David Cameron byl nekompetentní hlupák

25. 6. 2016

Finanční chaos, ekonomická krize, pravděpodobné odštěpení Skotska a možná i Severního Irska. To se toho chlapcům z luxusního Bullingdon Clubu za jediné dopoledne podařilo dosáhnout docela dost, píše Aditya Chakrabortty.

Nezapomínejme, jak libra padá a hodnota akcií klesá, že tohle celé referendum vyhlásil David Cameron jen proto, aby neutralizoval Nigela Farageho a své vlastní konzervativní extremisty. Veřejnost žádné referendum nepožadovala - on ho ale stejně vyhlásil, jen v zájmu interní správy své vlastní strany. Rozhodl se hazardně riskovat budoucnost Británie i Evropy jen proto, aby posílil své vlastní stranické postavení. Se vším sebevědomím příslušníka absolventů soukromé školy v Etonu si myslel, že vyhraje. Namísto toho způsobil takovou spoušť, že její důsledky nás budou postihovat léta a naruší desítky milionů životů po celé Evropě.

A to všechno způsobil člověk, který nakráčel do funkce ministerského premiéra, "protože mě napadlo, že mi to půjde". Nikdy neukázal žádné důvody pro takové sebevědomí. Jeho plány zmodernizovat Konzervativní stranu se rozložily s prvním dotykem bankovní krize , která donutila jeho samotného i jeho ministra financí Osborna, aby ohřáli thatcherovskou ekonomiku, kterou byli krmeni jako studenti. V premiérském úřadě zahájil politiku škrtů, která měla skončit za pět let, ale byla pak rozšířena na celých deset. Jiní premiéři mívali myšlenky, strategie, styl vlády, který je charakterizoval: thatcherismus, blairismus. Co byl cameronismus, kromě arogantního poučování při interpelacích v parlamentě a neschopnosti zapamatovat si detaily?

Neustále se vám bude teď připomínat, jak těsný byl výsledek tohoto referenda - že polovina země pro tento výsledek nehlasovala. To je také důkazem Cameronovy slabosti. Při posledním referendu o Evropě v roce 1975 získal Harold Wilson drtivou většinu. Byl to muž, který nikdy veřejně nepokládal otázky, u nichž si nebyl absolutně jistý, jakou odpověď dostane. Cameron, ač měl k dispozici veškeré prostředky britského státu, nedokázal vytvořit nic než malou většinu v průzkumech veřejného mínění. Neuměl prostě vládnout.

Ne všechno to byla jeho politická chyba - mnoho z toho zdědil z minulosti. Za posledních čtyřicet let každý britský premiér kultivoval režim, který dovolil, aby se ve společnosti otevřela obrovská propast mezi těmi na vrcholu hierarchie a ostatními z nás, která vytvořila superbohatý centrální Londýn, zatímco ostatní regiony země hladověly a která lidem odepřela skutečné rozhodovací pravomoci.

Výsledky tohoto referenda odrážejí ona desetiletí vypočítavé tvrdosti a v důsledku toho nedůvěru občanů vůči politickým elitám. Thatcherová, Blair, Cameron - všichni prosazovali hospodářskou nerovnost. Ta vyvolala politickou a regionální polarizaci, která se stala charakteristickým rysem této kampaně. Ostudné je, že všechny tyto ospravedlnitelné resentimenty byly zmobilizovány rasisty a ultrapravičáky.

Jako premiér měl Cameron možnost rozptýlit tuto toxickou směsici nerovnosti a nedůvěry - namísto toho situaci ještě zhoršil. Nyní svou hazardní hru prohrál a přišel o zaměstnání - cenu za jeho činy však zaplatí celá země. Nebyl nikdy dobrý, byl jen arogantní. Nikdy neměl štěstí, byl to jen teflon. A teď už se oprýskal.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Velká Británie - politika a společnost
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 24.6. 2016