Vrána vráně prý nikdy oči nevyklove

2. 11. 2016 / Ivo V. Fencl

Jen „píárový“ příběh?

Tři ženy a a tři muži ( Mirka Reifová, Zdeňka Kubalová, Jiří Sulženko, Jiří Suchánek, Milan Svoboda, Petra Vomelová ) a víc jak třicet fotografů na skoro dvou stech padesáti stranách vytištěných zrcadlově česky i anglicky barevně s vysokým rozlišením a s autorskými texty miniaturní sazbou, předložili artefakty, fotky,obrázky, grafy, statistiky, definice, závěrečná shrnutí ( abstrakty) včetně (sebe)hodnocení ( tzv. evaluace na čtyřiceti stránkách). Není to první interní „pí-ár-ový“ objektivizační příběh o jejich dramaturgii a režii a uměle vytvořeném a do gradace naplánovaném přílivovém ( a odlivovém) vlnobití celoroční zábavy, (SUB)KULTURNÍ (RE)PRODUKCE V  ZÁPADOČEKÉ METROPOLI A KRAJI. Pokouší se toto „tsunami“ zdokumentovat krok za krokem cílevědomě s důrazem na zaplněnost veřejných prostranství a sálů, novátorské využití fasád budov, náměstí, ulic, náplavek a opomíjených zákoutí a dvorečků v převážně průmyslově vnímané aglomerace proslulé hlavně pivem Prazdroj, fotbalovou VIKTORKOU či hokejovými INDIÁNY.

Editoři Sborníku s diplomatickým  rozmyslem servírují čtenářům díla i svoje zkušenosti s (ne)úspěchy a (ne)předvídatelnými překážkami nebo zádrhely. Také závěry a dílčí postřehy o (ne)udržitelnosti dosažených výsledků s ohledem na možnosti jejich dalšího financování. V knize převláda výtvarně fotografická a dokumentační vizualizace a důsledně konkuruje textům. Je to příklad obecnější tendence současného civilizačního odklonu od slovem sdílené podoby sdílení a sdělování. Jen na první pohled tu jde „jen“ o první bilanci zhruba desetiletého kulturně politicky koncepčního a manažerského usilování.

O pokus změnit k post-modernímu a údajně lepšímu dosavadní místní zvyklosti a tradice zhruba sto padesáti tisícového města a jeho celkovou tvářnost, „rozpohybovat" a „přesměrovat“ jeho (sub) kulturní priority novými podněty, lákadly v nabídce tak, aby se pro životní styl občanů staly neodolatelnými. Přesto v první řadě vystupuje z tohoto tematického mixu či koktejlu centrální motivace v zadání od objednavatelů HMEK Plzeň 2015: Přilákat zahraniční a domácí mohovitou klientelu a průměrně zámožné turisty , kteří by zejména v Plzni mohli a chtěli přenocovat a utráceli zde mnohem více, než si mohou zatím dovolit domácí. To se podařilo! Stamiliony údajně protekly z vložených městských, krajských a evropských zdrojů do kapes mnohočetných podnikatelských subjektů zdaleka ne jen domácích.

Zde nezkoumáme všechny souvislosti. Jde o vzhled a povahopis této sebevědomé marketinkové publikace. Kladem budiž zjištění, že se zbavila manažerské hantýrky, její slovní zásoba, věty a souvětí jsou už bez nadbytečně přejímaných termínů z angličtiny nelibozvučných v naší mateřštině. Texty jsou gramaticky i stylisticky precizní na rozdíl od předchozích rychlo-publikací z dílny této autorské firmy. Čteme tu s povděkem střízlivé úsudky a popisy řešených problémů, jak v průběhu let vyvstávaly, když se několikrát změnil celý řídící tým, než se dospělo ke kompromisu. Je to riskantní čin opět za mnoho peněz vzhledem k typograficky výtvarnému pojetí, ale nesrovnatelný s celkově místy velkolepě a místy rozmařilými náklady na efekty při nakládání s finančními zdroji.

Humor, ironie, sebeironie?

Nápaditý grafik Sborníku prohodil stránky knihy žlutými kolečky jakoby zlaťáky s českými a anglickými někde až šokujícími informacemi. Bylo by nyní zapotřebí, aby se „ Sborník“ stal východiskem pro definitivní detailní audit nezávislými hodnotiteli. Možná budou z akademického světa, jako tomu bylo v jiných obdobných případech, možná aktivuje ke komplexnímu vyhodnocení specializované kontrolní zpětnovazební mechanismy tohoto státu. Tyto sondy byly zatím jen dílčí.

Čas ukáže se, zda Plzeň 2015 HMEK a navazující koncepty speciálně zřízené navazující a „ zapsané společnosti 2016 “ budou po dost problematicky vybojovaném multikulturně unifikačnímu experimentu profesionálně věcně objektivně a spravedlivě vyhodnoceny. Bohužel se v průběhu až na výjimky nepřipouštěly kritické názorové texty a mediální prezentace. Vznikal možná milný dojem, že všichni byli koupeni. Například  v porovnání s konkurujícím projektem města Ostravy nebo s belgickým Monsem. Tam byly obdobně (post) industriální struktury, ale s odlišnými lidskými, hodnotovými a etnickými tradicemi a potížemi s VLASTNÍMI VELKÝMI A MALÝMI DĚJINAMI I KULTURNÍ TRADICÍ A JEJICH VÝKLADEM.

Až po tomto porovnávání, pokud k němu vůbec dojde, se budeme moci přihlásit ke zvolené dramaturgii a režii eklekticky nastartované,obhájené a zrealizované. Byla nejen evropské ale globalizující se post- kulturní politikou hédonistického životního stylu. Přesto dílčí korektury musely být ad hoc provedeny už v průběhu roku 2015. Odpor proti těmto cizokrajným pokusům byl prokazatelný, ačkoliv v knize je odvoditelný jen nepřímo nebo se o nich mlčí.

Nevyloučil bych proto možnost, že časem půjde Plzeň spíše svojí tradiční česky domácí konzervativnější cestou. Za deset let, kdy záměry a vize projektů tzv. evropských měst kultury vznikaly a soutěžily, se na naší Planetě Gaia (neboli Sličná) podmínky pro život lidí s ohledem na východiskovou situaci dramaticky změnily. Nejvyšší programoví manažeři ale už od počátku museli vědět, že souběh významných výročí spadajících do roku 2015 v České republice by jejich rozhodnutími mohl způsobit mezinárodní ideologicko-politické a organizační potíže, pokud by bylo prestižní vyvýšení v soutěži připadlo městu Ostrava s přibližně  tři sta tisíci obyvateli a metropoli Slezska, již osvobodila sovětská armáda.

3.Vedlejší (nebo podstatné) efekty?

Také další dominanty vizualizovaných kulturně politických témat v knize se budou líbit kulturním projektovým aktivistům a poradcům z EU: Koncepce světsky občanská s odkazy na barokizující tradice  tím nebyly filosoficky, tematicky a interpretačně v rozporu, stranilo se tělesnosti a hojnosti darů života. Odkazy na dějiny a zvyklosti města Plzně (a širokého zázemí) byly zjednodušovány jsouce podřízeny moderním technologiím s cílem je maximálně využít. Byla tu přece jen nová zkušenost. Bylo na čase konfrontovat regionálně provinční poměry s novými technologiemi a předvést zde stroje, když už byly nakoupeny a putují po Evropě od města k městu.

Odtud také některé leitmotivy z produkce akrobatů a nového cirkusu! Elitních čistě národních a duchovnějších vzepětí tryskajících z genia loci a jejich prezentací bylo méně a musely, jak jsem naznačil, bojovat o místo na pódiích. Stručné informace a sporadické soudy o tom ve Sborníku to dokazují. Garanty knihy jsou přece už na vstupu politikové, manažeři, producenti, lobbisté. Nikoliv vědecké, náboženské, umělecké, duchovní a neformální autority. V profesionálně nákladné a graficky i kosmeticky starostlivě ohlídané repre-publikaci za mnohé podněty k zamyšlení vděčíme jmenovitě Martinu Buškovi. Nejzajímavější na Sborníku je KOUZLO NÁHODNÉHO A BEZDĚČNÉHO. Vtipný je už přebal. Tvoří jej velkoplošná fotka nádvoří a technických budov bývalého dopravního DEPA získaného EMK Plzeň 2015 DÍKY DOPRAVNÍM PODNIKŮM MĚSTA.

Jeho prostory a budovy v krajní nouzi nahradily zkrachovalý projekt se sporným názvem KULTURNÍ FABRIKA SVĚTOVAR. Zasloužilo by si to zvláštní analýzu v souvislosti s předchozím vývojem a projekty ústavu a umělecké fakulty v Západočeské universitě v Plzni. Ve Sborníku nalezneme i další opatrné formulací NAZNAČENÉHO nebo ZAMLČENÉHO. Propásnutých příležitostí bylo totiž povícero! Jejich popis by mohl popudit mentory a donátory protěžované „vize“ inženýrsky unifikační euro-kultury? V ní filosofie post-modernity dává přednost kumulaci a vrstvení ZÁBAVNOSTI a „jednohubkové“ ZÁŽITKOVOTI provázené např. salvami laserových kanonád nebo frontálními ztečemi PUDŮ, POCITŮ A PUDŮ DAVU.

Psychologicky a sociologicky promyšleně ohromovala až ochromovala OKÁZALE SPEKTAKULÁRNÍ PRODUKCÍ naše ČASTO otupělé smyslové vnímání. Někdy virtuální rafinovaností, jindy primitivně KVANTITATIVNÍ AŽ INFANTILNÍ MASIVNOSTÍ a POHÁDKOVITOU OBROVISTOSTÍ ! Ve stylu Hrnečku vař, ale jen mě, probůh, neuvař. Dost často šlo o (POD)KULURU ÚNIKŮ A JEN CHVILKOVÉHO POVYRAŽENÍ AŽ DO SEBEZAPOMENTÍ, NĚKDY I S ADRENALINOVÝMI RYZIKY LIDSKÉHO NEBO TECHNICKÉHO SELHÁVÁNÍ A SEBEOHROŽENÍ. To názorně dodnes působí rozpaky a nedorozumění např. v provozu NOVÉHO DIVADLA nebo ve vnímání a nového zvykosloví extrémně stylizované sochy GENERÁLA PATTONA či trapností v příbězích kolem PAMÁTNÍKU OSVOBOZENÍ na Americké třídě.

Asi proto bylo stydlivě vynecháno vše, co mohlo a mělo být v roce HMEK 2015 lépe a odvážněji rozhodnuto k  trvalém povznesení a obohacení úctyhodných tradic města. Není ale všem dům konec a leccos dožene možná Plzeň a Plzeňský kraj v nastaveném čase přímou střelbou na bránu. NEJSPÍŠE s jinou garniturou komunálních politiků? Toho se já už dožiji sotva. Metaforickou nadsázkou řečeno je tomu tak jako u každého slavnostního lidového kroje ( nejen plzeňského, plaského či chodského).

Ten se každý den nenosil a posvícení nemohlo být každý den v týdnu! Ani v roce 2015 nabylo! „ MOJE LÁSKO, MADAME PLZNI, MĚSTO MÝCH PŘEDKŮ NA ROUDNÉ: PERSONIFIKOVANÁ BÝVÁŠ SOUTOKEM TŘÍ ŘEK – Radbuzy, Úhlavy a Úslavy. Vypadáš vždy tím lépe, čím více si navlékneš spodniček pod SVOJI SVRCHNÍ PARÁDU a nebo to jinak ŽENSKY ZAONAČÍŠ. I v tomto díle s tak skromným názvem od ŠESTICE AUTORŮ se jen chlubíš GENDEROVOU SYMETRIÍ …“

(Poznámka: Text odmítl šéfredaktor Práva a předtím i editor přílohy Salon po zdůvodnění)

Vytisknout