Proč Česká televize prezentuje pokřivený obraz války, která je dávno ztracená?

7. 12. 2015 / Daniel Veselý

 Je skutečně pitoreskní se domnívat, že se naše svoboda dá vybojovat několik tisíc kilometrů od nás, kdesi v zemích, jež jsou dosud otřásány válečnými konflikty, potažmo západními intervencemi. Taktéž je naivní se domnívat, že existuje něco jako „vývoz demokracie“, což je prý podle nadpraporčíka Stehlíka lepší alternativou než zhroucené státy. Stehlík coby „insider“ kupodivu nevidí, že právě implementace toho, co on nazývá demokracie, v podstatě přeměnila Irák, Libyi a Afghánistán v ony zhroucené státy. Navíc každá velmoc má své utilitární zájmy, jež prosazuje nehledě na vůli „příjemců“ oněch do nekonečna vytrubovaných demokratizačních snah, ba nezřídka i proti vůli svých vlastních obyvatel. Imperiální blowback inspirovaný francouzským vojenským angažmá v Mali, o němž Stehlík mluvil v superlativech, se už na začátku roku 2013 stal varovným mementem v redakci Charlie Hebdo.

Pavel Stehlík, „který působil v barvách české armády v Afghánistánu a Mali“, alespoň uznává, že masivní vojenské operace jsou vnímány jako invaze. Posléze si ale poněkud odporuje, když říká, že při těchto operacích je klíčové si získat „srdce a mozek“ místních tím, že se jim například pomůže při stavbě mlékárny nebo poskytne lékařská péče. Je přirozené, že takováto činnost je bohulibá, nicméně moderátorka by měla být schopna uvést patřičný kontext, v jehož rámci válka v Afghánistánu probíhá. Takto si divák opět vyslechne jen dojemné historky o tom, jak příslušníci AČR nezištně pomáhají potřebným, aniž by znal zákulisí tohoto ztraceného konfliktu. Nabízí se vtíravá otázka. Existuje vůbec ryzí vděčnost k vojákům, kteří v Afghánistánu byli a jsou na straně okupačních sil?

V Afghánistánu je po zahájení invaze a okupace v roce 2001 americkou armádou zhruba 100 tisíc mrtvýchZDE, Taliban je po 14 letech okupace mocnější než tehdy a je stále na postupu ZDE, afghánská vláda, již Spojené státy a NATO podporují, je brutální a zkorumpovaná ZDE, produkce opia doslova explodovala ZDE a Afghánistán je přes dlouholetou přítomnost cizích jednotek, jež mu měly zajistit stabilitu a „demokracii“, třetí nejnebezpečnější zemí na světě ZDE.

Jak je možné, že se tato snadno ověřitelná fakta vypovídající o naprostém fiasku v této třemi dekádami válek sužované zemi nedostanou ke sluchu diváka veřejnoprávní televize, a místo toho jsou mu se železnou pravidelností předkládány srdceryvné příběhy o tom, jak příslušníci AČR pomáhají místním, aby jejich vlast znovu kvetla? Sověti, kteří Afghánistán nemilosrdně okupovali v průběhu 80.let 20. století, zde taktéž stavěli nemocnice, školy, silnice apod. ZDE.

Sám nadpraporčík Stehlík se doznal k tomu, že si vstupem do armády splnil svůj dětský sen. Zdá se mi, že i jeho pohled na vojenská dobrodružství bývalých koloniálních i stávajících velmocí v zemích třetího světa je ryze dětinský.

Je opravdu politováníhodné, že se ve veřejnoprávní televizi ke slovu dostávají především příslušníci AČR a nikoliv kritikové zahraničních intervencí. A koneckonců - proč Česká televize prezentuje pokřivený obraz války, která je přece dávno ztracená?

Vytisknout