18. 12. 2015
V listopadu vysílaly Channel Four News alarmující reportáž o lidech, žijících v samotě - kterou nyní odborníci považují za zdravotnický problém, jaký úřady musejí řešit. Reportáž na webu zhlédlo 13 milionů lidí. Ve čtvrtek 17.12. se k tématu televize znovu vrátila.
Nezapomínejme na lidi, kteří žijí v samotě v našem sousedství. Zajděme je, nejen v této roční době, navštívit.
Heartbreaking report into loneliness viewed by 13m. Tonight #c4news revisits Margaret & Roy https://t.co/lHFWRivSsT pic.twitter.com/G09P8vmQPK
— Hayley Barlow (@Hayley_Barlow) December 17, 2015Margaret: Když jste nikdy nebyla sama, tak si neuvědomíte, co to je, být sám.
Roy: Máte pocit, jako že vás někdo hodil do hluboké vody a není nikdo, kdo by vás zachránil.
Margaret: Já s nikým nemluvím po dlouhé hodiny.
Roy: Na to si myslím nikdy nezvyknete. Je to vždycky samota.
Reportérka: Jak změřit samotu, když i jen při snaze o ní mluvit popadáte dech.
Margaret: Místnost je prostě prázdná.
Reportérka: Jednadevadesátiletá Margaret Nicholas žila v tomto domku skoro celý život. Nejprve s rodiči, pak se svým manželem a s rodinou. Před dvěma lety její manžel zemřel. Teď je tu už jen ona sama.
Margaret: Dělávali jsme společně na zahradě. Chodili jsme společně nakupovat. Všechno jsme dělali společně.
Reportérka: Se vám po něm stýská...
Margaret: Samozřejmě.
Reportérka: Margaretina vnučka s ní chodí nakupovat a sousedi ji občas kontrolují, jestli je v pořádku. Chybí jí ale každodenní společnost.
Margaret: Možná se to může někomu zdát podivné, ale já si se svým manželem povídám. Dělám to tak, že s ním prostě mluvím.
Roy: To je moje manželka s bratrancem.
Reportérka: Roy Crowd žije nedaleko. Má s Margaretou tutéž zkušenost: samotu. Jeho syn mu zemřel na rakovinu a pak zemřela jeho manželka. Byli svoji padesát let.
Roy: Vždycky doufám, že se manželka objeví ve dveřích. Což se nikdy nestane. Když jdete ven, vracíte se, a vracíte se do prázdného domu. A víte, je to zase samota. A pořád čekáte, že vám někdo zavolá.
Reportérka: Roy říká, že má štěstí. Navštěvuje ho jeden přítel s rodinou každý týden. Ale jako v případě Margaret, v některých dnech je jediný hlas, který slyší, hlas v telefonu z kontaktní služby pro osamělé lidi.
Roy: Judy telefonuje v sobotu večer. Minulou sobotu to byla první osoba, s kterou jsem za celý den mluvil.
Reportérka: A je to dlouhý den.
Roy: Je to dlouhý den.
Reportérka: A co to pro vás znamená, když vám zavolají v sobotu večer a vy jste celý den s nikým nepromluvil?
Roy: No, těším se na to. Vždycky ten telefon dávám sem na křeslo. Je to velká pomoc.
Kampaň proti samotě zdůrazňuje, že by měly úřady se samotou zacházet jako s otázkou veřejného zdraví. Úřady musejí identifikovat zranitelné osoby. Pak je jim nutno poskytnout pomoc, aby si poradily s matoucí a bolestnou skutečností života o samotě.
Margaret: Nikdy v životě jsem nebyla sama.
Reportérka: Takže zvyknout si na to bylo těžké?
Margaret: Myslím, že si na to nikdy nezvyknu.
Roy: Je to prostě něco, s čím jste najednou konfrontován. A nemůžete se od toho osvobodit a nikomu to vrátit. Musíte prostě to přijmout.
Vytisknout18.1. 2016 / Ivan Sommer
Odezva na úvahu „Osamělá smrt kráčí českou krajinou“ byla poměrně rozsáhlá a nezvládl jsem ještě na všechno odpovědět. Pocítil jsem povzbuzení, dostal jsem i nabídku léků ze Švýcarska. Avšak objevily se i stíny. Manželský pár mě přesvědčoval...
19.12. 2015 / Ivan Sommer
Na nelidskosti vůči seniorům v České republice se podílejí orgány veřejné správy, majitelé domů, funkcionáři bytových družstev a společenství vlastníků. Vážený pane, věc se týká mě osobně. Je mi 73 let a mohu doložit rozsudky Městského soudu...
4.11. 2015 / Jan Čulík
Díval jsem se v úterý večer na reportáž televize Channel Four News, vzniklou na základě varování britské vlády, že samota má stejně drasticky záporné zdravotní důsledky jako jakákoliv vážná nemoc, a že společnost nutně musí zasáhnout proti samotě...