Česká kulturní identita na psychoanalytickém lůžku...

Proč je nutné upálit Merkelovou

7. 1. 2016 / Bohumil Kartous

Angela Merkelová byla na konci roku dvakrát oceněna jako osobnost roku v prestižních anketách tohoto charakteru. Časopis Time i deník Financial Times ocenili německou kancléřku za její trvalý a vstřícný postoj k řešení urgentních důsledků válek na Blízkém východě, které se projevují jako imigrační krize do Evropy. Vidí v tom velký kus odvahy stát za dodržováním stávající konvence o lidských právech a tedy za dosavadním pojetí evropské demokracie. I přesto, že radikální pravice v Německu z ní udělala nepřítele číslo 1, i přesto, že musí stát proti opozici v podobě spřátelené bavorské CSU.

Obě ocenění dávají Merkelové vysoký kredit, říkají, že se stala symbolem snahy zachovat si tvář navzdory nemalým problémům, které to s sebou nese. Ocenění tohoto typu stvrzují před mezinárodním společenstvím, že postoj německé kancléřky je zaznamenání i úcty hodný. Je to ale také vzkaz těm, kdo tomuto postoji oponují.

Je to vzkaz zejména posttotalitním zemím střední a východní Evropy, jejich společnosti vykazují sobě příbuzné známky xenofobní hysterie. Navzdory tomu, že se jich celý problém vlastně přímo netýká, téma se pro ně stalo katalyzátorem podpovrchového strachu a nejistoty vyplývající z nízké úrovně vnitřní společenské identity a nedůvěry v "res publica", věc veřejnou.

V České republice nejsou žádní uprchlíci. Kromě dobrovolníků, kteří pomáhají na místech, kudy uprchlíci procházejí, se takřka žádný Čech s živým Syřanem, Iráčanem, Eritrejcem či Afgháncem nesetkal. Ani do budoucna to není pravděpodobné, protože i kdyby ČR respektovala dohodu o kvótách, těch 3 500 lidí se v desetimilionové společnosti rozplyne takřka nepozorovaně. V horizontu dvaceti či třiceti let nelze předpokládat, že se česká společnost z hlediska své etnické různosti nějak výrazně promění. Pokud, nebudou to lidé z muslimských zemí, kteří její vysokou homogenitu naruší.

Přesto deklaruje česká majorita strach z tohoto vpravdě vybájeného nebezpečí. V žádné ze zemí, které uprchlíky aktivně přijímají, nepanuje tak exaltovaná panika z toho, že chce někdo uloupit naši jedinečnou kulturu a parazitovat na našem ekonomickém nadstandardu. Tato panika se šíří už nějakou dobu prostřednictvím různých dystopických a manipulativních elementů kolujících internetem, ale teprve v posledním roce nabrala skutečně masových obrátek. A zatímco ztělesněním obrany lidských hodnot zakládajících evropskou kulturu se stala Merkelová, Miloš Zeman se stal lokálním symbolem na povrch pronikající malomyslnosti, mindráku z neschopnosti postavit se problémům a vyrovnat se s nimi a z pocitu neexistence čehokoliv, co by snad přesahovalo ledničku s tlačenkou, bůčkem a pivem. 

My to dokážeme, tvrdí Merkelová, stejně jako její předchůdce Gerhard Schöder, sociálně demokratický politický oponent a přesto člověk, který Merkelové vyjádřil plnou podporu. Německo se nepochybně setká s řadou problémů, pokud pouze za rok 2015 přijalo 1 milion uprchlíků. Bez ohledu na to, německá sebedůvěra, vědomí vlastní vnitřní síly, vůle a odhodlanosti staví hysterii české společnosti, která žádný problém řešit nemusí, do velmi komického světla. Zahanbení na mezinárodní scéně, které každým dalším blábolem přiživuje Miloš Zeman, nemá žádné opodstatnění a nemá ospravedlnění.

Jediné, co může udělat malý český člověk, který sdílí obavy společně se svým prezidentem, je popřít shora uvedenou skutečnost, schovávat se za štít "zdravého rozumu" a další rétorické figury, aby si nemusel přiznat, že celá "uprchlická krize" v podobě společenské reakce je vlastně jen zprávou o společnosti samé. 

Těch, kdo si skutečnost uvědomují, nebude mnoho. Většina lidí prostě vnímá věci takové, jak se na první pohled jeví a sází na to samozřejmě i demagogové typu Zemana. I přes tu absurdní skutečnost, že problém, který v této společnosti vyvstal, reálně neexistuje, si toho málokdo všímá. V médiích a na internetových fórech se zaníceně diskutuje o všech otázkách spojených s chimérou.

Skutečného problému si nikdo nevšímá. Naopak, pokud jsou v české společnosti lidé, kteří si uvědomují, že skutečným probléme zde nejsou uprchlíci, ale stav české kulturní identity, taktně o tom mlčí. Místo toho dochází k symbolickému upalování Angely Merkelové, která tuto nepříjemnou pravd připomíná.

Vytisknout