Hospoda na obrazovce

2. 11. 2016

Kdo pravidelně sleduje politické diskusní pořady na televizních kanálech a kriticky si je porovnává, bude mít možná stejný názor či aspoň dojem jako já. Přiměřeně společenskému postavení respektive vzdělanostnímu statusu přizvaných aktérů snad získáváme nárok být jimi netoliko poučováni, ale rovnou obohaceni silou prezentovaných myšlenek ne-li kultivačně okysličováni. Je tomu tak doopravdy? ptá se Felix Černoch.

Místo fundované výměny argumentů ad medium res převážně výpady ad personam. Vzájemné napadání je tu však jen jedním z výrazů přízemnosti quaziosobností. Nejsou stavěna fakta proti faktům na bázi erudovaného zmocnění se dané tématiky. Často se tu vedou řeči vskutku jako u piva. Tam se to aspoň dotáhne někdy k nějakému řešení ve smyslu kolektivního ujasnění nebo i shody. Zřejmě také proto, že hospodský jim do toho většinou nemluví, natož se snažil jejich mínění usměrňovat. Na rozdíl od svých kolegů v rolích moderátorů zmiňovaných pořadů.

Ti se nezřídka snaží problematicky přizvaným hostům napovídat, co si mají myslet. Jestliže na to hned nepřistoupí, zapojují do toho dotěrnost, aby je dotlačila ke konečně přijatelnému pochopení. Jindy používají tutéž metodiku v případech, kdy se stylizují do úlohy soudců, kteří si na nich vynucují doznání. Možná je tím někdo pověřil a oni jen setrvávají na pozicích zadání, které e zákulisí obdrželi.

Svědky oněch variací jsme mohli být i v průběhu komentování událostí kolem letošních připomínek 98. výročí naší samostatnosti, potažmo vzniku Československé republiky. Skloňovala se mezi jiným okřídlená téze, že stát se udržuje ideami, jež vedly k jeho zrodu. Trochu se přitom přehlíží ona geneze ve vztahu k časové ose, kde přece došlo k řadě vývojových zvratů s dopady až existenčními.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 3.11. 2016