Kterak úspěšně bojovat proti bruselské tyranii

21. 1. 2016 / Karel Dolejší

Bude plně vyhovovat potřebám našeho vystoupení, když se ČR nedvojznačně připojí ke státům, jež blokují vznik společné evropské uprchlické politiky, a bude při všech možných a nemožných příležitostech také opakovaně dávat najevo, že si cení úplně jiných hodnot než západ Evropy.

Pokud budou v médiích Zeman, Chovanec, Petránek a další soustavně opakovat, že žádný muslim do Evropy nepatří, přesvědčí postupně obyvatele západoevropských zemí, že do Evropy nepatří Česká republika, kde se zájem o jiné kultury vyčerpává koncerty Alexandrovců a internetovými bláboly o tradičních Slovanech ve starší době kamenné.

Zablokování EU a nemožnost se domlouvat na operativních řešeních neskončí obnovením malých "suverénních" států, o němž sní "vlastenci". Jak přesvědčivě argumentuje například Jiří Pehe ZDE, reálný scénář vypadá docela jinak: Zmenšení společného evropského prostoru, v krajním případě řekněme na rozměr Německo-Rakousko-Benelux-skandinávské státy. A "suverénní" ČR by pak prostě zůstala za jeho hranicí.

Malá exportní ekonomika České republiky by si v tom případě "užila". Zájem čínských investorů udělat z Prahy vstupní dveře do evropského prostoru by jistě poněkud ochladl. Putinské Rusko směřuje do ekonomické černé díry, což mu sice nebrání pokračovat v šíleném zbrojení, ale těžko by mohlo nahradit západní odběratele českých výrobků a služeb. Lecjaké kalkulace ohledně subdodavatelských vztahů s německými firmami by vypadaly o dost jinak, než dnes, neboť by přibylo transakčních i provozních nákladů. O dotace by nepřišel jen šumavský majitel louky, ale také jejich zdatný vysavač Agrofert.

Není ovšem žádných pochyb o tom, že kapitáni českého průmyslu, jako třeba František Čuba ZDE, jejichž úspěch za minulého režimu se odvíjel od politických konexí, dokážou i v takovém případě ekonomiku v krátké době vyvést z rozbouřených vod. Naleznou nové příležitosti a nové trhy. Můžeme například vyrábět tradiční české čínské vepřové konzervy. Leccos se už v tomto směru udělalo ZDE.

Bohužel, přechodné období by pravděpodobně trvalo nějakých 10 - 15 let. Znovuzavedení ostrahy státních hranic by znamenalo výdaje řádově v miliardách ročně, další desítky miliard by pak stál případný přístup na zmenšený evropský trh - vyptejte se u "zločinných" Norů, na kolik taková legrace přijde.

Většina statečných bojovníků proti bruselské tyranii by pak prožila podstatnou část, ne-li veškerý zbytek života v ekonomicky horších podmínkách, než v jakých nesnesitelně utlačeni Bruselem žijí dnes. Vzhledem k tomu, že kromě národovectví je materiální životní úroveň pro tento voličský segment zpravidla hlavním předmětem zájmu, někdo by se mohl třeba domnívat, že tito lidé nedokážou jednat racionálně ani z hlediska přízemní logiky, kterou jedině uznávají.

Ale každá svoboda má své náklady. Brusel nám přece chtěl vnutit asi 1 200 úplně cizích uprchlíků a kdo ví, zda by časem nenařídil, že nesmíme jíst vepřoknedlozelo, protože politicky korektní stravou je jedině kebab. Svéráz národního lovu nelze obětovat. Bruselská diktatura stále jen něco nařizuje. Kde už jsme jen mohli být, kdyby jí nebylo.

Vytisknout