Mladé české elity a všeobecné volební právo

16. 12. 2015 / Boris Cvek

Tak jsem zhlédl debatu „mladých českých elit“, kterou pořádal Respekt v Knihovně Václava Havla. Jedním z diskutovaných témat bylo to, kdo jsou vlastně elity. Z takového neurčitého kroužení kolem se mi nakonec nejvíce líbila myšlenka Matěje Stropnického, že elity mají být především nestranné, věcné, nemají tvořit nějaký uzavřený kroužek a že mají sloužit zájmům běžných lidí, díky nimž se také mohly elitami stát.

Podle mne je k tomuto úkolu elit především zapotřebí vzdělání, tedy šíře rozhledu, smysl pro kontext, vzdorování jednoduchým intuicím „selského rozumu“ a intelektuální poctivost. Ukázalo se to, řekl bych, v závěrečné fázi debaty, kdy jedna posluchačka zcela nevinně vznesla názor nějaké její známé, že by všeobecné volební právo mělo být omezeno na lidi, kteří jsou schopni nějakých základních znalostí (dost bizarně bylo uvedeno např. vaření polívky).

Očekával jsem, že to bude všemi „mladými elitami“ automaticky zamítnuto s ohledem na historickou zkušenost. Všeobecné volební právo je přece základním výdobytkem moderní svobodné společnosti. Uvažovat o jeho omezení je stejné, jako uvažovat o znovuzavedení otrokářství nebo diskriminace žen. Nicméně skoro se zdálo, že různost názorů na toto téma bude připuštěna jako norma, až se proti tomu ohradil Vít Klusák v tom smyslu, že by nemělo být výstupem z této debaty to, že se pražská kavárna shodla na omezení všeobecného volebního práva.

De facto ale pouze dva (Klusák, Stropnický) z pěti členů „mladé elity“ prokázali, že něco vědí o hodnotě, dějinách a principu všeobecného volebního práva. Petra Hůlová naopak vyjádřila názor, že omezení všeobecného volebního práva by přineslo vyřešení mnoha problémů, a Jan Rubeš se – snad i vážně – zastal volebního censu.

Jsem si naprosto jistý, že kdyby kdokoli měl aspoň základní informace o dějinách bojů za všeobecné volební právo, o dějinách demokracie a zejména o tom, jak fungovaly společnosti, kde volební právo nebylo všeobecné, nemůže myšlenku omezování všeobecného volebního práva vzít tak naivně, jak ji vnucuje „selský rozum“. Nikdo z diskutujících, kteří zastávali omezení všeobecného hlasovacího práva, se nevyrovnával s historickou realitou, ale naopak všichni tu myšlenku vzali jako intuitivně jasnou.

Selský rozum si ovšem dokáže vystačit velmi dobře sám, nepotřebuje o složitosti věcí, ať už historických, technických nebo přírodovědných, humanitních, filozofických nic vědět. Dlouho bylo v Evropě samozřejmostí, že nevolník nebo černoch jsou pod-lidé, mnoho lidí si dodnes na základě selského rozumu myslí, že existují jasně barvou kůže definované rasy, a on ostatně každý z nás vidí na vlastní oči, že Slunce se pohybuje po nebi a Země naopak stojí.

Když se někdo k něčemu vyjadřuje na základě selského rozumu bez znalosti věcí, je to jasný důkaz toho, že nemá být za elitu považován. Nicméně lidé mohou považovat za elitu kohokoli, elity mohou být normalizační i nacistické – pro skutečnou elitu je, myslím si, podstatné to, aby pro intelektuální poctivost, vzdělanost a skutečný zájem společnosti byla připravena být odmítnuta většinou, osamocena nebo dokonce i perzekuována.

Odkaz na debatu: ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 16.12. 2015