Tahle země je naše

6. 1. 2016 / Marcel Kraus

Slyšeli jsme to ve vánočním poselství prezidenta Zemana. Politolog Jiří Pehe následně v deníku Právo zapochyboval, jak moc je tahle země naše. Připomíná, že největší firmy u nás nejsou „naše“, a ročně tak více než 200 miliard korun ze zisku zahraničních investorů u nás odteče v podobě dividend do zahraničí. Dále uvedl, že více než 13 tisíc „našich“ firem sídlí v daňových rájích.

Jelikož nevěřím všemu, „co se píše v novinách“, zkusil jsem si těch 200 miliard ověřit na webových stránkách Českého statistického úřadu. A zjistil jsem, že situace za rok 2014 byla ještě horší. Odteklo dokonce 488 mld. Kč, ale z podniků, které naši podnikatelé vlastní v cizině, přiteklo pouze 154 mld. Výsledné saldo prvotních důchodů s nerezidenty za rok 2014 tak bylo -334 mld. korun.

Dále jsem se na webu ČSÚ dozvěděl, že Hrubý domácí produkt (HDP) snížený o toto výsledné saldo se jmenuje Hrubý národní důchod (HND). Podíl tohoto hrubého národního důchodu na hrubém domácím produktu činil v roce 2014 pouze 92,2 %. Zbytek do celku, tedy 7,8 % HDP, odešlo do zahraničí ve formě salda prvotních důchodů. V Evropě toho více utíká do ciziny pouze Irsku. Pokud někoho zajímá, kde tyto peníze končí, může si na www.czso.cz vyhledat dokument „Hodnocení výkonnosti ekonomiky České republiky v širším kontextu“. (Nebo si obstarat knihu I. Švihlíkové „Jak jsme se stali kolonií“, což mi doporučil informovanější kamarád.)

Myslím, že výše uvedeným se dá částečně vysvětlit, proč jsou v Německu vyšší seniorské důchody než u nás. Nebo proč mají v Nizozemsku nemocnice údajně i v malých městech a proč tam mají více a lépe placených zdravotních sester, a to i na terénní péči (jak jsem nedávno slyšel na nějaké přednášce k sociálním otázkám).

Migrační krize dokazuje, že peníze chybí nejen u nás. Nedávno jsem například v rozhlase slyšel, jak někteří naši občané sbírali korunku ke korunce na stavbu školy pro chudé děti v Indii. Hezký příklad solidarity, dokonce mezinárodní. Ostravskou hutní firmu AccelorMital (kdysi NHKG) vlastní Ind Lakšmí Mittal. Snažil jsem se proto zjistit, zda zisky zdaňuje v daňových rájích nebo v rodné Indii. Na Wikipedii jsem se dočetl, že „Mittal je znám svým sklonem k utrácení, za rodinné sídlo ve viktoriánském stylu v Londýně, utratil neuvěřitelných 128 milionů dolarů, což je největší částka, kterou kdy kdo za nákup nemovitosti k soukromému bydlení zaplatil. A šestidenní pompézní svatba jeho dcery Vanishi ve Versailles se s cenou 55 milionů dolarů stala nejdražší svatbou všech dob. Jeho jmění bylo v roce 2006 odhadováno na cca 25 miliard dolarů (Mittalova rodina vlastní 88 % akcií Mittal Steel).“ Jiný web mi prozradil, že sídlo společnosti má pan Mittal v Lucembursku. Za tuto zemi jsou některé ekonomické údaje nedostupné (viz graf č. 25 ve zmíněném materiálu ČSÚ).

Je mi proto jasné, že chybějící peníze pro nás, ale i pro Indii či Afriku bychom měli někde sehnat. Vhodnou příležitostí je například charitní Tříkrálová sbírka. V roce 2014 malí koledníci vybrali přes 82 milionů korun. Modleme se proto, aby se letos touto i dalšími charitními a podobnými akcemi vybralo co nejvíce. Buďme solidární, soucitní a štědří. Mějme ale na paměti, že proti velkým bankovkám, co nám utíkají jinde, jsou to stále pouze drobné mince. A věřme, že církev poprosí toho nahoře, aby už nebyly jiné ráje, než ten biblický. 

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 6.1. 2016