S roboty do roboty?

24. 6. 2016 / Karel Dolejší


Jak informuje Financial Times, jeden z nejdůležitějších trendů globalizace se začíná obracet: V odvětvích produkujících luxusní značkové zboží, které přecházejí od klasické sériové výroby ke kusové výrobě na zakázku, se objevil trend označovaný jako "radical inshoring". Někteří producenti, kteří kdysi odešli ze Západu za levnou prací do rozvojových zemí, aby tam zboží sekali levně jedno za druhým jako Baťa cvičky, se vracejí nazpět. Značnou část práce přitom teď odvedou roboty, dokončují ji ale do podoby zboží na zakázku najatí západní živnostníci. ZDE


V odvětvích, kde ústup od velkosériové výroby není reálný - například u producentů levného zboží masové spotřeby - se ovšem nic moc nezmění. Když koncern VW přišel do Mladé Boleslavi a provedl kalkulace zahrnující tehdejší počáteční cenu práce, vyšlo mu, že návratnost investice do robotizace by byla v řádu desetiletí, takže se samozřejmě vyplatilo pokračovat ručně. Teprve drahá práce nebo radikální změna obchodního modelu mohou přimět investory, aby se zbavili dělníků a pustili do robotů. A v některých případech, jako je právě radical inshoring, tím nějaká pracovní místa v západních ekonomikách vznikají - místo aby, jak ze všech sil tvrdí technologičtí dogmatici, byla postupně téměř všechna zrušena.

Osifikovaná společnost, která se sociálně přestala vyvíjet, může propadat všelijakým fantaziím typicky zaměňujícím technickou proveditelnost s ekonomickou rentabilitou či možnostmi reálně existujícími v sociálním kontextu. Technicky je dávno možné vyrábět nadzvukové dopravní letouny nebo třeba létající auta. Ke smůle technooptimistů se to vůbec nevyplácí, neexistuje obchodní model, který by takové projekty realizoval.

V pozdní fázi "reálného socialismu" alternativní varianta průmyslové společnosti v podstatě věděla, že se blíží její konec, a unikala do technooptimistických snů, které údajně měly vrátit do strnulého vnitřního mechanismu pohyb. Básnila o městech v kosmu nebo pod mořem, fantazírovala, že do třiceti let bude většina lidské potravy pocházet z moře, a také roboty měly v jejích vizích klíčový význam. To co přišlo ovšem nebyla realizace vysněných falešných technologických trendů. Historický pohyb se nevrátil skrze technologii. Měl podobu zániku samotného společenského modelu, který se podle svých vlastních kritérií stal nefunkčním, neumožňoval žádný další vývoj a adaptaci.

Český veřejný prostor je dodnes plný klonů husákovského augura Radovana Richty redukujícího sociálno na technologii a ignorujícího ekonomickou rentabilitu. Prognostik Václav Klaus kdysi přesvědčoval Čechy, že v důsledku všeobecného a nezadržitelného technologického rozvoje prý nemá cenu snažit se zachovat v místní ekonomice finální výrobce, a prognostik Miloš Zeman dodnes prosazuje ekonomicky nesmyslné projekty typu kanál Dunaj-Odra-Labe. Pokud ani tohle nebudou pro Čechy dostatečné důvody poučit se a dávat si pozor na polovzdělané věštce, jež nerozlišují, které údajné vývojové trendy jsou realizovatelné a které naopak nikoliv, může se scénář ze závěru 80. let minulého století časem s mírnými variacemi zopakovat. Z chybných představ o budoucnosti vznikají chybná rozhodnutí - někdy i taková, která je později takřka nemožné napravit.

Kapitalismus platforem ZDE, který se zatím jen okrajově projevuje v notně archaickém diskursu české semiperiferie, ovšem nepředstavuje žádný skutečný lék na Klause a Zemany. Jedná se o sofistikovaný pokus propagandisticky předstírat zánik kapitalismu - právě proto, aby byl stávající společenský model bez výraznějších změn zachován co nejdéle.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 24.6. 2016