Proč už bych nikdy nepublikoval na Parlamentních listech

11. 5. 2016 / Daniel Veselý

Opravdu mne mrzí, že autoři, jako jsou Josef Brož, Milan Kohout, Veronika Sušová-Salminen nebo Ilona Švihlíková, pravidelně přispívají na Parlamentní listy. Díky nim PL argumentují, že dávají hlas všem, tedy i zástupcům levice, a prezentují se tak jako otevřená mediální tribuna, která povýšenecky neselektuje názory a tváří se demokraticky. Ředitel redakce PL Jaroslav Polanský si toto plně uvědomuje a těží z toho. Nicméně i tak na stránkách PL drtivě převažují xenofobní a stereotypní zkratky mnohdy pocházející od všelijakých „autorit“, které u nás ale jen ještě více jitří nenávist vůči nevinným lidem a posilují iracionální strach z neznámého.

Neznám žádné západní levicové či radikálně levicové médium, které by zveřejňovalo jen zlomek polopravd a vyložených nesmyslů vycházejících na PL, to bývá čistě doména radikální pravice. A já skutečně nedovedu pochopit, jak může někdo, kdo se otevřeně hlásí k levicovým myšlenkám, publikovat na mediální platformě, která vydělává na šíření strachu a rasistických předsudků a nesoudné podpoře Hradu (ať už odtamtud zazní sebevětší absurdita), jež jakoby tragikomicky vyvřela z normalizačního období. Je tristní, že si výše jmenovaní neuvědomují, jak moc se publikací na PL kompromitují, třeba jen při pohledu na vlastnické struktury PL, což je jen upgradovaná verze bakalismu. Tím, že tam píší, poskytují PL vratkou legitimitu a zdání názorové plurality s tím, že vytvářejí milosrdnou fasádu xenofobii nebo přímo rasismu, což je zhoubné. Dovedeme si představit, jaké titulky budou vévodit PL za rok, zatímco se česká společnost z nemalé části neprodyšně opevňuje „sebezáchovnými pudy“?

Je pravda, že existují ještě vulgárnější „zdroje informací“, než jsou PL (Nová republika, Aeronet, Czech Free Press!, Nwoo, Česká nezávislá televize apod.), kde se můžeme dočíst, že uprchlická krize je spiknutím rabínů, jak pomocí islámu zničit „evropskou rasu“, nebo že Putin je ušlechtilým zachráncem světa kráčejícím ve šlépějích chrabrého Stalina, který se, ač zčásti Žid (sic!), vzepřel chazarskému estabishmentu, a podobné perly. Avšak tyto informační „kvazizdroje“ zdaleka nedosahují popularity PL, jsou omezeny na úzce vyprofilovanou čtenářskou základnu, jíž pravděpodobně není pomoci, a jejich produkce není citována v mediálním mainstreamu.

Mnozí vyčítají šéfredaktorovi Britských listů jeho selektivitu při publikaci autorů a článků nebo jim vadí jednostranné protiputinovské postoje redaktora Karla Dolejšího, nicméně na stránkách Britských listů se čtenář nesetká ani s náznakem rasismu a xenofobie nebo s cílenými hoaxy. Je jasné, že BL nemohou zůstat vůči oprávněné kritice imunní, avšak myslím, že neexistuje žádný důvod pro autory, kteří mají co sdělit, aby legitimizovali údajnou otevřenost Parlamentních listů.

Vytisknout