Rekviem za evropský sen
25.11. 2016
Zakládající dokument evropské integrace, Římská smlouva, příští rok slaví šedesáté výročí. Bohužel může být výročím posledním, napsal András Baneth.
Co si lidé v politice nechtějí či nedovedou představit, to si zpravidla odžijí
25. 11. 2016 / Karel Dolejší
Podobně jako András Baneth ZDE jsem prožil formativní léta ve znamení dominantního zájmu o EU. Ale viděl jsem také slušné a uměřené Bavory (o druhých lidech snad přece můžete říci, že jsou slušní, pokud to arogantně a velikášsky netvrdíte o sobě...) opravdu naštvané a doufající, že Francouzi v referendu odmítnou evropskou ústavu - když jim samotným němečtí politici zabránili v možnosti k dokumentu se jakkoliv vyjádřit.
V době relativně nedávné jsem na sociální síti čelil pokusu zesměšnit mě poukazem na fakt, že "vůbec" uvažuji o možnosti volebního vítězství britských a francouzských euroskeptiků. Dnes, když reálnost obojího sotva někdo zpochybní, ovšem už vůbec nejde o to dohadovat se, kdo je tu vlastně směšný.
A také nejde o žádnou mou zásluhu. Starostlivě uvažovat nad psychickými cenzurami, které nás často vedou k tomu, že vidíme, co si přejeme, a naopak vůbec nevidíme, co nechceme, aby se stalo, jsem se naučil především u Záviše Kalandry. (On, Walter Benjamin a Robert Kalivoda se svým pojmem původně křesťanské dějinné triády v první řadě mohou za to, že mnoho let opravdu nepěstuji levičáckou ani liberální pseudonáboženskou víru v pokrok, toto šidítko svého času - ale věrohodně jen během vzestupné fáze moderny - některým nahrazující tradiční náboženskou víru.)
U vídeňského Karla Krause jsem se zase naučil, že lidé často musejí odžít noční můry právě proto, že si je předtím úporně nechtěli nebo nedovedli představit. Kdyby si je totiž představit dokázali, zřejmě by jednali tak, aby k takovým černým scénářům nedocházelo. Ne vždy je na vině politických katastrof rovnou zlá vůle. Někdy úplně stačí, pokud si amputujete politickou imaginaci a odmítáte přemýšlet, co se stane, jestliže se vaše naděje nenaplní a události se vydají jiným než vytouženým směrem.
A konečně u Ulricha Becka jsem pochytil potřebu pečlivě sledovat nezamýšlené důsledky jednání, které jdou často daleko za rámec toho, co si představujeme a oč usilujeme.
Opravdu, žádná vlastní zásluha. Jen snaha - zdaleka ne vždy úspěšná - ve stopách kritických duchů udržet v dohledu to, co v každodenním provozu obyčejně vytěsňujeme, abychom si zjednodušili život.
Jsem opravdu vděčný za text, který teď András Baneth napsal, neboť v něm výrazně rezonuje mnohé z toho, co se mě bytostně týká - ale obávám se, že autor jedná jako pověstná Hegelova Minervina sova. Pokud italský premiér Renzi prohraje prosincové ústavní referendum, nebo pokud Marine Le Penová napřesrok zvítězí ve francouzských prezidentských volbách, půjde o reálný a zřejmě definitivní konec Evropské unie. Pravděpodobně stačí, aby se "povedl" jediný z obou scénářů. V tom případě by snad EU měla zřejmě poslední okno příležitosti k záchraně v době mezi italským referendem (pokud Renzi neprohraje) a prvním kolem francouzských prezidentských voleb v dubnu.
Jenže opravdu si někdo myslí, že za tři čtyři měsíce Evropská unie najednou dožene vše, co systematicky zanedbávala přinejmenším od nástupu globální finanční krize, tzn. nejméně osm let? Že Brusel naráz předloží plány na radikální reformu, zmrazí projekt jednotné měny až do nalezení širokého konsensu, co s ním dál dělat, že zůstane jednotný trh, některé základní evropské regulace plus důraz na společné řešení aktuálních výzev přicházejících z vnějšku?
Ovšem, neskutečně rád bych se mýlil...
Vzhledem k tomu, že jste na těchto stránkách, máme na vás malou prosbu. Britské listy čte hodně lidí, ale na jejich provoz přispívá jen zlomek čtenářů. Zvlášť v nynější zhoršující se mezinárodní situaci jsme přesvědčeni, že věcné informace a analýzy, které BL přinášejí do českého prostředí, hrají nezastupitelnou roli. Server se však nedá provozovat zadarmo. Prosíme, přispějte finančně na jeho provoz.
Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.
Vytisknout25.11. 2016
Zakládající dokument evropské integrace, Římská smlouva, příští rok slaví šedesáté výročí. Bohužel může být výročím posledním, napsal András Baneth.