář a podvodník, je nutno stejným způsobem přistupovat i ke Clintonové. Zvlášť výrazné to bylo v nekonečné diskusi o emailech Hillary Clintonové, zvlášť v posledních dnech. Ostudnou roli sehrál šéf FBI James Comey svým tvrzením 10 dní před americkými prezidentskými volbami, že FBI znovu začíná prověřovat emaily Hillary Clintonové, a to na základě zcela falešného předpokladu. Julian Assange se choval, jako kdyby předal celé své Wikileaks rovnou Trumpově kampani. Assange nezveřejnil Trumpova daňová přiznání ani záběry z televizního pořadu The Apprentice, které údajně obsahují další důkazy, že je Trump bigotní omezenec a sexuální predátor.
Přičinil se i Vladimir Putin, jehož cílem bylo buď dostat Trumpa do Bílého domu, anebo vyvolat zmatek a chaos v americkém volebním systému. Vládne téměř stoprocentní přesvědčení, že Putinovy výzvědné agentury se hackersky zmocnily emailů v ústředí Demokratické strany.
A kdo stojí na druhé straně? Michelle Obamová vejde do dějin za svá dva nejlepší projevy z poslední doby, v jednom z nichž ostře kritizovala Trumpa za jeho mizogynii. Velkou chválu si zaslouží stará média Washington Post a New York Times. Nejhrdější by však měli být ti konzervativci, kteří dali přednost zájmům své země před zájmem své strany. Bushova rodina mohla učinit víc, ale tím, že odmítla Trumpa podpořit, do určité míry napravila svou pověst.
Všichni tito lidé pochopili, co mnoho Republikánu pochopit nedokázalo. Že Trump je hrozbou republice, že je to člověk ochotný porušovat normy, které jsou základní součástí demokracie - a že téměř polovina země je ochotná pro něho hlasovat.
Prezidentská kampaň už skončila. Avšak nebezpečí, které odhalila, nezmizí.
Kompletní článek v angličtině ZDE
Vytisknout24.11. 2016 / Bohumil Kartous
Je pravda, že ustálené sociální vztahy, jejichž součástí jsou i mainstreamová média, vždy více či méně reprodukovala pozice mocných v rámci určitého establishmentu. Barthes, Habermas, Baudrillard, představitelé kritické analýzy, Chomsky, McChesney a ...