Je přípustné demokratickým rozhodnutím omezit lidská práva?

1. 11. 2016 / Vladimír Hejnic

Je to fantasmagorie, ale v historii už k ní několikrát došlo. Jen žádný z těch zázračných nedodržel důsledně celý rozsah slibů. Proto se "normální lidé stahují do podoby tiché a šedé většiny, která vyrazí a válcuje v mezních situacích.

Ať si kdokoliv tvrdí, co chce, nejblíže k realizaci měli komunisté, v našich poměrech podporovaní NF.

Naději jsme pohřbili sami nerespektováním právě základních demokratických zásad, na kterých byla naděje postavena (třeba například v propagandě, přiřešení vlastnických otázek, které mohly být řešeny s vědomím a postupným pochopením "většiny" vlastníků, a v mnohých dalších, lidmi neodpustitelných praktikách převzatých od všech předchozích systémů). Své problémy jsme vyhrotili tím, že jsme my komunisté opustili vládu lidu, která tu a tam byla nejen proklamována, ale i praktikována. Díky naději  vyhrála KSČ poprvé a výrazně v roce 1946, díky v mnoha oblastech chybné, nebo lidsky nepotvrzené politice občané pokračování socialistického systému o 43 let později nepotvrdili. To byla volba, která snese srovnání s volbou občanů v roce 1946.

Dovolím si tvrdit, že nevyhrál kapitalismus, ani neprohrál socialismus. Občané si demokraticky vybrali a v čem se demokraticky spletli, to dříve, nebo později budou muset demokraticky napravit. Může to být dlouhé, může to být bolestivé, ale žádný kouzelný proutek, geniální kníže, ani prsten Arabely nepomůže. Občany vždycky spasila práce a občany jsou i politici, které si občané vybírají ze svého středu.

Až se občané zachovají jako mnozí zaměstnavatelé těch šťastných, kteří se mohu uživit z normální práce, a své zaměstnance (volené a jmenované zástupce) donutí opravdu pracovat, třeba dojde ke změně. Je otázka, zda já a vy se toho štěstí dožijeme. Do té doby můžeme pomáhat aspoň upozorňovat, že systém demokracie je životaschopný, byť cestu k němu vidíme trošíčku rozdílně. Když se však nesejdem na přibližném cíli, budeme podporovat líné blbce, kteří si z důvěry občanů docela dobře žijí a ještě z těch občanů dělajíidioty.

Hloupé pro nás, nadneseně řečeno "aktivnější občany", je, že ona mlčící většina podpořila akci a ne program, akci a ne systém, který by umožnil vyřešit a potvrdit demokratické principy vládnutí, kde se na vládě podílí onen lid.

Ukazuje se, že žádný představitel a propagátor původní představy o demokracii doposud nedokázal zajistit, aby většinový segment společnosti měl zájem se aktivně na vládě podílet. Obávám se, že jednoduchý recept ještě dlouho vymyšlen a prosazen do praxe nebude.

V tom smyslu lidé, kteří jsou ochotni jít s kůží na trh, nést odpovědnost hledat a realizovat systém a program vyhovující všem a podporovaný jimi dlouhodobě, by měli mít schopnost nadhledu, schopnost přijmout vedoucí postavení toho, kdo byl většinově volen do řídících funkcí a pokorně spoluvládnout ve volených orgánech. Mít trpělivost. Řídící, zvolení představitelé, by zase měli být pokorní a měli by umět naslouchat ne poraženým, ale zvoleným představitelům nikoli poražených, ale i menšinově volených stran. Prostě dopracovat se k odpovědnosti za zvyšování blaha všech občanů, bez ohledu zda mají volební právo, nebo ještě k volebnímu právu nedožili (nejmladší generace).

Za demokratickou společnost mohu považovat tu, kde v obecních krajských, či městských zastupitelstvech, v parlamentu, v senátu a budiž řečeno i na Hradě nebudou zasedat vítězné a poražené strany, ale zvolené strany, které mohou vytvářet opoziční i koaliční uskupení, ale budou vědět, že nejsou protivníci, nýbrž spolupracovníci s pokorou k občanům, kteří jim volbou poskytli příležitost vládnout, nebo se na vládě moudře podílet. Pokorou k sobě navzájem.

Za této situace by Gazdík a spol neměli důvod, ani šanci"oslavovat si svůj vlastní státní svátek".

Ctihodný kmet z Kanady by nemohl být zneužit. Toho je mi nejvíc líto.

Vytisknout