Osamělá smrt kráčí českou krajinou

19. 12. 2015 / Ivan Sommer

Tisíce osamělých seniorů, kteří denně či týden s nikým nepromluví slovo, se nacházejí nejen ve Velké Británii, ale i v České republice. Hrozí jim osamělá smrt, japonsky „kudokuši“ , jak ji popsaly Britské listy. Téměř po roce se nedaleko Prahy našlo mumifikované tělo muže. Banka platila pravidelně nájem bytu podle platebních příkazů a klimatizace postupně tělo mumifikovala. Obecní úřady zajišťují stále více pohřbů zemřelých, k nimž se nikdo nehlásí. Existuje však podstatný rozdíl mezi českou a britskou situací.

Na nelidskosti vůči seniorům v České republice se podílejí orgány veřejné správy, majitelé domů, funkcionáři bytových družstev a společenství vlastníků. Nelze tedy uvést jména postižených důchodců, protože by to vedlo k nemilosrdné odvetě, nevyjímaje odsouzení do vězení nebo umístění do psychiatrické léčebny. Česká společnost zesurověla vůči migrantům i vlastnímu obyvatelstvu. Říkejme manželskému páru seniorů František a Bohunka a laskavý čtenář nechť posoudí jejich životní příběh.

Narodili se s odstupem několika dnů v jedné místnosti v době, kdy na světě padaly bomby místo deště. Vystudovali několik škol, Bohunka jako snad nejlepší studentka univerzity. Pak se vzali a jejich manželství přetrvalo desítky let. Děti oželeli, protože během normalizačních prověrek ztratili zaměstnání. Bohunce se z toho zatemnila mysl, propadala se do schizofrenie. Naštěstí si uchovala schopnost pracovat jako referentka díky neuvěřitelné schopnosti se učit cizí jazyky. Své životní úspory František a Bohunka vložili do koupi obecního domu při jeho privatizaci. Snažili se zůstat v ústraní, ostatně příbuzní se rozptýlili po světě nebo odešli na věčnost. Jak léta běžela, František odešel do důchodu, po infarktu ho sice přivedli k životu a srdce mu kovem vyztužili. Ztrácel však pohyblivost, chodil s berlou, Bohunka mu i tkaničky bot zavazovala. František naopak dohlížel, aby se Bohunka neztrácela v přeludech své duše, a tak dříve hodně cestovali, nové poznatky stabilizovaly Bohunčinu mysl.

Snad by dožili v poklidu, pokud by se v družstvu neobjevil milionář, kterému se asi zalíbil jejich byt. Traduje se výrok Matky Terezy: „Bída a hlad na světě nejsou proto, že nedokážeme nasytit chudé, ale proto, že nedokážeme nasytit bohaté“. Podle zákona je povinno družstvo převést do osobního vlastnictví družstevníků do 3 měsíců. František i Bohunka žádost podali před léty, ale milionář ji blokuje dodnes, na zákon se neohlíží. František i Bohunka se dostali do potíží, byli napadáni, jejich byt byl devastován, nemohli si řádně a bezpečně uvařit, ani se koupat v teplé vodě, popřípadě uklidit po stavebních akcích, které zůstávaly nedokončeny. Dokonce se našel jedinec, snažící se Bohunku ohmatávat, milionář se posmíval jejich náboženské víře a pokusil se Františka zbít. Zůstali jediní, komu byt nebyl převeden do osobního vlastnictví.

Naplnily se dny Bohunky. Umírala a František skučel bolestí, jak nemoc znetvořila její tělo. Milionář podal trestní oznámení na Františka i Bohunku, i když věděl, že umírá. Prý ho pomluvili tvrzením o zpronevěře, žádal odškodnění 100 000 Kč a vydražení bytu. Jestliže člen družstva spáchá trestný čin proti družstvu, tak přijde o byt. Proto milionář podal oznámení na oba manžele i na Bohunku. Při udání na jednoho by jim byt zůstal. Že schizofrenní Bohunka nechodila na družstevní schůze a stěží ho mohla pomluvit, mu bylo lhostejno. Jenže se ukázalo naopak, že někde vymizelo statisíce korun, jejichž převzetí milionář potvrdil a že na tom mají podíl tři funkcionáři, kteří obvinili Františka, že jim vyhrožuje např. výzvou podpory hospice a katolického posledního pomazání. Státní zástupkyně vytkla Františkovi, že se nešel léčit na psychiatrii a místo toho vypravoval pohřeb Bohunky.

Žijeme v křesťanské kultuře, vypravení pohřbu je tu zvykem. Že jde o nezákonný proces jak v letech padesátých ji nevadilo. Ani, že zmizely statisíce. Františka sice soudkyně odsoudila do vězení s podmínkou, ale rozsudek byl zrušen pro nezákonnost a zmatenost. Policie, státní zástupkyně i soudkyně jsou profesionálové a museli vědět, že jednají vědomě nezákonně a že Františkovi udělili v podstatě trest smrti vyhozením na ulici. Bylo to tak očividně protiprávní, že ani milionář výsledek nezvrátil.

František žije zcela osaměle, občas o hladu a špinavý. Nemohl si uvařit a vykoupat se, protože opravy v bytě milionář blokoval. Dny a týdny s nikým nepromluví. Většinou leží, protože není schopen dobře stát. Jednou se najde i František bez života. Isolaci organizují právě ti funkcionáři, kteří by měli vysvětlit, kam se poděly ony statisíce. Mezi nimi je dokonce vychovatel mládeže. Byt do osobního vlastnictví Františkovi převeden nebyl, milionář to stále blokuje. Jeho stav mysli osobní antipatie si zaslouží politování.

Jedině ve spánku bývá František šťasten. Přichází za ním Bohunka, milují se a ruku v ruce létají vysoko nad kraji svých dávných cest. Nedávno mi řekl spolužák: „Co se divíš, oni mají miliony a zadupou každého do země“. I Britské listy by neodolaly tanci milionů. Také je může postihnout osamělá smrt.

Vytisknout