Střední Asie, Střední Evropa, Říše středu - hlavně ten střed:

Volím si tebe, Pikaču

17. 11. 2016 / Karel Dolejší

Ve stínu návrhu zákona na ochranu majestátu aktivistického prezidenta, návrhu kritizovaného OBSE ZDE, zatím zůstává návrh ústavního zákona na referendum o vystoupení z NATO podle čl. 13 Severoatlantické smlouvy ZDE (pdf). Při "věcnosti" české veřejné rozpravy zaznamenatelné v posledních zhruba třech letech přeji hodně štěstí těm, kdo věří, že oba zmíněné návrhy a co z nich plyne budou posouzeny věcně a bez předsudků.

Česká ústava předpokládá parlamentní republiku s ceremoniální funkcí prezidenta. Do tohoto systému byla nesmyslně vnesena přímá volba kladeče věnců lidovým hlasováním - a Miloš Zeman hned kandidoval s jasným záměrem posunout ústavní systém k poloprezidentskému.

Tak se i stalo. Řada pravomocí, kterou prezident podle ústavy fakticky mít nemá, byla uzurpována Hradem. Prvním zjevným příkladem bylo jmenování nelegitimní vlády Zemanových kamarádů v čele s Jiřím Rusnokem. Z dlouhodobého hlediska je posun nejlépe vidět na chaosu, který Hrad svými dobrodružnými výpravami všeho druhu vyvolal v oblasti zahraniční politiky. Zatím poslední perličkou se stal blahopřejný dopis Donaldu Trumpovi sepsaný prezidentskou kanceláří, v němž se Zeman na pozadí neuvěřitelného množství gramatických chyb srovnává s nově zvoleným podnájemníkem Bílého domu. Kdo by potřeboval takový úřad ještě hanobit...

Ústava předpokládá ceremoniálního prezidenta, my však máme prezidenta aktivistického. A speciální kauzy, které nad rámec legitimity svého úřadu prezident hájí, mají teď získat další podporu: Kritik, jehož argumentaci nedokáže Hrad vyvrátit, by měl být obviněn z hanobení prezidenta a uvězněn.

Takový prvek kromě toho, že objektivně nadržuje "speciálním" kauzám prosazovaným prezidentem, obecněji vzato deformuje politickou soutěž. Je totiž mnohem těžší kandidovat proti někomu, kdo z vás podle libosti udělá kriminálníka, než proti obhajujícímu kandidátovi, který je alespoň formálně považován za osobu na stejné úrovni.

Jednou ze speciálních kauz hýčkaných současným prezidentem je přenesení úběžníku zahraniční orientace ČR směrem na východ. Rusko a Čína mají být "perspektivními" partnery, zatímco vůči Západu, zejména vůči politice EU, je Hrad stále kritičtější.

Oba návrhy zákonů předkládaných nyní KSČM je třeba vnímat jako faktický tandem. Po případném schválení ochrany prezidentského majestátu by bylo velmi obtížné oponovat ve veřejné debatě prezidentovi, který po vypsání referenda o vystoupení z NATO začne sám obhajovat toto vystoupení.

Je mimochodem skvělou vizitkou české demokracie, že několik dní před oslavami výročí 17. listopadu mohou lidé jako poslanec Ondráček inkulturovaní do někdejšího Pohotovostního pluku SNB starostlivě vylepšovat český právní a ústavní pořádek. Na mysl se jen dere dlouholeté úsilí profesionálních antiantikomunistů zlikvidovat jakoukoliv vůli české společnosti vidět v komunistické straně to, čím - až na pár krátkých měsíců v roce 1968 - vždy byla: Poslušný nástroj Kremlu při veškeré nacionalistické rétorice vždy upřednostňující zájem Moskvy před zájmem Prahy.

Ale vraťme se na chvíli k poraženým zastáncům západní orientace. Jedna věc je hlasitě v obamovském stylu prohlašovat, že "chceme patřit na Západ", druhá věc nepodniknout v praxi téměř nic proti aktivitám, které směřují k podkopání západní orientace České republiky. Tím mám na mysli především mnoho let chybějící opatření v oblasti kontrašpionáže, kontrapropagandy, kybernetické bezpečnosti a - až teprve na posledním místě - přípravy k ozbrojené obraně státu a jeho spojenců.

Z pozice "nezávislého pozorovatele" po několika posledních letech musíte zákonitě dospět buď k názoru, že čeští "zapadnici" jsou vesměs buď ubozí zbabělci, nebo vlastně vůbec nevěří ve svou věc, případně ve skutečnosti tajně sympatizují se směrem, jímž se události vydaly po zvolení Miloše Zemana na Hrad.

Jste-li "nezávislým pozorovatelem" a vidíte, že jedna strana je v setrvalé ofenzívě a druhá se odmítá byť jen chabě bránit, docela určitě nepodpoříte stranu paralýzy.

Takže zde teď stojíme: Probíhá plíživý posun k autoritářskému "neliberálnímu" státu středoasijského střihu s nedotknutelnou hlavou státu - a současně se stát mění ve vstupní bránu ruského a čínského vlivu do EU.

Nedávno jsem v jedné diskusi jistému Němci žertem napsal, že Česká republika může být za pět let klidně členem Šanghajské organizace pro spolupráci, místo imaginárním pilířem EU a NATO.

Díky snažnému úsilí komunistických zákonodárců nelze vyloučit, že se můj vtip brzy stane hmatatelnou skutečností.

Vytisknout