Jak se vzepřít populismu

14. 11. 2016

V Rusku Vladimira Putina máme něco velmi blízkého fašismu. Turecko Recepa Tayyipa Erdogana rapidně překračuje hranici mezi neliberální demokracií a fašismem, zatímco Maďarsko Viktora Orbána je již neliberální demokracií. V Polsku, Francii, Nizozemsku, Británii a nyní ve Spojených státech musíme bránit hranici mezi liberální a neliberální demokracií. Ve Spojených státech budeme teď svědky největší zkoušky nejsilnějších, nejstarších systémů liberálně demokratických brzd a rovnováh.

Ve všech těchto nacionalistických populismech vidíme ideologii, která tvrdí, že přímo vyjádřená vůle "lidu" trumfuje (anglicky "trump" - sloveso už získalo novou konotaci) všechny ostatní zdroje autority. A osoba populistické lídryně či lídra identifikuje sebe sama jako jediný hlas lidu. "Jsem váš hlas" Donalda Trumpa je totemickým populistickým výrokem.

Při bližším zkoumání se ukáže, že "lid" je ve skutečnosti jen částí sebe sama. Nepatří sem Jiní, podívejte: Kurdové, muslimové, Židé, uprchlíci, přistěhovalci, černoši, elity, experti, homosexuálové, kosmopolité, metropolité.

Poučí nás historie v něčem o těchto fenoménech připomínajících vlny, objevujících se zhruba ve stejný čas na mnoha místech, v různých národních a regionálních formách, ale nepochybně majících stejné rysy? Nacionalistický populismus nyní, globalizovaný liberalismus (neboli neoliberalismus) v 90. letech, fašismus a komunismus ve 30. a 40. letech, imperialismus v 19. století. Snad dvě lekce: Že tyto věci obyčejně zaberou významné časové období, než se vyčerpají, a že jejich zvrácení vyžaduje odvahu, rozhodnost, důslednost, vyvinutí nového politického jazyka a nových politických odpovědí na reálné problémy.

Musíme se tedy připravit na dlouhý boj, dokonce možná na generační boj. Tohle ještě není "postliberální svět", ale může se jím stát. Síly stojící za lidovou frontou populismu jsou silné a tradiční strany často slabé. Tyto vlny nelze zvrátit přes noc. Pro začátek potřebujeme doma bránit pluralismus. Musíme také pochopit ekonomické, sociální a kulturní příčiny hlasování pro populisty. Nejen levice, ale liberálové, umírnění konzervativci a tvůrci mínění všeho druhu musejí hledat nový jazyk, působivý emočně i obsahem, pro tu velkou část populistického elektorátu, která není nenapravitelně xenofobní, rasistická a misogynní. Samotná rétorika to samozřejmě nedokáže. Jaká je správná politika? Jsou to skutečně dohody o volném obchodu a imigraci, které podkopávají zaměstnanost, nebo je to hlavně technologie? Pokud to druhé, co s tím uděláme?

První výzvou je zabránit erozi existujících prvků liberálního mezinárodního řádu - těžce vydobytých dohod o změnách klimatu, například, a současných dohod o volném obchodu. Filosoficky vzato může čínský prezident vítat Trumpův svět silných, asertivních, nacionalistických suverénních států, ale prakticky by oba lídři měli uznat, že návrat k ekonomickému nacionalismu 30. let - Trump v kampani sliboval 45 % tarifní bariéry na čínský import - by byly neštěstím pro všechny. Jedna dobrá věc na nacionalistické internacionále spočívá v tom, že jde nakonec o protimluv.

Větší břemeno tedy padá na další vedoucí demokracie světa: Mnohé národní demokracie v Evropě, ale také Kanadu, Austrálii, Japonsko a Indii. Pokud my v Evropě máme pocit, že je vitálně důležité, aby byly pobaltské státy chráněny proti jakékoliv možné agresi Putinova Ruska, musíme prostřednictvím NATO a EU zapracovat, abychom to zajistili. Nemůžeme spoléhat na Trumpa, který vychvaluje Putina. Británie se sama odsunula na druhou kolej vlastní verzí nacionalistického populismu, takže zvláštní zodpovědnost leží na francouzských a německých voličích. Pokud budeme mít na konci příštího roku francouzského prezidenta Alaina Juppého a znovuzvolenou kancléřku Angelu Merkelovou, Evropa může být stále schopna působit svou vlastní vahou.

Merkelová předložila zdaleka nejdůstojnější odpověď na Trumpovo zvolení, jakou jsem viděl. "Německo a Amerika," prohlásila, "jsou spojeny hodnotami demokracie, svobody a úcty k zákonu a lidské důstojnosti, nezávisle na původu, barvě pleti, náboženství, genderu, sexuální orientaci nebo politických názorech. Nabízím příštímu prezidentovi Spojených států Donaldu Trumpovi blízkou spolupráci na základě těchto hodnot." To je velkolepé.

Fráze "lídr svobodného světa" se vesměs vztahuje na prezidenta Spojených států - a zřídka bez ironie. Jsem v pokušení říci, že lídrem svobodného světa je teď Angela Merkelová.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vzhledem k tomu, že jste na těchto stránkách, máme na vás malou prosbu. Britské listy čte hodně lidí, ale na jejich provoz přispívá jen zlomek čtenářů. Zvlášť v nynější zhoršující se mezinárodní situaci jsme přesvědčeni, že věcné informace a analýzy, které BL přinášejí do českého prostředí, hrají nezastupitelnou roli. Server se však nedá provozovat zadarmo. Prosíme, přispějte finančně na jeho provoz.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500.   Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Vytisknout