Britští konzervativci jako vynikající příklad řešení problémů, které neexistují

10. 12. 2015 / Jan Čulík

Myslet si, že politika se dá provádět jen na racionální úrovni, znamená prohrát

V poslední době se v Evropě i v Americe rozšířily lidové představy, kdy se občané cítí ohroženi problémy, které neexistují, a vyžadují - ke své vlastní škodě - jejich řešení. V České republice se vládnoucí politikové těmto nesmyslům z volebních důvodů naprosto přízpůsobili. Miloš Zeman sbírá body od většiny adorujícího, zděšeného českého obvyvatelstva tím, že straší občany neexistující hrozbou od muslimů, k tomu se radostně přidává Andrej Babiš, který, když vidí, jak je to populární, požaduje, aby se Česká republika a Evropská unie hermeticky izolovala od vnějšího světa.

Podobné problémy vládnou dnes i ve Velké Británii, kde velká většina Angličanů (nikoliv Skotů!) usoudila, v přímém rozporu s fakty, že imigrace Čechů, Slováků, Rumunů a Poláků do jejich země společnosti škodí. Angličané si to ve velkých počtech myslí, přestože existují věcné statistiky, podle nichž přispívají imigranti ze středovýchodní Evropy britské ekonomice miliardami liber na daních a kdyby této imigrace nebylo, Británie by hospodářsky stagnovala a nebyla by schopna zvládnout svůj státní dluh.

Jenže Angličané si myslí, že velká imigrace z východní Evropy zemi škodí, a tak, marná sláva, vládnoucí britští konzervativci předstírají, že ji hodlají omezovat. V zemi se také rozšířilo falešné přesvědčení, že přistěhovalci ze středovýchodní Evropy do Británie přijíždějí jen proto, aby tam zneužívali sociální dávky, přestože statistiky dokazují, že to není pravda a že Češi, Slováci, Rumuni a Poláci do Británie jezdí za prací a vydělávají tam v regulérních zaměstnáních.

Co s tím dělat? Britský premiér Cameron přistoupil na tuto stínovou hru a snaží se přesvědčit členské země Evropské unie, aby Británii dovolily zakázat příchozím Východoevropanům dostávat jakoukoliv sociální podporu po dobu čtyř let po příchodu do Británie. EU to nechce povolit, protože je to samozřejmě diskriminační. Jednání je o nesmyslu, protože i samotný vládní ekonomický think tank Office for Budget Responsiblity upozorňuje, že případný zákaz sociálních dávek pro příchozí ze středovýchodní Evropy nebude mít na jejich počty vliv, protože tito lidé nepřicházejí do Británie kvůli sociálním dávkám.

Je to politika iluzionismu a v deníku Guardian jí ve čtvrtek vzdává chytrý levicový komentátor Owen Jones obrovskou poctu. Píše: "Iluzionismus je něco, co britští konzervativci umějí vynikajícím způsobem. Když byli v opozici, stoprocentně podporovali státní výdaje, které navrhovala tehdejší labouristická vláda, když se dostali k moci, začali tvrdit, že tyto labouristické výdaje ve společnosti vytvořily chaos. Finanční krizi od roku 2008 způsobily banky, avšak Cameron a jeho ministr financí Osborne chytře tuto krizi, způsobenou nezřízeným chováním soukromého bankovního sektoru, proměnili v krizi vyvolanou státními výdaji. Selhání tržní ekonomiky bez přívlastků bylo proměněno v historickou příležitost radikálně zredukovat stát. Konzervativcům se naprosto nepodařilo splnit přísliby omezit imigraci, která stále radikálně roste. Ani se jim nepodařilo odstranit státní deficit během jednoho parlamentního období - tento neúspěch proměnili v úspěch a poukazují na nedůvěryhodnost Labouristické strany.

Skandál, týkající se milionářských dárců ve prospěch Konzervativní strany byl proměněn v omezování nevládních organizací, které zkoumaly, jak se konzervativci chovají ve vládě. A tak dále.

Konzervativci jsou nesmírně dobří v politice. Rozumějí, že politika je velmi silně založená na emocích. Labouristická strana předložila voličům před posledními volbami větší množství politických návrhů než jakákoliv jiná opozice v moderní historii. Jenže neměla celkovou vizi. Konzervativci naproti tomu voličům nabídli jasné, srozumitelné signály s emocionální rezonancí.

Z průzkumů veřejného mínění vyplývá, že propast mezi tím, jak veřejnost vnímá realitu, a skutečností, je obrovská, a to způsobem, který může přinést prospěch jedině pravici. Z jednoho průzkumu veřejného mínění vyplývá, že si veřejnost myslí, že zneužívání sociálních dávek je 34x častější, než je skutečnost. O imigraci si lidé myslí, že je dvakrát tak větší, než je skutečnost, a o počtu těhotenství dívek pod dvacet si veřejnost myslí, že je jich pětadvacetkrát více, než je skutečnost. Je to důsledkem skutečnosti, že voliče média bombardují emocionálními historkami o podvodnících, žijících si milionářsky ze sociálních dávek.

Konzervativci jsou vynikající iluzionisti, kteří komunikují s voliči na úrovni zkreslených představ, nikoliv faktů. Myslet si, že politika se dá provádět jen na racionální úrovni, znamená prohrát. Politici musejí vnímat emoce lidí, jejich naděje i jejich nejistoty, vzít krize a proměnit je ve svůj prospěch, mít jasný program, který se dá proměnit ve srozumitelný rozhovor v hospodě i s jednotlivými voliči na prahu jejich příbytků."

Otázkou je - pokud je to pravda - je přípustné, aby politikové v zájmu získání voličské podpory skutečně šířili a prohlubovali bludy a strach ve společnosti? Nebo by se spíš měli snažit lidem vysvětlovat, jak jsou věci ve skutečnosti, aniž by ignorovali to, že jejich komunikace s voličem musí mít i emocionální apel?

Velká Británie - politika a společnost | Česká politická scéna
Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 10.12. 2015