Bodláky Václava Duška

Obezřetnost v rozpuku

2. 9. 2016 / Václav Dušek

Násilnosti lumpenalahových osvícenců teroru, šikany i sebeobětování se opakují v neskonalé touze splnit přání nejvyššího; kdokoli může tvrdit, že má poslání vyřčené nejvyšším - mohu tudíž tvrdit, že jsem potkal slitovného vysoko v horách a On mi řekl, že s vraždami seběvěrců nemá ničeho společného. Větu můžeš zkomolit, slovo zohavit, myšlenku rozplést a svinout do abstraktního tvaru, můžeš v člověčenské pýše urazit stvořitele - ujdeš cestu nepráva, zloby, teroru, krvelačnosti - a nalezneš neměnnou pravdu, možná potkáš i mne... Nu ano, mohu tvrdit s neústupností evropského obra, že jsem v horách spatřil Boha - a přitom zapomenul na Hidžáz... Člověk má mizernou paměť! Mohu s jistotou tvrdit, že budu pátrat, pak mu položím otázku: Čím jsou tvoji vyvolení, tak výjimeční?

Obezřetnost- slova, slova, slova.

Doporučení: Obezřetnou mluvčí přihlásit do diskursu o čemkoli a kdekoli. Elitní společnosti pěstují zkušené administrativy pro běh věcí příštích. Nechají opisovat politické programy, najímají mazané řečníky - u nás nemáme tyto elity, ale mazaných kecalů stohy. U nás musíme být na pozoru, abychom náhodou předčasně nesvrhli budoucího prezidenta USA, zazobaného miliardáře a manžela slovinské krásky, neodvolali trn v demokratickém v oku - šéfujícího Vladimíra Putina, třást se před námi musí i prezident lidnaté země Ťiang Ce min.

Máme bohaté zkušenosti s čistkami, vzpomínky na Werisberg, Nixdorf, Hainspach; víme, že nejsou všichni nabízející se přátelé sesláni otcem Bohem. Amen, pravil vám.

Peklo se činí. Obezřetnost ustupuje. Tvrdíme: autorita práva! No, sláva!

Apely na vyzkoušené metody za humny jaksi neplatí. Stabilita moci se vytrácí i s neustále se rozvíjející technikou přenosu dat a zpravodajství; pokrok nezastavíš, zlomí ti vaz - a můžeš být velediktátor, prezident prezidentů, roztomilý vrah, andílek spadlý z nebe, pod sebou máš voličskou trampolínu, raz dva tři a letíš do nebe či do peklíčka?

Obezřetní vlci samotáři vraždí bez předešlého varování. Co s nimi? Pomoc lehká, nevpouštět je do našeho teritoria - nelze je ochočit, vycvičit, budou trvalým nebezpečím v úrovni nekontrolovatelných šelem.

Pyramidy moci se vytrácejí, svět se smrskává a staří poslušní otroci s ústy dokořán civí, kterak přicházejí o slávu, ne na výsostech, kdepak, jen ve vyčpělých regionech se starou vyplajchovanou kapelou. Ještě mají šanci s přerozdělováním peněz - peněz není nikdy dost. Koupíš odboráře, zaplatíš protivníky, novináře, získáš si drobáky školské pěnice, i policajty a křiklouny z ulice. Na obezřetnost nebereš ohledy, brzdy při cestách do konečné zastávky nepoužíváš - žijeme raketově a nebezpečně, pravil mi při náhodném setkání teatrální prznitel slova, co vypil naráz studnu poznání – akorát byla otrávena kvaky znalců dolů a lomů, neotřelými kompenzacemi budoucnosti, vyhaslou tanečky tripartity. Přidal kvak o pomoci chudobným, potřebným, ukončil monolog vzletnými slovy o lidu čekajícím reky a bohatství, i slávu...

Lidé se bojí smrti všude po celém světě - obezřetnost zrazuje. Polykáme tuny prášku, kapek - zabíjíme játra, srdce, ledviny. Farmaceutické firmy nás drží pod krkem. Nebudeš-li dědku užívat dostatek léků za vysokou cenu - zemřeš! Ha, kolik roků máme před sebou? Kolikrát se ještě lekneme, že jsme nebyli, sakriš, dostatečně obezřetní a nevzali pastilku určenou k potření vysokého tlaku.

Obezřetnost na postupu.

Vyškolené pracovní síly se nedostávají v požadovaných počtech. Zvláště ve strojírenství, takže kohosi napadlo, že osloví policajty, přeškolí je ze zaběhnutého systému pomáhat a chránit. Postaví je k moderním technologickým zázrakům a bude se od rána modlit, aby nedošlo k prodlevě výroby tovaru určeného světovým skladům.

Vytisknout