5. 1. 2016 / Bohumil Kartous
Úroveň veřejné diskuse na českém internetu konečně našla svůj etalon. Tento rozhovor veřejného "umělce" s veřejným "intelektuálem" dobře ilustruje obsedantní zaujatost vlastní zbabělostí a - dbaje vybraného slovníku - hluboce integrovanou posttotalitní mentalitu lidí, kteří ještě nepochopili, že svoboda neznamená veřejně obnažovat svůj komplex otroka. Nebýt internetu, nevěděli bychom. Takhle vznikla úžasná stoka, kterou proudí hektolitry méněcennosti transformované v postoje a názory na aktuální dění. A elity, jako třeba zde přítomní, nastavují zrcadlo. Věru ostrý obraz: ZDE
K tomu dodává Jan Čulík: Kromě vulgarity je na této výměně pozoruhodné, jak jsou oba mluvčí posedlí událostmi a jednáním, které se - možná - odehrávalo - nebo také neodehrávalo, neboť osobní vzpomínky nejsou spolehlivé - před třiceti lety. Je to trochu, jako by se dědečkové hádali o tom, co se dělo nebo nedělo v zákopech první světové války. Není to ojedinělý případ. Byl jsem nedávno svědkem rozhovoru dvou českých pravostředových "veřejných osobností" (jeden z nich je v současnosti ministr), kteří neustále hovořili o estébácích a politické situaci, jako by byl rok 1975... Vůbec se ještě neprobudili...
Vytisknout14.4. 2016 / Bohumil Kartous
Kdyby skutečně existovala nějaká "kulturní fronta", asi by to vypadalo v této společnosti poněkud jinak. Plácání jednou za rok na nějakém předávání cen není událost. Je to jen důkaz toho, že na "kulturní frontě" je až na výjimky mrtvolný klid. A když...